ECLI:CZ:US:2023:4.US.2637.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2637/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem, sídlem Stará cesta 676, Vsetín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2022 č. j. 4 Tdo 513/2022-185, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 4. ledna 2022 č. j. 55 To 265/2021-150 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. října 2021 č. j. 5 T 79/2021-123, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu ve Vsetíně jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 téhož zákona mu byla uložena zkušební doba v trvání dvou let.
3. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále "jen krajský soud") bylo odvolání stěžovatele proti rozsudku okresního soudu zamítnuto.
4. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
5. Trestná činnost, pro kterou byl stěžovatel odsouzen, spočívala, stručně shrnuto, v tom, že dne 24. 4. 2021 po předchozí slovní roztržce úmyslně fyzicky napadl svého otce J. M., když k němu přistoupil a nejméně jednou ho silou udeřil pěstí do obličeje pod levé oko. Následně ho uchopil rukama za vrchní část oblečení a odtáhl po kamenitém povrchu 30 metrů. Takto jednal i přes značný věkový rozdíl a silovou a fyzickou převahu nad poškozeným. Následkem toho poškozený utrpěl ve výroku blíže specifikované zlomeniny, nalomení kostí v oblasti obličeje, různé odřeniny a oděrky a musel být hospitalizován v době od 24. 4. 2021 do 27. 4. 2021. Tato zranění z lékařského hlediska byla středně závažná a omezovala ho v běžném způsobu života po dobu cca tří týdnů. Léčba zranění byla ukončena dne 19. 5. 2021.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel tvrdí, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána. Soudy vyšly především ze svědecké výpovědi poškozeného, jehož věrohodnost však měla být, zejména s ohledem na jeho záporný vztah ke stěžovateli, se kterým má dlouhodobé spory, a s ohledem na to, že poškozený byl v době činu zjevně pod vlivem alkoholu, zkoumána podrobněji. Stěžovatel upozorňuje, že poškozený je alkoholik, zatímco on sám vedl dosud řádný život.
7. Soudy dále vyšly z důkazu znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví. Tento znalec však jednak připouští u zranění pod levým okem i jiné mechanismy jeho vzniku, jednak se v některých ohledech rozchází s verzí běhu událostí tvrzenou poškozeným (poškozený tvrdil, že ho stěžovatel napadl pěstí v oblasti hlavy opakovaně, znalec uvádí, že s největší pravděpodobností vzniklo zranění pod levým okem jedním inzultem). Nadto znalec připustil, že zranění poškozeného nemusí být všechna stejného stáří (tj. mohla vzniknout v jinou dobu) a mohou být starší, než poškozený tvrdí. Dle znalce tedy zranění poškozeného sice mohla vzniknout způsobem tvrzeným poškozeným, ale nelze vyloučit ani jiné příčiny či dřívější čas jejich vzniku.
8. Další důkazy měly jen malou vypovídací hodnotu. Výpověď svědkyně N. a propouštěcí zpráva z nemocnice svědčí jen o tom, co této svědkyni a v nemocnici řekl sám poškozený.
9. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti rozsáhle rozebírá výpovědi jednotlivých svědků a další v řízení provedené důkazy.
10. Stěžovatel rovněž upozorňuje, že v řízení nebyl objasněn motiv toho, proč by měl poškozeného někam 30 metrů táhnout.
11. Stěžovatel se taktéž domnívá, že Policie České republiky na počátku nezajistila řádně důkazy. Konkrétně neprovedla ohledání jeho samotného a jeho oblečení, čímž mohlo být odhaleno, zda se na něm nenachází krev nebo jiné nečistoty svědčící o tom, že by nedávno útočil na jinou osobu, nebo ji táhl 30 metrů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
14. Stěžovatel rozsáhle polemizuje se skutkovými zjištěními obecných soudů, čímž se však zcela míjí se smyslem institutu ústavní stížnosti. Z pohledu přezkumu před Ústavním soudem je podstatné, že v rozhodnutích obecných soudů je odkazováno na konkrétní skutečnosti, na kterých je výrok v nich obsažený založen. Stěžovatelova polemika s jejich závěry se pohybuje toliko v rovině práva podústavního, k čemuž je nutno připomenout, že není úlohou Ústavního soudu, aby svým uvážením nahrazoval hodnocení obecných soudů. Soudy rozebraly jednotlivé výpovědi a další provedené důkazy a vyložily, proč dospěly k závěru o stěžovatelově vině.
15. Skutečnosti, že poškozený požil v rozhodné době alkohol, nebo že měl se stěžovatelem spory, samy o sobě nikterak nevylučují věrohodnost jeho výpovědi. Stejně tak i kdyby měl stěžovatel pravdu v tom, že policie neprovedla po činu ohledání jeho osoby, ač by to bylo vhodné, nijak to opět nebrání soudům, aby na základě důkazního materiálu, jenž obstarán byl, vyřkly výrok o vině a trestu. Co se týče závěrů znalce a dalších podpůrných důkazů, i když žádný z nich stěžovatele jednoznačně neusvědčuje sám o sobě, celkově veškeré v řízení provedené důkazy vytvářejí řetězec, který již pro stěžovatele usvědčující je.
16. Co se týče objasnění důvodu vlečení poškozeného 30 metrů, jde o záležitost podružnou, neboť přesné objasnění motivu k této části souzeného jednání není podmínkou pro vyslovení závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu.
17. Ústavní soud vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu