ECLI:CZ:US:2023:4.US.542.22.1
sp. zn. IV. ÚS 542/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele P. G., t. č. Věznice Nové Sedlo, zastoupeného Mgr. Marií Farníkovou Fabišovou, advokátkou, sídlem Pernerova 124/34, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. prosince 2021 sp. zn. 6 To 387/2021 a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. srpna 2021 sp. zn. 5 PP 70/2012, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Chomutově, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Chomutově, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje do skončení řízení vedeného u Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona pod sp. zn. 4 Tz 93/2023.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37, čl. 38 a č. 40 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu v Chomutově (dále jen "okresní soud") ze dne 12. 8. 2021 č. j. 5 PP 70/2012 bylo podle §91 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, rozhodnuto, že stěžovatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005 sp. zn. 29 T 164/2004, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 4. 2008 sp. zn. 3 T 84/2007 a z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 1992 sp. zn. 1 T 10/1992, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2006 sp. zn. 1 PP 179/2006 a ze dne 21. 9. 2009 sp. zn. 1 PP 179/2006, z jehož výkonu byl podmínečně propuštěn usnesením okresního soudu ze dne 17. 5. 2012 č. j. 5 PP 70/2012-39.
3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2021 sp. zn. 6 To 387/2021 byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel má za prvé to, že nebyl dodržen judikát č. 29/1975 Sb. rozh. tr., dle kterého soud může učinit rozhodnutí, že se podmíněně propuštěný ve zkušební lhůtě neosvědčil, a že se tedy vykoná zbytek trestu, z něhož byl podmíněně propuštěn, nejpozději do roka od uplynutí zkušební doby. Po uplynutí této doby by soud mohl učinit rozhodnutí o neosvědčení se a výkonu zbytku trestu dotyčnou osobou jen v případě, že k rozhodnutí soudu nedošlo z viny podmíněně propuštěného (usnesením vyššího vojenského soudu ze dne 31. 7. 1974 sp. zn. To 187/74). Takováto lhůta však skončila již dne 17. 5. 2020.
5. Za druhé se stěžovatel domnívá, že byl poškozen tím, že nebyl předvolán k veřejnému zasedání okresního soudu, a to i přesto, že se prokazatelně zdržoval na území České republiky, a to ve vazební věznici, kam byl dodán dne 15. 7. 2021. Okresní soud zřejmě opomněl nahlédnout do informačního systému ISS, kde by informaci o vazbě stěžovatele zjistil. Namísto toho mu okresní soud ustanovil obhájce.
6. Co se týče rozhodování krajského soudu, stěžovatel namítá, že krajskému soudu zaslal z věznice prostřednictvím okresního soudu doplnění podané stížnosti, které však okresní soud asi krajskému soudu nepředal a nebylo tedy krajským soudem posouzeno.
7. Změnu trestu na trest nepodmíněný má také stěžovatel za nepřiměřenou s ohledem na to, že celková délka odnětí svobody, která by se ho nyní měla týkat, je značná.
III.
Důvody přerušení řízení
8. Ústavní soud v průběhu řízení o ústavní stížnosti zjistil, že ve věci byla podána stížnost pro porušení zákona. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti a k němu přiloženému stejnopisu stížnosti pro porušení zákona Ústavní soud zjistil, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost č. j. MSP-282/2022-ODKA-SPZ/4, datovaná dnem 14. 9. 2023, směřuje proti stejným rozhodnutím, jaká jsou napadena posuzovanou ústavní stížností, a že ústavní stížnost i stížnost pro porušení zákona jsou odůvodněny i částečně shodnou argumentací. Na žádost o zaslání spisu okresního soudu sp. zn. 5 PP 70/2012 bylo Ústavnímu soudu odpovězeno, že se nachází u Nejvyššího soudu, kde je potřebný pro dané probíhající řízení o stížnosti pro porušení zákona. Dotazem na Nejvyšší soud Ústavní soud zjistil, že dané řízení pro porušení zákona je vedeno od 15. 9. 2023 pod sp. zn. 4 Tz 93/2023.
9. Za těchto okolností Ústavní soud podle §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu, konstatuje, že současně s řízením o ústavní stížnosti probíhá řízení o stížnosti pro porušení zákona, v němž bude řešena otázka mající význam pro rozhodnutí Ústavního soudu. Proto Ústavní soud rozhodl přerušit řízení o ústavní stížnosti do doby skončení řízení o shora uvedené stížnosti pro porušení zákona (obdobně viz usnesení Ústavního soudu o přerušení řízení ze dne 30. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 111/12, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
10. Po skončení řízení o stížnosti pro porušení zákona nechť stěžovatel zašle Ústavnímu soudu podání, ve kterém bude reagovat na jeho výsledek, a učiní vhodný procesní úkon.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. října 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu