ECLI:CZ:US:2023:4.US.851.23.1
sp. zn. IV. ÚS 851/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Mileny Láryšové, zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem, sídlem Londýnská 674/55, Praha 2 - Vinohrady, proti I. výroku rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. ledna 2023 č. j. 4 Afs 67/2022-35, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného výroku s tvrzením, že jím došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv podle čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že proti stěžovatelce je vedena daňová exekuce podle exekučního příkazu na srážky ze mzdy nebo jiných příjmů vydaného vedlejším účastníkem, když poddlužníkem podle exekučního příkazu je Pražská správa sociálního zabezpečení. Exekučním titulem je výkaz nedoplatků sestavený k 23. 11. 2015. Stěžovatelka se domáhala zastavení daňové exekuce, její návrh vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 25. 2. 2020 č. j. 1482863/20/2008-80541-108868 zamítl.
3. Žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") se stěžovatelka domáhala zrušení uvedeného rozhodnutí vedlejšího účastníka, městský soud její žalobu rozsudkem ze dne 15. 2. 2022 č. j. 15 Af 11/2020-38 zamítl s odůvodněním, že exekuční příkaz, vydaný správcem daně, je v předmětné věci úkonem přerušujícím běh lhůty pro placení daně, a to na základě závěru, že správce daně sledoval legitimní cíl, a sice placení daní, a z ničeho nevyplývá, že by účelem exekučního příkazu bylo toliko prodloužení lhůty pro placení daně.
4. Rozsudek městského soudu stěžovatelka napadla kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud napadeným výrokem zamítl jako nedůvodnou a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. V odůvodnění reagoval na kasační námitky, a to na tvrzenou nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu, posouzení údajného přerušení prekluzivní lhůty pro placení daně a nicotnost, jakož i nevykonatelnost exekučního příkazu.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka tvrdí, že oba rozsudky, jak městského soudu, tak Nejvyššího správního soudu jsou v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 34/09 [pozn. nález ze dne 7. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 34/09 (N187/58 SbNU 647)] postiženy přepjatým formalismem bez toho, aby se zabývaly konkrétními skutečnostmi její věci, v níž je stěžejní, že trvale pobírá starobní důchod v podstatě v nejnižší možné částce (nepodléhající exekučním srážkám), přičemž exekuční příkaz je namířen právě proti tomuto (jedinému) jejímu příjmu. Namítá, že vedlejší účastník věděl o neproveditelnosti exekučního příkazu a že jeho vydáním těsně před skončením prekluzivní lhůty sledoval její přerušení, což je nezákonné. V předmětné věci vychází test efektivity zjevně dlouhodobě, resp. trvale, s nulovým výsledkem, avšak soudy se jím vůbec nezabývaly. Podle stěžovatelky, která v ústavní stížnosti opakuje argumentaci uplatněnou v předchozích řízeních, nebylo účelem zahájení daňové exekuce vybrání a vymožení daňového nedoplatku, nýbrž přerušení běhu lhůty podle §160 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Konstatuje, že kdyby správce daně nebo soudy poměřily výši jejího starobního důchodu a výši jejích daňových nedoplatků (převyšujících dvacet milionů korun) s dobou, po kterou ještě může být naživu, stěží by jim vyšlo, že nařízená exekuce splňuje svůj účel.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byl vydán rozsudek obsahující napadený výrok. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná základní práva nebo svobody. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.
8. Předně Ústavní soud shledal, že stěžovatelka nepředkládá kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, pouze opakuje námitky uplatněné v řízení před obecnými soudy, které se všemi žalobními námitkami stěžovatelky náležitě zabývaly a v dostatečném rozsahu na ně reagovaly. Z odůvodnění jejich rozsudků je zřejmé, jakými úvahami byly při posouzení věci vedeny a k jakým závěrům dospěly. Skutečnost, že se stěžovatelka s právním hodnocením soudů neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou.
9. Stěžovatelka ve své argumentaci pomíjí, že splatnost daně se v její věci odvíjí od příslušných dodatečných výkazů nedoplatků, resp. výzvy k jejich úhradě v náhradní lhůtě podle §73 odst. 1 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Jde-li o nedoplatek z částky daně, k jejíž úhradě byla stanovena náhradní lhůta splatnosti, začne lhůta pro placení běžet náhradním dnem splatnosti daně. Exekuce byla zahájena ještě před uplynutím šestileté zákonné lhůty pro vymáhání daně a tato lhůta byla přerušena podle §160 odst. 3 písm. b) daňového řádu. Námitka stěžovatelky týkající se prekluze tak není důvodná, přičemž obecné soudy se s touto námitkou řádně vypořádaly. Dále stěžovatelka také pomíjí skutečnost, že daňový řád v §181 odst. 2 obsahuje vlastní, zvláštní, úpravu důvodů zastavení daňové exekuce, která použití §290 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), vylučuje. Nedošlo tak k pochybení vedlejšího účastníka, nepostupoval-li podle §290 odst. 1 o. s. ř., a poté, co shledal, že žádný z důvodů uvedených v §181 odst. 2 daňového řádu naplněn není, návrhu stěžovatelky na zastavení daňové exekuce nevyhověl, jak odůvodnily obecné soudy, což Ústavní soud považuje za ústavně souladné.
10. Stěžovatelce nelze přisvědčit, že by nevykonatelnost exekučního příkazu způsobená nepostižitelností jejího starobního důchodu mohla způsobovat nicotnost tohoto exekučního příkazu pro jeho právní či faktickou neuskutečnitelnost ve smyslu §105 odst. 2 písm. b) daňového řádu. V posuzované věci taková situace nenastala, jelikož nevykonatelnost exekučního příkazu je dána pouze aktuální výší starobního důchodu stěžovatelky, přičemž nelze do budoucna objektivně vyloučit změnu okolností, která by vykonatelnost exekučního příkazu umožnila.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2023
Jan Filip v. r.
předseda senátu