ECLI:CZ:US:2023:4.US.2486.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2486/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), soudce Josefa Fialy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Barborou Karetovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Sokolovská 81/55, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2023 č. j. 30 Co 155/2023-139 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. února 2023 č. j. 36 EXE 96/2022-125, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a nezletilého J. K. a JUDr. Miloslava Hauerlanda, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha 5, sídlem Zborovská 1222/3, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") bylo rozhodnuto, že náklady exekuce, které je povinný stěžovatel povinen zaplatit soudnímu exekutorovi (druhému vedlejšímu účastníkovi), se určují částkou 21 662 Kč.
3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rovněž napadeným usnesením usnesení obvodního soudu potvrdil (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Městský soud rekapituloval, že exekuce byla vedena na majetek stěžovatele k vymožení dlužného i běžného výživného a k vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněného (nezletilého vedlejšího účastníka). Usnesením obvodního soudu ze dne 28. 7. 2022 č. j. 36 EXE 96/2022-59 byla exekuce zastavena, neboť stěžovatel dluh dobrovolně uhradil k rukám matky oprávněného. Exekuce byla nicméně zahájena důvodně, posouzením zavinění se soudy zabývaly již při rozhodování o zastavení exekuce a bylo pravomocně vyřešeno, že náklady exekuce nese stěžovatel. V nynějším řízení proto byla řešena již jen výše nákladů soudního exekutora. Zde bylo významné, že mimo dobrovolné plnění poskytnuté stěžovatelem v celkové výši 64 850 Kč soudní exekutor od okamžiku svého pověření vedením exekuce vymohl celkem částku 96 017 Kč, přičemž tato částka byla rozhodná pro určení jeho odměny. Městský soud připomněl, že to byl stěžovatel, kdo neakceptoval zákonem stanovenou předběžnou vykonatelnost rozhodnutí o zvýšení výživného z částky 3 500 Kč na částku 6 200 Kč měsíčně a podle svého uvážení sám poukazoval platbu ve výši 4 700 Kč měsíčně; bez významu pak nebylo ani to, že v odvolacím řízení ve věci samé bylo rozhodnuto o zvýšení výživného na částku 7 200 Kč měsíčně. Odměna soudního exekutora v částce 21 662 Kč, odpovídající 15 % z částky 96 017 Kč, navýšená o 21% DPH a o paušální náhradu hotových výdajů navýšenou rovněž o 21% DPH, byla proto stanovena správně. Městský soud se neztotožnil s námitkou stěžovatele, že předmětná částka byla exekutorem vymožena bezdůvodně, a že mu měla být přiznána náhrada pouze ve výši 6 050 Kč; důvodem pro zastavení exekuce nebyla změna exekučního titulu, ale skutečnost, že stěžovatel dluh uhradil dobrovolně v době, kdy ani nebylo vydáno pověření soudu k provedení exekuce.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Podstatou ústavní stížnosti je námitka, že soudnímu exekutorovi neměla být přiznána náhrada nákladů exekuce ve stanovené výši, neboť stěžovatel dluh dobrovolně uhradil matce oprávněného ještě před pověřením exekutora výkonem exekuce.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Posuzovaná ústavní stížnost se týká nákladů exekuce. Soudnímu exekutorovi byla obecnými soudy přiznána částka 21 662 Kč, oproti stěžovatelem navrhované částce ve výši 6 050 Kč; je tedy fakticky rozporován rozdíl ve výši 15 612 Kč.
7. Ústavní soud připomíná, že u sporů, jejichž předmětem je částka nepřevyšující 50 000 Kč, není dovolání přípustné [§238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů]. Již tato právní úprava sama o sobě zakládá u těchto věcí v zásadě důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti jako návrhu zjevně neopodstatněného, neprovázejí-li posuzovanou věc zároveň takové mimořádné okolnosti, které ji naopak z hlediska ústavnosti činí významnou. Postrádalo by totiž jakoukoliv logiku, aby se přezkum rozhodnutí, proti nimž není přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek, pouze "automaticky" přesunul do roviny ústavního soudnictví. Uvedený přístup nelze chápat jako odepření spravedlnosti, nýbrž jako promítnutí celospolečenské shody na malém významu těchto sporů do výkladu základních práv.
8. Zároveň platí, že je především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti uvedl a případně doložil, proč věc vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně významnou újmu. Úkolem nynějšího stěžovatele proto bylo zejména vysvětlit, proč se tvrzené pochybení obecných soudů spočívající v uložení povinnosti zaplatit náklady exekuce ve výši 21 662 Kč promítá do jeho právní sféry natolik zásadním způsobem, že zakládá porušení jeho základního práva či svobody. Stěžovatel však v ústavní stížnosti žádné takovéto specifické okolnosti věci netvrdí a ani Ústavní soud neshledal nic, co by mohlo svědčit o mimořádném kontextu stěžovatelovy situace, který by i přes výše uvedené mohl založit neústavnost napadených rozhodnutí.
9. Ústavní soud přitom odkazuje především na bod 15 odůvodnění usnesení městského soudu (případně na shrnující bod 3 výše), v němž je přezkoumatelným a rozumným způsobem vysvětleno, z jakých konkrétních důvodů bylo namístě stěžovatele zavázat k povinnosti nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve stanovené výši.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelova práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu