ECLI:CZ:US:2023:4.US.704.23.1
sp. zn. IV. ÚS 704/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele A. B. N. S., zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1 - Nové Město, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 1. února 2023 č. j. MV-221784-3/SO-2022 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. listopadu 2022 č. j. MV-49806-10/VS-2022, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení výše uvedených správních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaných správních spisů se podává, že Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") napadeným rozhodnutím zamítlo žádost stěžovatele o udělení státního občanství, neboť stěžovatel ohrožoval bezpečnost České republiky podle §13 odst. 2 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky (dále jen "zákon o státním občanství"), a to na základě negativního stanoviska bezpečnostního sboru.
3. Rozklad stěžovatele proti tomuto rozhodnutí zamítl ministr vnitra napadeným rozhodnutím. Ministr vnitra mimo jiné zdůraznil, že je sice pravdou, že stěžovateli nejsou známy konkrétní důvody, které k vydání záporných stanovisek bezpečnostních sborů vedly, právo na spravedlivý proces je však zachováno, a to přiměřeně k okolnostem věci. Stěžovatel byl seznámen s tím, že zamítavé rozhodnutí je založeno na příslušném záporném stanovisku bezpečnostního sboru. Má též možnost proti tomuto závěru brojit podáním rozkladu, což učinil. Důvody, na nichž bylo zamítavé rozhodnutí založeno, jsou v řízení o rozkladu přezkoumávány i bez toho, že by je stěžovatel přesně znal. Právo obhajovat svá práva a zájmy je tedy v potřebném rozsahu zachováno, samozřejmě při respektování zvláštností dané věci (tedy dopadu na bezpečnostní zájmy státu). Uvedená praxe je podle ministra vnitra v souladu s judikaturou Ústavního soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel uznává, že správní orgány využily zákonné možnosti zamítnutí žádosti bez sdělení faktických důvodů tohoto postupu, tento postup ale považuje za nezákonný, neboť on nepředstavuje žádné ohrožení místního veřejného pořádku. I přes skutečnost, že stěžovatel není obeznámen s důvody, pro které je považován za závadnou osobu, domnívá se, že jsou tyto důvody zachycené v režimu utajení nepravdivé a nerelevantní pro zamítnutí podané žádosti. Stěžovatele vede k tomuto názoru skutečnost, že není trestně stíhán a vede obyčejný život, přičemž není aktivní ani v náboženské rovině, jelikož veškerý svůj čas směřuje do svého zaměstnání. Není si vědom ani jiných prohřešků a nedostatků, takže má za to, že je potřeba na něj hledět jako na bezúhonného mladého muže, kterému se podařilo prosadit v České republice natolik, že zde získal nejvyšší pobytový status, kterého může cizinec dosáhnout, a podanou žádostí o udělení státního občanství České republiky sleduje toliko zájem na sjednocení právního stavu se stavem skutečným, neboť pokládá proces vlastní integrace do místní společnosti za již dokončený.
III.
Procesní předpoklady pro posouzení ústavní stížnosti
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (viz též sub 10).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
7. Proces interpretace a použití podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi uznáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
8. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na §13 odst. 2 zákona o státním občanství z důvodu, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle §22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje ministerstvo a která podléhají utajení, se podle tohoto ustanovení nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu podle §22 odst. 3 zákona o státním občanství neshledal Ústavní soud neústavní, protože představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé [viz nález ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 5/16 (N 186/83 SbNU 43; 393/2016 Sb.), zejména bod 61 odůvodnění].
9. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle §26 zákona o státním občanství vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně ani zákonem zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv a svobod [viz nález ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17 (N 124/95 SbNU 8; 212/2019 Sb.)].
10. Nicméně ani v situaci, ve které není právním řádem České republiky zaručeno právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti splňovat kautely řádně vedeného správního řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, což se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty (§13 odst. 2 ve spojení s §22 odst. 3 a §54 zákona o státním občanství).
11. Podle Ústavního soudu tak není vyloučena jeho pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§22 odst. 3 zákona o státním občanství) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování požadavku na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé.
12. Z vyžádaného utajovaného stanoviska příslušného bezpečnostního sboru k osobě stěžovatele Ústavní soud zjistil, že k porušení kautel práva na řádně vedené řízení nedošlo. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno základní právo stěžovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu, než jakým je soud podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 2 Listiny. Ústavní soud tak neshledal prvky libovůle či porušení jiné složky pojmu právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy.
13. K tomu jen pro úplnost dodává, že samotné rozhodnutí o udělení státního občanství je jedním z projevů svrchovanosti státu a jeho neudělení není v rozporu s ústavním pořádkem, protože stěžovatel nemá ústavně zaručené základní právo na jeho udělení, ani nárok, který by plynul z podústavního práva (viz §12 a 13 zákona o státním občanství). Z předložených podkladů se přitom podává [sc. soudci Ústavního soudu mají podle §58 odst. 1 písm. e) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací, přístup k utajované informaci všech stupňů], že žádost stěžovatele byla řádně projednána a přezkoumána v řádně vedeném správním řízení. Tvrzené a ústavně zaručené právo v mezích ústavního pořádku proto porušeno nebylo.
14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil stěžovatelem namítané porušení jeho práv, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2023
Jan Filip v. r.
předseda senátu