ECLI:CZ:US:2023:4.US.2839.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2839/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. srpna 2023 č. j. 11 ICm 518/2023, 12 VSOL 182/2023-59 (KSOS 31 INS 4184/2021), za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a Mgr. Petra Brože, sídlem Nad Malým mýtem 615/4, Praha 4 - Braník, insolvenčního správce dlužnice UNIMEX-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelka (dlužnice) uplatnila ve své insolvenční věci v průběhu řízení o určení neplatnosti přezkumného jednání vedeném u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") jako incidenční spor pod sp. zn. 11 ICm 518/2023 námitku podjatosti soudkyně krajského soudu JUDr. Evy Slaběňákové (dále jen "soudkyně"). Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením rozhodl, že soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 11 ICm 518/2023. Soudkyně se k námitce podjatosti vyjádřila, že k předmětu řízení ani stranám nemá žádný vztah. Vrchní soud následně v napadeném rozhodnutí uvedl, že v posuzované věci nebyly zjištěny žádné okolnosti vzbuzující pochybnosti o nepodjatosti soudkyně. Rovněž námitka stěžovatelky spočívající v tvrzení, že soudkyně není zákonnou soudkyní, nebyla způsobilá založit důvod pochybovat o její nepodjatosti. K tomu doplnil, že námitka nesprávně obsazeného soudu, čímž došlo k odnětí zákonného soudce, je námitkou odvolací podle §219a odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka spatřuje porušení shora uvedených ústavně zaručených práv v zásahu soudního funkcionáře (místopředsedy krajského soudu pro insolvenční úsek), který v rámci kontroly oddělení 11 ICm vytkl nadužívání institutu přerušování řízení, což soudkyně pochopila jako pokyn (doporučení), že není vhodné přerušovat řízení tam, kde pro to nejsou zákonné podmínky. Tímto pokynem (doporučením) měla být narušena nezávislost a nestrannost rozhodování soudkyně.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.
5. Ústavní soud při své rozhodovací činnosti opakovaně odmítá jako nepřípustné ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí soudu, jestliže jím řízení nebylo ukončeno a věc byla vrácena soudu či jinému orgánu veřejné moci k dalšímu řízení. Takto Ústavní soud přistupuje i k rozhodnutí, kterým je v průběhu soudního řízení - stejně jako v nyní posuzované věci - rozhodnuto o nepodjatosti soudce [srov. např. usnesení ze dne 19. 9. 2022 sp. zn. III. ÚS 2236/22 a tam citovaná judikatura (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud v těchto případech vychází z toho, že řízení ve věci doposud neskončilo a případné vadné posouzení námitky podjatosti mohou příslušné orgány napravit v průběhu řízení; teprve po skončení celého řízení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Vydáním rozhodnutí o nepodjatosti soudce řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné.
6. Tento právní názor potvrdilo plénum Ústavního soudu ve stanovisku ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (57/2023 Sb.), podle něhož ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
7. V odůvodnění stanoviska plénum mj. zdůraznilo, že pro posouzení nestrannosti (nepodjatosti) soudců právní řád předvídá na zákonné úrovni definované postupy, kterými lze podle subjektivních a objektivních kritérií posoudit, zda je možné jednotlivé úkony a rozhodnutí soudce v konkrétní věci hodnotit jako nestranné. Kromě těchto speciálních postupů lze pochybnost o nestrannosti soudce namítat společně s ostatními vadami i v řádných a mimořádných opravných prostředcích. Vydáním rozhodnutí ve věci nepodjatosti soudce soudní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky ochrany. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti. Podle Ústavního soudu je tedy třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly vyčerpány všechny dostupné opravné prostředky [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005 sp. zn. III. ÚS 292/05 (U 23/38 SbNU 587)].
8. Výjimku z tohoto pravidla stanovuje §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud stížnost navzdory nevyčerpání všech opravných prostředků neodmítne, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, případně dochází-li v řízení ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [srov. nález ze dne 31. 7. 2018 sp. zn. III. ÚS 4071/17 (N 129/90 SbNU 139), body 27-29].
9. Stěžovatelka v projednávaném případě však tyto výjimečné podmínky nenaplňuje a nic takového ostatně ani sama netvrdí. Nelze tedy než ve shodě s výše citovanou judikaturou uzavřít, že ačkoliv proti napadenému usnesení přímo nejsou přípustné opravné prostředky, není ho možné považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky.
10. Stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 je Ústavní soud vázán, a proto na ně v plném rozsahu odkazuje. Tato okolnost konkrétně znamená, že z důvodu principu subsidiarity je ústavní stížnost podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Ústavní soud proto podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o jejím odmítnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2023
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka