ECLI:CZ:US:2023:4.US.270.23.1
sp. zn. IV. ÚS 270/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele V. B., zastoupeného Mgr. Martinem Keřtem, advokátem, sídlem Sladkovského 2059, Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. října 2022 č. j. 19 Co 124/2022-104 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 2022 č. j. 12 C 72/2021-61, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Zdravotnické záchranné služby Královehradeckého kraje, sídlem Hradecká 1690/2a, Hradec Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 8 odst. 1 a 6, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
Shrnutí dosavadního řízení
2. Stěžovatel se žalobou podanou u okresního soudu domáhal vůči vedlejší účastnici náhrady škody ve výši 15 000 Kč spočívající ve ztrátě na úrodě pšenice. Tato majetková újma měla stěžovateli vzniknout tím, že ho vedlejší účastnice bezdůvodně a proti jeho vůli převezla do Psychiatrické nemocnice Kosmonosy, kde byl nedobrovolně zbaven osobní svobody po dobu 39 dnů, a nemohl tak zabránit tomu, aby třetí osoba - Zemědělské družstvo B. - zničila zasetou pšenici. Vedlejší účastnice naproti tomu argumentovala, že převoz stěžovatele byl vyžádán Policií České republiky a konzultován s ošetřující lékařkou z oboru psychiatrie, jež v lékařské zprávě výslovně potvrdila nezbytnost hospitalizace; transport neměl se vznikem tvrzené újmy žádnou souvislost.
3. Okresní soud napadeným rozsudkem stěžovatelovu žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Dospěl k závěru, že v posuzované věci nebyl naplněn již první předpoklad odpovědnosti za škodu, neboť vedlejší účastnice neporušila převozem stěžovatele do psychiatrické nemocnice žádnou právní povinnost. O nutnosti hospitalizace rozhodla ošetřující lékařka a vedlejší účastnici nepříslušelo její rozhodnutí přezkoumávat.
4. Stěžovatel napadl rozsudek okresního soudu odvoláním a podal současně i "doplňkovou žalobu na ochranu osobnosti", v níž žádal po vedlejší účastnici uhradit částku ve výši 20 000 Kč. Krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí okresního soudu (výrok I) a uložil stěžovateli povinnost nahradit náklady odvolacího řízení (výrok II). V řízení před okresním soudem neshledal žádné procesní vady a označil nově uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřípustný. Ztotožnil se se skutkovými závěry soudu prvního stupně a neprovedl stěžovatelem nově navrhované důkazy s odůvodněním, že s ohledem na zásadu neúplné apelace není možno v této fázi řízení dokazování doplnit. Přisvědčil závěru okresního soudu, že vedlejší účastnice neporušila právní povinnost, když vyhověla žádosti ošetřující lékařky o transport stěžovatele do psychiatrické nemocnice; postup byl v souladu se zákonem.
III.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel předně obecným soudům vytýká, že neprovedly jím navrhované důkazy. Dále namítá, že byl nedobrovolně převezen do psychiatrické nemocnice a zde hospitalizován, aniž byly splněny zákonné předpoklady pro takový postup. V té souvislosti uvádí, že v den transportu nikoho neohrožoval ani nepředstavoval jakoukoliv hrozbu a že jeho ošetřující lékařka vystavila lékařskou zprávu bez toho, aby ho v onen den vyšetřila. Vedlejší účastnice podle stěžovatele měla bedlivě vážit, zda žádost o její asistenci má oporu v právu, což v daném případě naplněno nebylo. Argumentuje, že mu postupem vedlejší účastnice, lékařky a Policie České republiky vznikla újma na zdraví po duševní i fyzické stránce. Konečně se dovolává ochrany své ústavně zaručené osobní svobody a zachování principů spravedlnosti, přičemž odkazuje na četná rozhodnutí Ústavního soudu.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem na základě plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem. Ústavní stížnost splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a contrario].
V.
Vlastní posouzení
7. V řízení o ústavních stížnostech je Ústavní soud - jako soudní orgán ochrany ústavnosti - povinen vždy nejprve zkoumat, zda napadenými rozhodnutími nebo jinými zásahy orgánů veřejné moci vůbec mohla být porušena ústavně zaručená práva či svobody stěžovatele, a zda jsou tedy ústavní stížností napadená rozhodnutí a jiné zásahy způsobilé k vlastnímu meritornímu přezkumu. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, odmítne ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Obecné soudy v napadených rozhodnutích přiléhavě, logicky a srozumitelně odůvodnily svůj závěr, že předpoklady pro odpovědnost za škodu nebyly v posuzované věci naplněny, neboť se vedlejší účastnice nedopustila porušení povinnosti. Jejich rozhodnutí z pohledu Ústavního soudu obstojí.
9. Krajský soud v napadeném rozsudku taktéž řádně vysvětlil, že k doplnění dokazování na základě stěžovatelových návrhů nepřistoupil, jelikož takovému postupu brání §205a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Ani v tomto směru tak nelze stěžovatelovým námitkám přisvědčit.
10. Z těchto důvodů Ústavní soud zhodnotil, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
11. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu