ECLI:CZ:US:2023:4.US.3423.22.1
sp. zn. IV. ÚS 3423/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem, sídlem Pobočná 1395/1, Praha 4 - Michle, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2022 sp. zn. 7 To 261/2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. června 2022 sp. zn. 1 T 11/2019, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Ústavy.
2. Z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") zamítl stěžovatelův návrh na uložení povinnosti P. M. (v trestním řízení byl v postavení obviněného), aby mu nahradil jeho náklady související s účastí v trestním řízení ve výši 77 777 Kč. Stěžovatel podal původně k Okresnímu soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") občanskoprávní žalobu na zaplacení uvedené částky. Okresní soud však s ohledem na povahu nároku řízení zastavil a věc usnesením ze dne 14. 9. 2021 č. j. 16 C 129/2021-37 postoupil obvodnímu soudu.
3. Proti tomuto postupu brojil stěžovatel odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2021 č. j. 25 Co 268/2021 tak, že rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Obvodní soud dospěl k závěru, že stěžovatelův návrh byl podán opožděně, když podle nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2020 sp. zn. I. ÚS 825/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) analogicky použil §155 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, který pro uplatnění nároku poškozeného zakotvuje roční prekluzivní lhůtu. V dané věci došlo ke schválení narovnání a zastavení trestního stíhání dne 5. 4. 2019. Lhůta pro uplatnění daného nároku tak uplynula, neboť stěžovatel podal žalobu až dne 31. 3. 2021.
4. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl napadeným usnesením. Městský soud se neztotožnil s tvrzením stěžovatele, že před vydáním nálezu sp. zn. I. ÚS 825/20 nepřipouštěly trestní soudy přiznání náhrady nákladů poškozených v řízeních, která skončila tzv. odklonem. Při včasném podání návrhu by bylo možné o něm rozhodnout. Zároveň bylo možné mezi obviněným a poškozeným uzavřít dohodu o úhradě nákladů poškozeného. Nelze se ztotožnit s tím, že by zákonná roční lhůta měla běžet až ode dne vydání uvedeného nálezu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že soudy se v jeho věci dopustily tzv. odepření spravedlnosti. Podle stěžovatele není možné v dané věci aplikovat závěry nálezu sp. zn. I. ÚS 825/20, neboť ten (ač řešící srovnatelnou situaci) byl vydán dne 29. 9. 2020. Stěžovateli by však lhůta k uplatnění jeho nároku podle trestního řádu uplynula ještě před tímto datem. Nadto účelem daného nálezu bylo zvýšit ochranu práv osob poškozených trestným činem. Do vydání tohoto nálezu trestní soudy neumožňovaly, aby poškozený daný nárok uplatnil. Uplatnil-li by tedy stěžovatel daný nárok, nebyl by úspěšný. Uplatnil-li jej po vydání nálezu, rovněž nebyl úspěšný. Podle stěžovatele by tak přicházelo do úvahy pouze to, aby daná roční prekluzivní lhůta počala běžet až dnem vyhlášení nálezu (stěžovatel podal žalobu dne 31. 3. 2021). Městský soud však tyto argumenty odmítl s nedostatečným a nepřezkoumatelným odůvodněním. Přestože městský soud výslovně vyloučil, že by daný nález mohl mít zpětné (retroaktivní) precedenční účinky, fakticky je následně dovodil. Právě proto, že soudy přisoudily danému nálezu zpětné "precedenční" účinky, postupovaly podle stěžovatele neústavně. Svůj postup přitom dostatečně neodůvodnily. Závěry soudů považuje stěžovatel za přepjatě formalistické.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním řízením. Jeho předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze pro porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To především znamená, že zpochybnění skutkových závěrů soudů se v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na postavení Ústavního soudu (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy) nelze domáhat, což platí i pro vlastní výklad okolností, za kterých se měl skutkový děj odehrát, resp. jim odpovídajících skutkových závěrů soudů, včetně hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování.
8. Ústavní soud nemohl přisvědčit stěžovatelovým námitkám, že by obecné soudy postupovaly svévolně, formalisticky, anebo že odůvodnění jejich rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné.
9. V první řadě je třeba uvést, že obdobným postupem soudů se již Ústavní soud v minulosti zabýval a neshledal jej neústavním (viz usnesení ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2656/21). Nelze přisvědčit stěžovatelovu názoru, že před vydáním nálezu sp. zn. I. ÚS 825/20 nebylo pro poškozené možné domoci se náhrady nákladů v trestním řízení v situaci, kdy trestní řízení skončilo tzv. odklonem. V těchto případech nejde o sledování pozdějšího nálezu, nýbrž o postup uplatňování práva před obecnými soudy a nakonec před Ústavním soudem. Trval-li by stěžovatel na postupu, jaký byl zvolen stěžovatelem ve shora uvedeném nálezu sp. zn. I. ÚS 825/20, mohl se této náhrady domoci a jeho postup by se stal východiskem pro řešení obdobných případů a pro sjednocení judikatury obecných soudů (viz níže sub 9).
10. Jak obsáhle popisuje uvedený nález, existovala v době jeho vydání nejasná a roztříštěná judikatura. Jeho smyslem tak nebylo vytvořit do té doby neexistující nárok (jak by se mohlo zdát z ústavní stížnosti), nýbrž sjednotit vícekolejnou praxi. Stěžovatel (zastoupený advokátem) postupoval podle striktního právního názoru, který však tehdejší praxe plně neuznávala a bylo namístě očekávat její sjednocení. Nelze tedy hovořit o vzniku jakéhokoliv legitimního očekávání a důsledky vlastního procesního postupu lze připsat především stěžovateli.
11. Nadto ani bezodkladně po vydání uvedeného nálezu stěžovatel svůj procesní postup neupravil a věc byla trestním soudům postoupena. Ani výkladem žádného právního předpisu, ani z kontextu daného nálezu nelze přitom dovodit, že by zákonná prekluzivní lhůta měla běžet teprve od vydání daného nálezu (ten se týkal trestního řízení zhruba o dva roky staršího, než bylo řízení ve věci stěžovatele).
12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy]. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Jan Filip v. r.
předseda senátu