ECLI:CZ:US:2023:4.US.3373.22.1
sp. zn. IV. ÚS 3373/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Karla Kratochvíla, zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti IV. výroku usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 16. listopadu 2022 č. j. 9 C 63/2016-1513, za účasti Okresního soudu Plzeň-sever, jako účastníka řízení, a Dagmar Kratochvílové, jako vedlejší účastnice, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení IV. výroku v záhlaví označeného usnesení Okresního soudu Plzeň-sever (dále jen "okresní soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (sc. soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že okresní soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů (stěžovatele a vedlejší účastnice) v záhlaví uvedeným usnesením ustanovil znalkyni z oboru ekonomika k vypracování znaleckého posudku o tržní hodnotě obchodního závodu stěžovatele, uložil jí zohlednit nebo nezohlednit specifikované položky, ocenit hodnotu majetkových práv vyplývajících z uzavřených leasingových smluv, případně jiných majetkových práv, ke dni 10. 5. 2016 a zpracovat rekonstrukci účetnictví obchodního závodu za potřebné období (I. výrok). Podle §127 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), uložil účastníkům řízení, aby poskytli veškerou součinnost nezbytnou k vypracování znaleckého posudku, zejména potřebné podklady a nutná vysvětlení; stěžovateli uložil, aby v určené lhůtě předložil soudu prvotní podklady pro zpracování účetnictví za období 2012 až 2016 a účetnictví za rok 2017, a sdělil všechna čísla účtů vedených (pro období 2012 až 2017) v souvislosti s obchodním závodem (II. výrok). Dále soud udělil znalkyni souhlas s přibráním konzultanta (III. výrok) a stěžovateli uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 500 000 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení na účet tam uvedený (IV. výrok). V odůvodnění okresní soud uvedl, že stěžovatelem prve předložené znalecké posudky trpí nedostatky, které se nepodařilo odstranit ani výslechem znalců ani jejich doplňkem, proto usnesením ze dne 10. 6. 2021 č. j. 9 C 63/2016-1087 ustanovil znalecký ústav A - Consult plus, spol. s r. o. (dále jen "znalecký ústav"), aby vypracoval revizní znalecký posudek a zodpověděl další otázky včetně ustanovení tržní ceny, resp. rozdílu mezi aktivy a pasivy obchodního závodu k 10. 5. 2016. Znalecký ústav zjistil, že stěžovatel skartoval účetnictví za roky 2010 až 2016, a uvedl, že zpracování znaleckého posudku nelze provést bez nutné rekonstrukce účetnictví obchodního závodu. Okresní soud uzavřel, že stěžovatel svým přístupem ke skartaci účetnictví zapříčinil, že je nezbytné zpracovat znalecký posudek včetně rekonstrukce účetnictví, což bude časově i finanční náročné, a z tohoto důvodu uložil povinnost zaplatit zálohu na provedení důkazu znaleckým posudkem právě jemu, byť je řízení o vypořádání společného jmění manželů řízením iudicium duplex.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel, vědom si skutečnosti, že ústavní stížností napadá rozhodnutí procesní povahy, uvádí nejprve okolnosti, které svědčí o její přípustnosti. Konstatuje, že problematiku povinnosti účastníka k úhradě zálohy na náklady provedení důkazu neřeší žádná sjednocující judikatura, výše stanovené zálohy je enormně vysoká, podstatným způsobem tak zasahuje do jeho majetkových poměrů a do jeho základního práva vlastnit majetek. Uložená povinnost je rovněž v rozporu s normami podústavního práva, a to §141 odst. 1 o. s. ř., podle kterého platí, že "lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jim uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů". Stěžovatel namítá, že důkaz znaleckým posudkem navrhla vedlejší účastnice, je prováděn výhradně v její prospěch, a proto je to ona, která nese důkazní břemeno, k čemuž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 257/97. Okresní soud tak vychází z nesprávných právních předpokladů a ignoruje zásady sporného řízení, rovnosti procesních stran, nesení důkazního břemene a neoprávněně v řízení favorizuje a zvýhodňuje vedlejší účastnici, čímž dochází k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu).
4. Stěžovatel dále namítá, že okresní soud ho neoprávněně sankcionuje za právně přípustné jednání, když neporušil žádné z ustanovení zákona o účetnictví a naopak byl v jeho souladu oprávněn v daném časovém sledu účetní materiály skartovat. Stěžovatel považuje rekonstrukci účetnictví obchodního závodu za rok 2016 za nadbytečnou a opětovně odkazuje na znalecký posudek Ing. Hornové a taktéž na doklady předložené znaleckému ústavu, které okresní soud vyhodnotil nesprávně jako procesně nepoužitelné. Na závěr své argumentace uvádí, že ani povaha řízení iudicium duplex neznamená, že v něm neplatí zásady sporného řízení a zejména zásady nesení důkazního břemene, v tomto smyslu nepovažuje postup okresního soudu za správný a důvodný.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud dříve než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci byla ústavní stížnost podána včas, stěžovatel je osobou oprávněnou a je zastoupen v souladu s §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud ve své judikatuře soustavně připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí meritorních, v nichž případnou neústavnost již nelze napravit jiným způsobem, a nikoli dílčích rozhodnutí, byť pravomocných [srov. nálezy ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243) nebo ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53)].
7. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní soud shledal, že v posuzované věci podmínky přípustnosti ústavní stížnosti naplněny nejsou. Stěžovatel napadl usnesení okresního soudu v části, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi mnohokráte uvedl, že rozhodnutí týkající se nákladů na provedení důkazu představuje rozhodnutí nemeritorní povahy, kterým nemůže dojít k zásahu do ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele, přičemž provedení znaleckého posudku představuje pouze jeden z důkazů v soudním řízení, a není jím nijak předjímáno výsledné rozhodnutí soudu, kterým teprve bude účastníkům řízení uložena také povinnost k zaplacení nákladů řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. 11. 2012 sp. zn. II. ÚS 3460/12 či ze dne 24. 1. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3693/16 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. Tyto závěry lze bezpochyby vztáhnout i na posuzované řízení o vypořádání společného jmění mezi manžely (srov. závěry v usnesení ze dne 10. 1. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2612/22).
8. Stěžovatel namítá, že okresním soudem stanovená záloha na náklady znaleckého posudku byla uložena v rozporu s právem na spravedlivý proces a její výše citelně zasahuje do jeho základního práva vlastnit majetek. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že od okresního soudu jde o postup, který předpokládá §141 odst. 1 o. s. ř., přičemž není úkolem Ústavního soudu, aby přezkoumával taková rozhodnutí (obdobně např. usnesení ze dne 29. 9. 2022 sp. zn. I. ÚS 1609/22). Navíc §141 odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že nesplní-li účastník řízení povinnost složit zálohu na provedení důkazu uloženou pravomocným rozhodnutím soudu, je důsledkem tohoto postupu, že takový důkaz nelze provést, a contrario není možné úhradu zálohy na provedení důkazu na účastníku vynutit, neboť takovýto postup by byl proti smyslu zákonného ustanovení (obdobné závěry uvedl Ústavní soud např. v usnesení ze dne 28. 4. 2022 sp. zn. III. ÚS 1005/22). Na výše uvedeném nemění nic ani nesprávné poučení okresního soudu, který uvedl, že "nesplní-li stěžovatel dobrovolně povinnost uloženou mu ve výroku IV. tohoto usnesení, může se stát domáhat podle tohoto usnesení nařízení výkonu rozhodnutí". Teprve až stěžovatel vyčerpá všechny prostředky obrany v řízení o vlastním předmětu řízení a ukáže se, že tvrzený stav neústavnosti po jejich vyčerpání napraven nebyl, může se obrátit na Ústavní soud s tvrzením o porušení svých základních práv. S ohledem na výše uvedené byl návrh Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný.
9. Nadto Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (srov. usnesení ze dne 26. 9. 2022 sp. zn. II. ÚS 2547/22). Tento postup je myslitelný pouze v případech doposud neřešených ústavněprávně významných otázek, mezi něž však stěžovatelem předestřené důvody pro neuložení zálohy na provedení důkazu znaleckým posudkem nespadá. Ústavní stížnost podstatně nepřesahuje svým významem zájmy stěžovatele.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2023
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj