ECLI:CZ:US:2023:4.US.3574.22.1
sp. zn. IV. ÚS 3574/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. T., t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Pavlem Mollerem, advokátem, sídlem Haštalská 760/27, Praha 1 - Staré Město, proti příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydanému Krajským soudem v Ústí nad Labem ze dne 10. srpna 2022 č. j. 2 T 9/2019-14493 a proti následnému zadržení stěžovatele a jeho dodání do výkonu trestu odnětí svobody, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu, resp. vyslovení, že zadržením stěžovatele a jeho následným dodáním do výkonu trestu odnětí svobody byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 19. 1. 2023 se podává, že stěžovatel byl rozsudkem krajského soudu ze dne 13. 12. 2021 č. j. 2 T 9/2019-14080 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 9 To 11/2022 pravomocně uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
3. Stěžovatel v průběhu trestního řízení opětovně měnil své doručovací adresy. V hlavním líčení byla jeho doručovací adresa A. Dne 1. 7. 2022 byla stěžovateli zaslána výzva k nástupu trestu na změněnou adresu, B, která však byla krajskému soudu vrácena jako nedoručená. Krajský soud se následně pokusil stěžovateli výzvu k nástupu trestu doručit prostřednictvím Policie České republiky (dále jen "policie"), kdy policie zjistila, že stěžovatel změnil trvalé bydliště a je hlášen na adrese C, přičemž stěžovatel krajskému soudu změnu svého trvalého pobytu nikterak nenahlásil. Následně krajský soud učinil dva další neúspěšné pokusy o doručení písemnosti na posledně uvedené adrese, a to nejprve prostřednictvím poštovního doručovatele, následně opět prostřednictvím policie. Krajský soud následně provedl lustraci stěžovatele v Centrální evidenci obyvatel, z níž zjistil, že stěžovatel je stále evidován na posledně uvedené adrese. Na základě popsaných skutečností krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel se skrývá před nástupem trestu odnětí svobody, a tudíž dne 10. 8. 2022 vydal příkaz k dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody. Dne 7. 9. 2022 požádal stěžovatelův obhájce o doručování na adresu D. Krajský soud se však stěžovateli na uvedenou adresu výzvu zaslat nepokusil a příkaz k dodání do výkonu trestu neodvolal, neboť nabyl přesvědčení, že stěžovatel se skrývá před nástupem do výkonu trestu. Stěžovatel byl policií zadržen dne 26. 10. 2022 a neprodleně dodán do výkonu trestu odnětí svobody.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel uvádí, že nařídit dodání odsouzeného do výkonu trestu podle §321 odst. 3 trestního řádu lze pouze tehdy, nenastoupil-li trest ve lhůtě, která mu byla stanovena, resp. když je jeho pobyt na svobodě nebezpečný anebo odůvodňuje obavu, že se skrývá nebo že uprchne. U něj však žádná z těchto okolností nenastala.
5. Stěžovatel zdůrazňuje, že podle judikatury Ústavního soudu je zbavení osobní svobody pro neuposlechnutí výzvy soudu možné toliko tehdy, byla-li výzva adresátovi řádně doručena a bylo mu umožněno seznámit se s jejím obsahem. Stěžovatel tedy dovozuje, že nebyla-li mu výzva řádně doručena, nelze po něm požadovat, aby se řídil jejím obsahem, který mu ani nebyl znám.
6. Stěžovatel uvádí, že dne 7. 9. 2022 založil do spisu sp. zn. 2 T 9/2019 jeho obhájce žádost o doručování na adresu D, avšak krajský soud ani přesto příkaz k dodání do výkonu trestu nezrušil a nepřistoupil k řádnému doručení na uvedenou adresu. Stěžovatel uvádí, že se neskrýval a nástupu výkonu trestu se nevyhýbal.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán napadený příkaz a uplatněn napadený postup. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Vyjádření dalšího účastníka řízení
8. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření dalšímu účastníkovi řízení.
9. Krajský soud ve vyjádření podrobně popsal své úkony týkající se doručování výzvy k nástupu trestu stěžovateli (viz výše bod 3). Krajský soud doručoval stěžovateli výzvu k nástupu trestu opakovaně, taktéž za využití policie, avšak neúspěšně. Stěžovatel účastníkovi řízení nesdělil změnu své doručovací adresy. Dne 10. 8. 2022 krajský soud vydal příkaz k dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody. Dne 7. 9. 2022 požádal obhájce stěžovatele, aby mu byly písemnosti doručovány na adresu D. Krajský soud však již nabyl přesvědčení, že stěžovatel se skrývá před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody, a proto neshledal důvod k odvolání příkazu. Ústavní stížnost považuje tento účastník řízení za zjevně neopodstatněnou.
10. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat stěžovateli uvedené vyjádření na vědomí a k případné replice, neboť z něj neplynou žádné nové informace, které by již stěžovateli nebyly známy.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled či dozor. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití podústavního práva a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Výklad zákonných a podzákonných právních norem, který nešetří základní práva v co nejvyšší míře, při současném dodržení účelu použitých právních norem, anebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, znamenají porušení základního práva či svobody.
12. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel ještě v průběhu trestního řízení opakovaně měnil své doručovací adresy, přičemž z vyjádření krajského soudu, který podrobně popsal (včetně čísel listů spisu sp. zn. 2 T 9/2019), jak bylo stěžovateli v trestním řízení doručováno, vyplynulo, že problémy s doručováním stěžovateli nastávaly opakovaně. Dne 1. 7. 2021 byl z důvodu nemožnosti doručování písemností na stěžovatele vydán příkaz k zatčení, který byl dne 3. 8. 2021 realizován. Stěžovatel následně krajskému soudu slíbil, že si zřídí datovou schránku, což však neučinil.
13. V uvedeném kontextu, kdy byl stěžovatel následně pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, přičemž od 1. 7. 2022 se krajský soud opakovaně i prostřednictvím policie pokoušel stěžovateli doručit výzvu k nástupu trestu odnětí svobody, se obava, že se stěžovatel skrývá před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody, jeví jako opodstatněná, a vydání příkazu k dodání do výkonu trestu vedoucí k následnému zadržení stěžovatele, jako přiměřené opatření.
14. Orgány činné v trestním řízení mají povinnost vést řízení efektivně a v souladu se zásadou procesní ekonomie. Byl-li stěžovatel v průběhu trestního řízení opakovaně nedosažitelný a měnil své doručovací adresy, musel být srozuměn s možnými následky, které mohou nastat. Stěžovatel sám argumentuje ustanovením §321 odst. 3 trestního řádu, které zakotvuje možnost orgánů činných v trestním řízení odsouzeného do výkonu trestu dodat, za předpokladu, že "z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat". Krajský soud nebyl povinen při výkonu své pravomoci zkoušet nesčetněkrát stěžovateli výzvu k nástupu do výkonu trestu doručovat. Pojmul-li krajský soud v určitém okamžiku opodstatněnou obavu (řádně odůvodněnou v zaslaném vyjádření), že se stěžovatel vyhýbá nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, nebyl povinen stěžovateli opětovně doručovat výzvu k nástupu do výkonu trestu, ačkoliv byl (nutno dodat se značným zpožděním) obeznámen s případnou novou (další) adresou, neboť již nastaly předpoklady pro uplatnění přísnějšího opatření. Mají-li donucovací prostředky státních orgánů fungovat efektivně, je nutno využívat i přísnější opatření, nastaly-li pro jejich uplatnění zákonné podmínky, což se stalo ve věci stěžovatele. Ústavní soud tudíž považuje postup krajského soudu za opodstatněný a přiměřený a neshledává porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
15. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle
§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2023
Jan Filip, v. r.
předseda senátu