ECLI:CZ:US:2023:4.US.2702.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2702/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), soudce Josefa Fialy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. Č., zastoupené JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou, sídlem Pražská 37/45, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. srpna 2023 č. j. 14 Co 188/2023-439, 14 Co 189/2023 a usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 11. července 2023 č. j. 6 Nc 13039/2022-376, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-sever, jako účastníků řízení, a D. R. a nezletilé E. Č., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu Plzeň-sever (dále jen "okresní soud") byl zamítnut návrh prvního vedlejšího účastníka (otce) na výkon rozhodnutí odnětím dítěte dne 13. 7. 2023 (I. výrok), byl nařízen výkon rozhodnutí, podle vykonatelného usnesení okresního soudu ze dne 17. 5. 2023 č. j. 6 Nc 13039/2022-268 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 14. 6. 2023 č. j. 11 Co 107/2023-353, uložením pokuty ve výši 10 000 Kč stěžovatelce (matce), se splatností na účet okresního soudu do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (II. výrok), bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků (III. výrok) a nezletilé vedlejší účastnici byl ustanoven opatrovník pro řízení o návrhu na výkon rozhodnutí (IV. výrok).
3. Krajský soud v odvolacím řízení rozhodoval jednak o odvolání stěžovatelky proti napadenému usnesení okresního soudu (II. výrok), jednak o odvolání otce proti usnesení téhož soudu ze dne 13. 6. 2023, jímž byl zamítnut otcův návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by byla nezletilá předána do jeho péče a jímž by byl upraven styk se stěžovatelkou (I. výrok). Napadeným usnesením obě usnesení okresního soudu potvrdil.
4. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že u okresního soudu je vedeno řízení o péči o nezletilou, o výživném a o styku s ní. Nezletilá je nyní v péči stěžovatelky a styk s otcem je upraven předběžným opatřením. Jde-li o nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce ve výši 10 000 Kč (ačkoliv stěžovatelka navrhuje zrušení napadených rozhodnutí v celém rozsahu, fakticky brojí výhradně proti této jejich části, tj. vždy pouze proti II. výrokům napadených rozhodnutí - pozn. Ústavního soudu), soudy dospěly ke shodnému závěru, že stěžovatelka styk nezletilé s otcem dlouhodobě takřka bojkotuje, a to přesto, že byla opakovaně vyzývána k respektování soudních rozhodnutí a termínů styku a upozorňována na možné přistoupení k výkonu rozhodnutí ukládáním pokut až do výše 50 000 Kč, případně odnětím dítěte. Šlo-li o styk, který měl probíhat od 11. do 16. 7. 2023, a za jehož neuskutečnění byla stěžovatelce uložena pokuta, soudy vyšly především ze zprávy opatrovníka, který byl přítomen pokusu předat nezletilou otci. Podává se z ní, že stěžovatelka nezletilou na styk nepřipravila a z jejího jednání bylo zjevné, že styk s otcem nepodporuje a předání nezletilé velmi ztěžuje; stěžovatelka v průběhu předání reagovala neadekvátně, nedokázala pomoci zajistit klidné prostředí a nezletilou pozitivně motivovat, resp. se o to ani nepokusila, hledala jakékoliv záminky pro to, aby předání znesnadnila, a to i přesto, že z dosavadního dokazování se nepodával žádný objektivní důvod k tomu, aby se nezletilá otce bála nebo ho odmítala. Při úvaze o výši ukládané pokuty soudy dospěly k tomu, že odpovídá stěžovatelčiným majetkovým poměrům a zohledňuje zároveň závažnost a dlouhodobost porušování jejích povinností.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí jsou v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Soudy se nezabývaly potřebami a přáním nezletilé a vycházely pouze z nepravdivých tvrzení a návrhů otce. Dostatečně nezohlednily, že nezletilá otce odmítá a bojí se ho. Stěžovatelka sama jejich vzájemnému kontaktu nebrání a nezletilou na něho připravuje, není však v jejích silách nezletilou donutit, aby s otcem odjela. V situaci, kdy není možno nezletilou ani přes adekvátní působení přesvědčit, aby šla k otci, postrádá ukládání pokut jakýkoliv smysl; na podporu tohoto tvrzení stěžovatelka odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 3462/14 (N 184/79 SbNU 91) a ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 3489/15 (N 71/81 SbNU 253).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud přistupuje k přezkumu soudních rozhodnutí v rodinných věcech zdrženlivě. To plyne i z toho, že ve věcech upravených v druhé části občanského zákoníku není - s jistými výjimkami - proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak popíralo právo účastníka řízení na řádný proces. Nic takového však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
8. Z odůvodnění obou napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy se pečlivě zabývaly posouzením věci a svůj závěr o nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce a o její výši náležitě odůvodnily. Její námitky, že soudy vycházely jen z tvrzení otce a že ona sama mu ve styku s nezletilou nebrání a na styk ji připravuje, nemají jakoukoliv oporu v provedeném dokazování a jsou vyvráceny (též) obsáhlou zprávou opatrovníka, který byl přítomen pokusu o předání nezletilé dne 11. 7. 2023 a který podrobně popsal celý jeho průběh, včetně chování zúčastněných osob (zejm. bod 4 usnesení okresního soudu).
9. Z popsaných důvodů nejsou přiléhavé ani závěry vyplývající z judikatury Ústavního soudu, na niž stěžovatelka odkazuje. Na rozdíl od věcí, z nichž vzešly příslušné nálezy, totiž bylo v posuzované věci zjištěno, že stěžovatelka nejenže na nezletilou adekvátně nepůsobí a nesnaží se ji pobízet ke styku s otcem, ale dokonce celou situaci svým odmítavým postojem a nevhodným chováním dále vyostřuje. Dospěly-li proto soudy za popsané situace k závěru, že je namístě přistoupit k výkonu rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce, navíc s ohledem na to, že jejich předchozí opakované výzvy a domluvy na jejím přístupu ničeho nezměnily, nelze v jejich postupu nebo rozhodnutí spatřovat pochybení, jež by mohlo založit opodstatněnost, natož důvodnost ústavní stížnosti.
10. Ke zbývajícím výrokům napadených rozhodnutí Ústavní soud pouze pro úplnost uvádí, že ačkoliv stěžovatelka navrhuje i jejich zrušení, nevznáší proti nim žádné námitky. I v této části proto Ústavní soud hodnotí ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.
11. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu