ECLI:CZ:US:2023:4.US.16.23.1
sp. zn. IV. ÚS 16/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelů T. T. L. D., T. U. V. a D. K. D., zastoupených Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti jinému zásahu Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 56 T 6/2017, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé napadají jiný zásah Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") v řízení vedeném pod sp. zn. 56 T 6/2017, za nějž označují odmítnutí poskytnout jim informaci podle §88 odst. 8 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, která je nutná pro podání návrhu na přezkum příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu podle §314l odst. 1 trestního řádu, s tvrzením, že tímto postupem byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva podle čl. 4 odst. 3, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelé se domáhají vydání nálezu, jímž by Ústavní soud vyslovil porušení jejich ústavně zaručených základních práv tímto jiným zásahem a uložil městskému soudu, aby neprodleně jednal a požadovanou informaci jim podle §88 odst. 8 trestního řádu podal.
2. Z ústavní stížnosti, její přílohy a předchozích rozhodnutí Ústavního soudu se podává, že městský soud rozsudkem ze dne 5. 12. 2018 sp. zn. 56 T 6/2017 uznal stěžovatele vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném ke dni 13. 5. 2013, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, a uložil jim konkretizované tresty.
3. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 2. 2020 sp. zn. 2 To 120/2019 odvolání, jež podali stěžovatelé a státní zástupce v jejich neprospěch proti uvedenému rozsudku městského soudu, podle §256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl.
4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 7. 2021 sp. zn. 8 Tdo 38/2021 dovolání stěžovatelů a nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněná odmítl.
5. Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelů proti výše uvedeným rozhodnutím obecných soudů usnesením ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3448/21 podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
6. Stěžovatelé podali dne 21. 7. 2022 u městského soudu žádost o zaslání tzv. informačního dopisu podle §88 odst. 8 trestního řádu. Městský soud přípisem doručeným dne 25. 7. 2022 stěžovatelům sdělil, že jim jej nepošle, protože trestní řízení proti nim bylo vedeno pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 trestního zákoníku, v důsledku čehož se na ně vztahuje výjimka z povinnosti podle §88 odst. 9 trestního řádu.
7. Stěžovatelé dále podali podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který městský soud postoupil vrchnímu soudu, jenž tento návrh usnesením ze dne 29. 8. 2022 sp. zn. Ult 102/2022 zamítl podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích, neboť dospěl k závěru, že před městským soudem nedošlo k průtahům, ale že se stěžovatelé domáhají nápravy domnělého nesprávného procesního postupu v řízení, k čemuž však návrh podle §174a zákona o soudech a soudcích neslouží.
8. Následně stěžovatelé podali ústavní stížnost proti jinému zásahu městského soudu v trestním řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 56 T 6/2017 spočívajícímu v odmítnutí podání informace podle §88 odst. 8 trestního řádu, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 30. 11. 2022 sp. zn. I. ÚS 3102/22 podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud konstatoval, že byli-li stěžovatelé dne 25. 7. 2022 vyrozuměni městským soudem, že z důvodu uplatnění výjimky podle §88 odst. 9 trestního řádu nebudou informováni podle §88 odst. 8 trestního řádu, lhůta k podání ústavní stížnosti proti tomuto postupu jim uplynula dnem 26. 9. 2022. Ústavní stížnost však byla podána až dne 10. 11. 2022. Jelikož podání návrhu podle §174a zákona o soudech a soudcích nelze v případě stěžovatelů považovat za procesní prostředek k ochraně jejich práv podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, nemůže ani pozdější vydání usnesení vrchního soudu, které stěžovatelé neučinili předmětem řízení před Ústavním soudem, ničeho změnit na závěru, že ústavní stížnost byla podána až po stanovené lhůtě.
9. Stěžovatelé dne 2. 12. 2022 podali u městského soudu další žádost o zaslání tzv. informačního dopisu podle §88 odst. 8 trestního řádu. Přípisem ze dne 16. 12. 2022 městský soud stěžovatelům sdělil, že jim jej nepošle, protože trestní řízení proti nim bylo vedeno pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 trestního zákoníku, v důsledku čehož se na ně vztahuje výjimka podle §88 odst. 9 trestního řádu.
II.
Argumentace stěžovatelů
10. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že výjimka podle §88 odst. 9 trestního řádu na ně nedopadá, protože trestní řízení v době pravomocného skončení proti nim již nebylo vedeno pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 trestního zákoníku. Nebyli-li stěžovatelé odsouzeni pro žádný z trestných činů uvedených v §88 odst. 9 trestního řádu, není zákonný důvod, proč by měli nést nepříznivé následky vycházející z tohoto ustanovení. V této souvislosti stěžovatelé citují usnesení sp. zn. IV. ÚS 3448/21, odst. 29., kde se Ústavní soud rovněž vyslovil ve prospěch možnosti přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazu k zajištění údajů o telekomunikačním provozu podle §314l a násl. trestního řádu.
III.
Procesní předpoklady projednání návrhu
11. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
12. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky podle zákona o Ústavním soudu, tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas.
13. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Neposkytuje-li zákon stěžovateli procesní prostředek k ochraně práva, lze podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
14. Stěžovatelé dovozují, že doručením přípisu městského soudu ze dne 16. 12. 2022 začal nový běh lhůty pro podání ústavní stížnosti proti jinému zásahu městského soudu v trestním řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 56 T 6/2017 spočívajícímu v odmítnutí podání informace podle §88 odst. 8 trestního řádu.
15. Odmítnutí poskytnout stěžovatelům informaci podle §88 odst. 8 trestního řádu není trvajícím (neústavním) zásahem [srov. mutatis mutandis usnesení ze dne 14. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 1934/11, ze dne 15. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1278/16, ze dne 10. 10. 2017 sp. zn. III. ÚS 1646/17 a další (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)] a tzv. subjektivní lhůta k podání ústavní stížnosti běží ode dne, kdy se stěžovatelé dozvěděli o jejím neposkytnutí (tj. 25. 7. 2022), přičemž opakované žádosti obdobného obsahu, které podali totožní stěžovatelé, a na ně navazující v podstatě shodná vyjádření městského soudu nemohou vyvolat nový běh lhůt podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu pro podání ústavní stížnosti.
16. Patří se připomenout, že Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP") v rozsudku ze dne 26. 3. 2013 ve věci Zorica Jovanović v. Srbsko, stížnost č. 21794/08, odst. 55, konstatoval, že i stížnost namítající absenci účinného vyšetřování může být posouzena jako opožděná, jestliže od okamžiku, kdy stěžovatel mohl seznat nečinnost orgánů (bez vidiny bezprostřední změny), nepostupoval bez zbytečného odkladu (srov. obdobně rozhodnutí ESLP ze dne 28. 5. 2002 ve věci Bulut a Yavuz v. Turecko, stížnost č. 73065/01).
17. Již s ohledem na princip právní jistoty a na zásadu vigilantibus iura scripta sunt ("právo přeje bdělým, nechť každý si střeží svá práva") je třeba trvat na požadavku, aby ten, kdo se cítí být poškozován údajným neústavním zásahem, dbal o vznesení svých námitek co nejdříve; právě k tomu slouží též zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti.
18. Byla-li ústavní stížnost podána až dne 3. 1. 2023, stalo se tak zjevně po uplynutí tzv. subjektivní lhůty podle citovaného §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně.
19. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2023
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj