ECLI:CZ:US:2023:4.US.2504.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2504/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Ludmily Vlkové, zastoupené Mgr. Jiřím Kotalou, advokátem, sídlem Hradební 856/10, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. července 2022 č. j. 21 Co 154/2022-777 a I. výroku usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. dubna 2022 č. j. 25 Nc 9495/2006-756, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Stanislavy Málkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") a I. výroku tamtéž uvedeného rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud"), a to pro tvrzené porušení jejího základního práva na soudní ochranu, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že okresní soud napadeným výrokem zamítl návrh stěžovatelky na zastavení exekuce, nařízené proti ní (jako povinné) na návrh právního předchůdce vedlejší účastnice (jako oprávněné). Exekuci okresní soud nařídil na základě vykonatelného rozsudku okresního soudu ze dne 2. 9. 2003 č. j. 10 C 285/99-192 ve spojení s rozhodnutím krajského soudu ze dne 15. 6. 2005 č. j. 25 Co 29/2005-236, a to k uspokojení pohledávky, přiznané exekučním titulem, ve výši 317 118 Kč s příslušenstvím.
3. Okresní soud v napadeném usnesení zdůraznil, že v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, ani se zabývat tím, zda soudní řízení předcházející jeho vydání trpí procesními vadami. Ukládá-li exekuční titul stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici dluh z titulu smlouvy o půjčce a z titulu povinnosti k náhradě nákladů řízení, nelze v exekučním řízení znovu posuzovat věcnou správnost uvedených rozhodnutí a opětovně tak hodnotit správnost skutkových zjištění nalézacích soudů a na ně navazujících právních závěrů, eventuálně posuzovat, zda v soudním řízení předcházejícím vydání exekučního titulu došlo k procesním vadám. Obsahem exekučního titulu je exekuční soud (až na ojedinělé výjimky) vázán. V daném případě jsou tak otázky, zda částka 279 810 Kč byla skutečně poskytnuta právním předchůdcem vedlejší účastnice, nebo stěžovatelkou tvrzenou obchodní společností, stejně jako na ně navazující stěžovatelčina tvrzení, bez právního významu. Příslušné námitky mají své místo v řízení nalézacím, nikoli vykonávacím.
4. Okresní soud rozvedl, že na výše uvedeném nic nemění ani judikatura Ústavního soudu, podle které v exekučním řízení obecným soudům přísluší zabývat se zásadními vadami exekučního titulu a výkon rozhodnutí zastavit také v případech, v nichž by vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu. Stěžovatelčina věc totiž podle okresního soudu není souměřitelná se situacemi řešenými Ústavním soudem, v nichž byl např. oprávněnému v nalézacím řízení přiznán smluvní úrok z půjčky 25 000 Kč ve výši 1 % denně, tj. 365 % ročně, což je v rozporu s ústavním pořádkem [nález ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 3194/18 (N 44/93 SbNU 119)], apod. Je zřejmé, pro jak mimořádné situace je výjimka z vázanosti exekučního soudu exekučním titulem míněna. Okresní soud uzavřel, že v projednávané věci nejde o situaci, v níž by výkonem exekučního titulu docházelo ke zjevné nespravedlnosti, nebo v níž by tento výkon byl v rozporu s principy právního státu. Uvedl, že soudy v nalézacím řízení se námitkami stěžovatelky zabývaly, sama povinná se nalézacího řízení aktivně účastnila. Lze pochopit, že se jí rozhodnutí nalézacího soudu subjektivně jeví jako zjevně nespravedlivé, jak ale vyplývá z výše uvedeného, Ústavní soud tento pojem - a s ním spojené důsledky spočívající v zastavení exekuce - vykládá úzce a vyhrazuje jej pro mimořádné případy; takové, u nichž důsledky rozporu mezi hmotněprávními poměry a poměry založenými pravomocným rozhodnutím soudu již nelze ospravedlnit požadavkem na nastolení právní jistoty mezi stranami. O takovou situaci v posuzované věci nešlo. Vymáhaná půjčka je bezúročná, jejím příslušenstvím je úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně. Právní předchůdce vedlejší účastnice i stěžovatelka byli u transakcí, kterými byly převedeny předmětné peněžní prostředky. Závěr o existenci hmotněprávního vztahu, jeho účastnících a právech a povinnostech z něj plynoucích byl podle exekučního soudu v dispozici nalézacího soudu a exekučnímu soudu za této situace nepříslušelo jej přezkoumávat nebo dokonce nahrazovat.
5. K odvolání vedlejší účastnice krajský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu, se kterým se ztotožnil.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka zejména namítá, že se soudy nedostatečně zabývaly věcnou nesprávností exekučního titulu. Poukazuje především na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18 a tvrdí, že exekuční soud měl exekuční řízení zastavit, neboť výkon rozhodnutí na základě věcně nesprávného exekučního titulu vedl ke zjevné nespravedlnosti. K nesprávnosti exekučního titulu stěžovatelka především namítá, že rozhodné skutečnosti nebyly správně zjištěny, protože ona údajně vypůjčenou částku od vedlejší účastnice neobdržela. Okresní soud jí tvrzené okolnosti zjistil, ale odmítl se v exekučním řízení zabývat věcnou správností exekučního titulu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky. Proto důsledně dbá mezí pravomocí svěřených mu Ústavou.
9. Stěžovatelka toliko polemizuje se závěry obecných soudů o tom, zda mohou přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. K tomu neuvedla žádnou pádnou argumentaci, nýbrž paušálně odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18. Pomíjí však, že soudy v souladu s ústavním pořádkem zdůraznily, že předmětné závěry Ústavního soudu lze vztáhnout jen na zjevné excesy, které porušují ústavně zaručená práva nebo svobody osob. Jinými slovy stěžovatelka nezohledňuje míru, v níž je možno v exekučním řízení výjimečně přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Naopak své námitky staví na nesprávnosti či neúplnosti skutkových zjištění, vedoucích po příslušném právním posouzení k vydání exekučního titulu. Skutková zjištění, jak je rekapituloval okresní soud, však nejsou zjevně nesprávná ani neúplná, jak se stěžovatelka domnívá, nevedou ke zjevné nespravedlnosti a byly výsledkem dokazování provedeného na základě jí již dříve uplatněných týchž tvrzení. Za tohoto stavu Ústavní soud nemá, proč by napadená rozhodnutí, resp. výrok rušil a odkazuje na jejich ústavně souladná odůvodnění, především na body 35 a 36 usnesení okresního soudu.
10. Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu nelze vykládat tak, že by stěžovatelce zaručovalo úspěch v řízení nebo právo na rozhodnutí podle jejích představ. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění řádně vedeného soudního řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu s ústavními principy. Samotný nesouhlas se závěry či názory soudů, který je podstatou ústavní stížnosti, nemůže její důvodnost založit [viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 3608/18 (U 3/92 SbNU 365)].
11. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2023
Jan Filip, v. r.
předseda senátu