ECLI:CZ:US:2023:4.US.1358.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1358/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky K. D., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, sídlem Sokolovská 6234/64, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 2023 č. j. 14 Co 31/2023-267 a I., II. a III. výroku rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 2. listopadu 2022 č. j. 14 P 177/2022-219, 18 P a Nc 134/2022, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a D. K. a nezletilého M. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a I. až III. výroku rozsudku Okresního soudu v Opavě (dále jen " okresní soud") s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na rodičovství podle čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem okresního soudu ze dne 3. 1. 2022 č. j. 14 Nc 279/2021-44 byla provedena úprava práv a povinností k nezletilému vedlejšími účastníkovi (dále jen "syn") tak, že byla schválena dohoda rodičů [tj. stěžovatelky a prvního vedlejšího účastníka (dále jen "otec")], podle které byl syn svěřen do péče stěžovatelky, otec se zavázal přispívat na jeho výživu stanovenou částkou, byl mu vyčíslen nedoplatek na výživném a řízení o úpravu jeho styku se synem bylo zastaveno (při jednání se rodiče na styku otce s nezletilým dohodli). Posléze se otec domáhal úpravy svého styku se synem s odůvodněním, že mu stěžovatelka v pravidelném styku opakovaně brání a není možné se s ní dohodnout. Usnesením ze dne 9. 6. 2022 č. j. 14 P 177/2022-75 okresní soud nařídil předběžné opatření, které krajský soud zrušil. Po provedeném dokazování okresní soud výše uvedeným rozsudkem rozhodl, že otec je oprávněn se stýkat se synem v každém kalendářním týdnu v roce vždy v úterý od 15.00 hodin do 19.00 hodin a dále v každém sudém kalendářním týdnu v roce v sobotu od 10.00 hodin do 18.00 hodin a v neděli od 10.00 hodin do 18.00 hodin s výjimkou vánočních svátků, kdy je otec oprávněn stýkat se se synem každoročně 25. 12. od 10.00 hodin do 18.00 hodin (I. výrok), stěžovatelce uložil povinnost syna ke styku řádně připravit a předat otci ve stanovenou dobu před domem, ve kterém se synem bydlí, a na tomtéž místě ve stanovenou dobu po skončení styku syna od otce opět převzít (II. výrok), otci uložil povinnost syna od stěžovatelky ve stanovenou dobu před domem, ve kterém matka se synem bydlí, ke styku převzít a na tomtéž místě ve stanovenou dobu po skončení styku syna matce opět předat (III. výrok) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok). Okresní soud shledal, že od posledního řízení o úpravě péče otec v podstatě nemá možnost rozvíjet vztah se synem a podílet se na jeho rozvoji, a v odůvodnění rozsudku hodnotil způsobilost otce stýkat se se synem, jakož i konflikty mezi rodiči a jejich vliv na uskutečňování styku otce se synem (pozn. usnesením ze dne 1. 11. 2022 č. j. 14 P 177/2022-210 okresní soud uložil rodičům za účelem zlepšení vzájemné komunikace při předávání syna a navázání kontaktu s otcem účast na párové terapii).
3. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, které krajský soud neshledal důvodným, a proto napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Krajský soud vyhodnotil, že okresní soud ze správných skutkových zjištění vyvodil naprosto přiléhavé právní závěry, s nimiž se plně ztotožnil. Připomenul atributy rodičovské odpovědnosti a zdůraznil, že styk rodiče s nezletilým dítětem se uskutečňuje především v zájmu dítěte. Protože v posuzované věci nedošlo k dohodě mezi rodiči, je třeba, aby byl otcův styk se synem upraven soudním rozhodnutím. V odůvodnění dále reagoval na stěžovatelčinu argumentaci a uzavřel, že úprava styku provedená okresním soudem v adekvátní míře umožňuje, aby otec plnil svou úlohu ve výchově syna.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení, včetně argumentů, které v tomto řízení uváděla, a jež považuje za důvody ústavní stížnosti. Jde jednak o údajné její napadení otcem v březnu 2022, konflikt rodičů dne 7. 6. 2022, fixaci syna na matku, potřebu jeho kojení, ovlivnění biorytmu syna. Dále poukazovala na to, že otec se několikrát omluvil ze setkání se synem a na některá plánovaná setkání nedorazil, a shrnula, že krajský soud se nezabýval tím, "... zda-li je otec schopen pečovat o tak malé nezletilé dítě, kdy za dobu platnosti setkávání po vydání rozhodnutí se syn vrací k matce uplakaný, v nevyspaném stavu a s průjmy. Matka následně den až dva dny nasazuje synovi lehkou dietu tak, aby se průjmů zbavil."
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů, a do jejich rozhodovací činnosti může Ústavní soud zasáhnout jen za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
7. Výklad a použití podústavního práva bývají stiženy takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
8. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto věcí je především v kognici obecných soudů, které v řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě, či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud nemůže mít postavení konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
9. Ve stěžovatelčině věci Ústavní soud neshledal v postupech a rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše uvedených hledisek posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky a mělo by vést ke zrušení napadených rozsudků, resp. napadených výroků rozsudku okresního soudu. Oba soudy ve věci provedly dostatečné dokazování a zabývaly se podstatnými kritérii pro úpravu styku otce se synem. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelčiny námitky obsažené v ústavní stížnosti mají skutkovou povahu, přičemž oba soudy se jimi podrobně zabývaly, a proto odkazuje na odůvodnění jejich rozsudků, zejména na obsáhlý bod 19. odůvodnění rozsudku okresního soudu a body 19. až 24. odůvodnění rozsudku krajského soudu.
10. Ústavní soud vyzývá oba rodiče, aby se - třeba i za pomoci odborníků (viz konstatované doporučení v bodě 12. odůvodnění rozsudku okresního soudu) - snažili nastalou situaci řešit vzájemnou dohodou. Žádný soud nemůže jejich vztahy upravit ideálním způsobem, ani napravit vztahy již narušené. Svým rozhodnutím, vedeným přednostním zájmem dítěte, se soud pouze může snažit do budoucna vyloučit další důsledky konfliktního vztahu rodičů a jejich negativní dopad na nezletilého. Je totiž především záležitostí rodičů, aby upřednostnili jeho zájmy před osobními antipatiemi, netraumatizovali ho svými osobními konfliktními postoji a vytvořili mu nestresující prostředí umožňující jeho zdravý vztah k oběma z nich.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozsudky (jejich výroky) byla porušena základní práva stěžovatelky, a proto odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu