ECLI:CZ:US:2023:4.US.3039.23.1
sp. zn. IV. ÚS 3039/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti SKIAREAL ČHS, s. r. o., sídlem Kouty nad Desnou 72, Loučná nad Desnou, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kalabisem, advokátem, sídlem Arbesovo nám. 2804/2, Prostějov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2023 č. j. 30 Cdo 2432/2023-49, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2023 č. j. 35 Co 119/2023-34 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. května 2023 č. j. 17 C 108/2022-28, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, a České republiky - Úřadu vlády České republiky, sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 2 odst. 1, 2 a 3, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 36 odst. 1, 3 a 4 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a principy právní jistoty a předvídatelnosti práva zakotvené v čl. 1 odst. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se domáhala zaplacení částky 8 688 337,37 Kč z titulu náhrady škody podle §36 odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") stěžovatelku usnesením ze dne 9. 12. 2022 č. j. 17 C 108/2022-10 vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 434 417 Kč. Usnesením ze dne 13. 2. 2023 č. j. 17 C 108/2022-18 obvodní soud stěžovatelce nepřiznal osvobození od soudního poplatku. Toto usnesení bylo následně k odvolání stěžovatelky potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 27. 3. 2023 č. j. 35 Co 52/2023-25. Následně obvodní soud stěžovatelku znovu vyzval k úhradě soudního poplatku usnesením ze dne 12. 4. 2023 č. j. 17 C 108/2022-27. Napadeným usnesením obvodní soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
4. K odvolání stěžovatelky bylo usnesení obvodního soudu o zastavení řízení potvrzeno napadeným usnesením městského soudu.
5. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, neboť jí předložená otázka přípustnost dovolání nezaložila.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Podstatou stěžovatelčiny argumentace je polemika se závěrem obecných soudů o tom, že na jí podanou žalobu se nevztahuje snížená sazba soudního poplatku podle položky 8a přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích").
7. Stěžovatelka dále namítá, že v jiné její věci, jež je podle stěžovatelky svým charakterem obdobná, Obvodní soud pro Prahu 2 vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku 2000 Kč právě podle položky 8a přílohy zákona o soudních poplatcích. Stěžovatelka rovněž podala k obvodnímu soudu žádost o informace, v jaké výši jsou vyměřovány soudní poplatky v jiných řízeních, v nichž se žalobci domáhají náhrady škody způsobené krizovými opatřeními vlády.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Proces výkladu a použití podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně uznávanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
11. Ústavní soud v prvé řadě podotýká, že těžištěm stěžovatelčiny argumentace je polemika s názorem obecných soudů na to, pod jakou položku sazebníku je možno podřadit jí uplatněný nárok. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v "extrémním rozporu" a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen svévolí. Žádné takové pochybení Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal.
12. Obdobnou otázkou se Ústavní soud zabýval již v usnesení ze dne 18. 4. 2023 sp. zn. III. ÚS 803/23 a dospěl k závěru, že z ústavního hlediska nelze nic vytknout obecným soudům, nepodřadí-li nárok na náhradu škody podle §36 odst. 1 krizového zákona položce 8a sazebníku soudních poplatků. Přestože v nynější věci stěžovatelka ve své žalobě uváděla, že její nárok lze posoudit buď podle §36 odst. 1 krizového zákona, nebo podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, nemůže to na věci nic změnit. Jak vysvětlil v napadeném usnesení Nejvyšší soud, bylo pro posouzení poplatkové povinnosti rozhodné to, na základě jakých skutkových tvrzení se stěžovatelka náhrady škody domáhala, a nikoliv to, jak sama v žalobě věc právně kvalifikovala.
13. Nadto stěžovatelkou zmiňovaná položka 8a sazebníku soudních poplatků se vztahuje pouze na zahájení řízení o "náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem". Nic z uvedeného neodpovídá stěžovatelčině situaci, neboť se stěžovatelka domáhala náhrady za škodu způsobenou krizovým opatřením vlády.
14. Na závěru Ústavního soudu nemohla nic změnit ani skutečnost, že stěžovatelce v jiném řízení byl vyměřen soudní poplatek jinak, ani možnost, že by tomu tak bylo i v případě jiných řízení vedených obvodním soudem ve věci jiných žalobců. Předmětem řízení o ústavní stížnosti je (pouze) přezkum jí napadených rozhodnutí. Samotná existence jiných rozhodnutí, jejichž obsah stěžovatelce konvenuje, neznamená, že ona rozhodnutí jsou ústavně konformní, ani to, že by nyní přezkoumávaná soudní rozhodnutí ústavně konformní nebyla.
15. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky a ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2023
Veronika Křesťanová v. r.
předsedkyně senátu