ECLI:CZ:US:2023:4.US.370.23.1
sp. zn. IV. ÚS 370/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky I. N., zastoupené JUDr. Kamilem Mattesem, advokátem, sídlem Smetanova 167, Moravský Krumlov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2022 č. j. 18 Co 173/2022-236 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. května 2022 č. j. 14 Nc 50032/2021-129, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a L. K. a nezletilé K. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě (dále jen "okresní soud") byla nezletilá vedlejší účastnice svěřena do péče vedlejšího účastníka (otce) [I. výrok]; stěžovatelce (matce) bylo uloženo přispívat na výživu nezletilé částkou 5 000 Kč měsíčně (II. výrok) a byl upraven jejich vzájemný styk, a to každý lichý týden od pátku 17:00 hodin do neděle 17:00 hodin a každý sudý týden od středy 17:00 hodin do čtvrtka 8:00 hodin; rovněž byl upraven styk o prázdninách a svátcích a rodičům byly uloženy povinnosti spojené s uskutečňováním styku (III. výrok). Dále bylo rozhodnuto, že I. a III. výrok jsou předběžně vykonatelné (IV. výrok) a že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (V. výrok).
3. Jde-li o péči o nezletilou, okresní soud dospěl k závěru, že její svěření do výlučné péče vedlejšího účastníka je v jejím nejlepším zájmu především proto, že právě on je schopen zajistit její vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální a další potřeby ve větší míře než stěžovatelka a pro péči o nezletilou má v současnosti lepší předpoklady. Nezletilá se stala předmětem sporů a hádek rodičů, čímž je silně ovlivňována a vzhledem ke svému věku sedmi let není schopna situaci plně chápat a vypořádat se s ní. Rovněž z dokazování vyplynulo, že stěžovatelka (a nikoliv vedlejší účastník, jak se sama snažila přesvědčit soud) s nezletilou manipuluje, nezletilá se může cítit pod silným tlakem a své chování (nevhodně) uzpůsobovat tomu, co od ní stěžovatelka očekává. Okresní soud v neposlední řadě přihlédl též k přání nezletilé, která se vyjádřila tak, že chce být s vedlejším účastníkem, a poukázal na její všeříkající vyjádření, jako např. "že se vůbec neměla narodit", "že ji maminka nemá ráda" nebo "že se maminky bojí, když na ni hodně křičí". Stěžovatelka neprojevila žádnou snahu o zlepšení vztahů s vedlejším účastníkem, a byl to naopak on, kdo se proto, aby se situace uklidnila a neměla ještě větší dopad na nezletilou, odstěhoval ze společného bydlení a pronajal si byt v téže obci.
4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu v I. a IV. výroku potvrdil (I. výrok), v II. výroku změnil tak, že stěžovatelka je povinna přispívat na výživu nezletilé od 24. 5. 2022 nadále částkou 5 500 Kč a že jí dlužné výživné za tam specifikovanou dobu nevzniklo (II. výrok). Ve III. výroku rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatelka je oprávněna stýkat se s nezletilou každý lichý týden od čtvrtka 16:00 hodin do následujícího pondělí 8:00 hodin a každý sudý týden od středy 15:00 hodin do pátku 8:00 hodin a rozhodl též o místech předávání a přebírání nezletilé a dalších podmínkách uskutečňování styku; dále upravil prázdninový styk a styk o svátcích (III. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (IV. výrok).
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá, že soudy svěřily nezletilou do péče vedlejšího účastníka i přesto, že střídavá péče již po určitou dobu na základě dohody rodičů fakticky probíhala. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3065/21 (veřejně dostupný na https://nalus.usoud.cz) a dovolává se použití jeho závěrů s tím, že již nyní byl stanoven tzv. rozšířený styk, který se blíží střídavé péči. Soudy nevysvětlily, proč nebylo namístě svěření nezletilé do střídavé péče, přičemž ani neuvedly, za jakých podmínek by střídavá péče mohla být případně v budoucnu schválena.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Byť je petitem ústavní stížnosti navrhováno zrušení napadených rozhodnutí v celém jejich rozsahu, stížnostní argumentace směruje pouze proti tomu, jakým způsobem bylo rozhodnuto o péči o nezletilou. K tomu Ústavní soud uvádí, že k přezkumu rozhodování soudů v rodinně právních věcech zastává zdrženlivý postoj. Posuzování těchto věcí je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.
8. V posuzované věci Ústavní soud neshledal v postupu soudů ani v jejich rozhodnutích žádné natolik závažné pochybení, které by mohlo být z uvedených hledisek posouzeno jako porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a mohlo by vést ke zrušení napadených rozhodnutí. Závěry, k nimž soudy ve věci péče o nezletilou dospěly, jsou dostatečně a přesvědčivě zdůvodněny a Ústavní soud je považuje s ohledem na skutečnosti zjištěné v řízení provedeným dokazováním za logické a rozumné.
9. Mezi kritéria, která musejí soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz, patří zejména 1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou, 2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby, 3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby a 4) přání dítěte (viz např. nález ze dne 22. 12. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2611/20, bod 15 odůvodnění). Naplňuje-li jeden z rodičů tato kritéria výrazně lépe, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do jeho péče; naplňují-li je zhruba stejnou měrou oba rodiče, je třeba vycházet ze zásady, že zájmem dítěte je, aby bylo v péči obou rodičů. Podstata stěžovatelčiny argumentace tkví v tom, že soudy měly svěřit nezletilou do péče vedlejšího účastníka i přesto, že kritéria pro její svěření do střídavé péče naplňují oba rodiče. S tímto tvrzením se ale Ústavní soud neztotožňuje.
10. Z odůvodnění napadených rozsudků vyplývá, že - byť stěžovatelka trvá na opaku - pro rozhodnutí o jí prosazovaném modelu péče nebyl naplněn výše uvedený třetí a čtvrtý předpoklad (viz bod 3 výše, případně v podrobnostech bod 35 rozsudku okresního soudu a bod 13 rozsudku krajského soudu). Z tohoto důvodu je nepřípadné i srovnání s věcí, v níž Ústavní soud rozhodl nálezem sp. zn. I. ÚS 3065/21, v němž uvedl, že "...obecné soudy by neměly při posuzování změny péče a při naplnění všech kritérií upřednostňovat ponechání výlučné péče s určitým rozšířením styku druhého rodiče, ale v souladu s judikaturou zvolit model střídavé (byť třeba nestejnoměrné) péče...". Je zjevné, že nebylo-li v posuzované věci naplněno jedno nebo více kritérií, není dán prostor pro uplatnění citovaného závěru (viz též usnesení ze dne 20. 9. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1813/22).
11. Ústavní soud jinak nemůže přisvědčit ani námitkám týkajícím se nedostatečného odůvodnění některých závěrů napadených rozhodnutí. Podrobné vysvětlení, proč alespoň prozatím nebylo v nejlepším zájmu nezletilé její svěření do střídavé péče rodičů, je obsaženo v již zmíněném bodu 35 odůvodnění rozsudku okresního soudu a bodu 13 odůvodnění rozsudku krajského soudu. V odkazovaných částech svých rozhodnutí pak soudy stěžovatelce srozumitelně vyložily i to, za jakých okolností by bylo možno v budoucnu uvažovat o změně péče o nezletilou, když zdůraznily nutnost zlepšení komunikace rodičů a především nutnost změny v přístupu stěžovatelky k výchově nezletilé. Stěžovatelka nicméně tyto podstatné části odůvodnění napadených rozhodnutí (patrně ve snaze posílit vlastní argumentaci) přehlíží.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2023
Jan Filip, v. r.
předseda senátu