ECLI:CZ:US:2023:4.US.479.23.1
sp. zn. IV. ÚS 479/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Františka Kachyni, zastoupeného Mgr. Miloslavem Čejkou, advokátem, sídlem Vránova 756/39, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2022 č. j. 62 A 80/2022-48, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením o porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že rozhodnutím Městského úřadu Velké Bílovice ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. 303/2021-5/328/SOV (dále také jako "územní rozhodnutí") bylo mimo jiné rozhodnuto o umístění stavby, v důsledku čehož se stěžovatel obává umístění elektrické přípojky na své vinici. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí bylo pro opožděnost zamítnuto rozhodnutím vedlejšího účastníka ze dne 9. 8. 2022 č. j. JMK 119471/2022, sp. zn. S-JMK81394/2022 OÚPSŘ.
3. Proti rozhodnutí vedlejšího účastníka stěžovatel brojil žalobou, se kterou spojil návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Návrh na přiznání odkladného účinku Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl. Krajský soud stěžovtele po doručení žaloby vyzval, aby ve lhůtě pěti dnů doložil výše uvedené rozhodnutí Městského úřadu Velké Bílovice a odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku tak, aby byla krajskému soudu zřejmá stěžovatelova úvaha, podle níž již na základě územního rozhodnutí o umístění stavby může dojít ke zřízení elektrické přípojky. Krajský soud totiž shledal, že rozhodnutí vedlejšího účastníka obsahuje toliko zamítnutí odvolání proti územnímu rozhodnutí, a neplynou z něj proto skutečnosti, jež by mohly založit stěžovatelovy obavy o tvrzené hrozící újmě, kvůli které žádal o přiznání odkladného účinku žalobě. Výzva krajského soudu byla zástupci stěžovatele doručena fikcí. Po uplynutí lhůty krajský soud uzavřel, že stěžovatel žalobu v určené lhůtě nedoplnil o odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku, proto jej zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel především namítá, že krajský soud přehlédl, že stěžovatel požadované doplnění soudu doručil poslední den určené lhůty ve 23:38 hodin. Přesto krajský soud návrh na přiznání odkladného účinku zamítl s tvrzením, že stěžovatel výzvě nevyhověl. Krajský soud tak podle stěžovatele pochybil, pakliže přehlédl, že stěžovatel výzvě soudu vyhověl.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu dohled nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Ostatní záležitosti (vedení řízení, hodnocení důkazů, výklad zákonů apod.) se nacházejí mimo působnost Ústavního soudu, který není další instancí obecné justice, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy).
7. Stěžovatelem žádaný předmět přezkumu napadeného rozhodnutí je zcela v působnosti obecných soudů. Tvrdí-li stěžovatel, že na výzvu krajského soudu reagoval včas, avšak krajský soud to přehlédl, nemůže to být vzhledem k okolnostem posuzované věci rozhodné. Působností Ústavního soudu není "kontrola" běžné zákonnosti, nýbrž ústavnosti. Stěžovatel se však zjevně domáhá dalšího opravného prostředku, což je úloha, která Ústavnímu soudu nepřísluší (nadto jde-li o rozhodnutí nikoli ve věci samé). Kromě jiného stěžovatel ani neprokázal, že by na výzvu krajského soudu reagoval včas. Z napadeného usnesení je zřetelně patrné, že žalobou napadeným rozhodnutím vedlejší účastník zamítl odvolání proti územnímu rozhodnutí pro opožděnost. Stěžovatel tak na jeho základě obtížně (jak plyne již ze smyslu výzvy krajského soudu) mohl odůvodnit návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Ústavní stížnost proto nemá ústavněprávní rozměr a Ústavní soud odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení.
8. Závěrem Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu nelze vykládat tak, že by se stěžovateli zaručovalo právo na rozhodnutí podle jeho představ. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění řádného soudního řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a ústavními principy. Okolnost, že stěžovatel se závěry či argumenty soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.
9. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatele na soudní ochranu, proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu