ECLI:CZ:US:2023:4.US.2445.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2445/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), soudce Josefa Fialy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele T. M., zastoupeného JUDr. Hanou Rosenovou, advokátkou, sídlem Mařatkova 918/2, Praha 12 - Kamýk, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2023 sp. zn. 9 To 227/2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. května 2023 sp. zn. 39 T 64/2017, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") bylo rozhodnuto, že stěžovatel vykoná podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání tří let, který mu byl uložen rozsudkem obvodního soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 39 T 64/2017. Pro výkon trestu odnětí svobody byl stěžovatel zařazen do věznice s ostrahou. Důvodem pro přeměnu trestu podmíněně odloženého na trest nepodmíněný byla absence vedení řádného života ve zkušební době podmíněného odsouzení.
3. Stěžovatel napadl usnesení obvodního soudu stížností, jež byla Městským soudem v Praze (dále jen "městský soud") jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta. Stěžovatel ve své stížnosti uvedl, že bylo zejména porušeno jeho právo být slyšen, když obvodní soud neakceptoval jeho omluvu z veřejného zasedání z důvodu akutních zdravotních obtíží. Stěžovatel dále namítal, že ve zkušební době vedl řádný život, doplnil si vzdělání ukončené maturitní zkouškou a přeměna trestu podmíněně odloženého na nepodmíněný představuje nepřiměřeně přísné opatření. Městský soud se však ztotožnil s argumentací obvodního soudu, který považoval neúčast stěžovatele na veřejných zasedáních za procesní taktiku.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá porušení principu kontradiktornosti řízení, neboť nebyl účasten veřejného zasedání, při němž došlo k přeměně trestu v jeho věci. Stěžovateli bylo upřeno právo osobně se veřejného zasedání zúčastnit, a to i přes řádnou a včasnou omluvu. Stěžovatel totiž den před veřejným zasedáním utrpěl otřes mozku. Soudy však tuto skutečnost ignorovaly.
5. Stěžovatel se oproti závěrům uvedeným v napadených rozhodnutích domnívá, že vedl ve zkušební době řádný život. Dokončil si vzdělání, začal společně se svým bratrem podnikat v gastronomii, podle svých možností uhradil způsobenou škodu. Avšak všechny tyto okolnosti soudy bez hlubšího zamyšlení vyhodnotily jako vypočítavost a hodnotily je ke škodě stěžovatele bez toho, aby ho osobně slyšely.
6. Kromě uvedeného stěžovatel ještě podotýká, že hlavním důvodem přeměny jeho trestu měla být skutečnost, že se údajně dopustil přečinu výtržnictví. Stěžovatel však upozorňuje, že řízení vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 39 T 74/2022 neodpovídalo nárokům, které jsou kladeny na orgány činné v trestním řízení podle §2 odst. 5 trestního řádu, neboť stěžovatel byl usvědčen výpovědí jediného svědka, který byl zcela nevěrohodný. K odsouzení stěžovatele tak došlo v důsledku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využil všech procesních prostředků k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.
9. Stěžovatel namítá porušení principu kontradiktornosti řízení v důsledku toho, že soudy neakceptovaly jeho omluvu z veřejného zasedání, při němž došlo k přeměně jeho trestu na trest nepodmíněný. Stěžovali lze přisvědčit, že právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy zahrnuje i právo na kontradiktorní řízení. Strany řízení tak musejí mít možnost seznámit se se stanovisky a důkazy, které byly předloženy soudu s cílem ovlivnit jeho rozhodnutí, a vyjádřit se k nim. Také Ústavní soud ve své judikatuře považuje zásadu kontradiktornosti za součást práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a zdůrazňuje, že vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek (v kontradiktorním řízení) nejlépe zajistí ochranu základních práv, jež je z hlediska řádného procesu prvotním účelem soudního řízení. Zákonem upravená možnost dotčených osob návrhy a námitkami se účinně účastnit soudního procesu patří mezi základní pravidla soudního řešení sporů a představuje vazbu této zásady na čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Ve věci stěžovatele však k porušení shora uvedených práv nedošlo, neboť obvodní soud a následně i městský soud řádně odůvodnily, proč nebylo možno jeho omluvu z veřejného zasedání přijmout. Z napadeného usnesení městského soudu je zřejmé, že stěžovatel měl ve zvyku se z veřejných zasedání (kterých bylo ve věci přeměny jeho trestu konáno vícero) omlouvat ze zdravotních důvodů. Takto se omluvil i z veřejného zasedání nařízeného na den 4. 5. 2023, a to prostřednictvím svého obhájce, kdy doložil i lékařskou zprávu z předchozího dne. Obvodní soud však dovodil, že klidový režim uvedený v lékařské zprávě se vztahuje k výkonu sportu, neboť stěžovatel se věnuje kontaktnímu silovému bojovému sportu, při němž mělo k úrazu dojít. Obvodní soud tedy informoval obhájce, že omluvu nepovažuje za dostatečnou a veřejné zasedání se bude konat. Stěžovatel se následně k veřejnému zasedání nedostavil, avšak obhájce přítomen byl. Ústavní soud za této situace neshledává porušení práva na obhajobu nebo zásady kontradiktornosti řízení, neboť soudy řádně odůvodnily, proč bylo veřejné zasedání konáno bez účasti stěžovatele. Ústavní soud upozorňuje, že povinností orgánů činných v trestním řízení je dbát také na přiměřenou délku řízení, čemuž soudy svým postupem dostály.
10. Jde-li o posouzení podmínky vedení řádného života ve zkušební době, Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat naplnění hmotněprávních podmínek a hodnotit v tomto ohledu důkazy. Ústavní soud posuzuje napadená rozhodnutí toliko z hlediska jejich přezkoumatelnosti a možné svévole, k čemuž však v posuzované věci nedošlo. Napadené usnesení městského soudu shrnuje úvahy obvodního soudu, s nimiž se městský soud ztotožnil a z nichž vyplývá, že stěžovatel oproti svým tvrzením nehradil škodu, když její náhrada musela být vymožena exekučně. Zejména se však stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení dopustil násilné trestné činnosti a trestné činnosti výtržnického charakteru. Stěžovatelovy námitky proti postupu soudů v této jeho trestní věci, kdy namítá vadný způsob hodnocení důkazů, není Ústavní soud v tomto řízení oprávněn posuzovat, neboť se týkají jiného trestního řízení a jiných rozhodnutí, která nyní nebyla napadena. Ústavní soud tudíž uzavírá, že napadená usnesení jsou z hlediska svého obsahu řádně odůvodněna a nevykazují jakékoliv znaky svévole.
11. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu