ECLI:CZ:US:2023:4.US.864.22.1
sp. zn. IV. ÚS 864/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelů M. S. W. a S. L. W., J. N. W. a A. T. E., zastoupených Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem, sídlem Panská 895/6, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2021 č. j. 8 Tdo 1142/2021-554, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2021 č. j. 44 To 460/2020-476 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. listopadu 2019 č. j. 67 T 130/2019-397, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé napadají v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 90 Ústavy a v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho práva podle čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve spolupachatelství podle §23 téhož zákona a byli odsouzeni všichni shodně k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let.
3. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl rozsudek obvodního soudu v celém rozsahu zrušen a stěžovatelé byli nově uznáni vinnými přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle §23 téhož zákona a odsouzeni všichni shodně k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
4. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatelů proti rozsudku městského soudu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
5. Trestná činnost, pro kterou byli odsouzeni, spočívala, stručně shrnuto, v tom, že dne 1. 11. 2018 v prostoru mezi domy poblíž výtahu, po předchozí vzájemné verbální rozepři J. A. W. a C. W. s poškozeným M. M., týkající se používání výtahu, nejprve stěžovatel M. S. W. chytil M. M. za oděv a silou ho vytáhl z výtahu do dvora mezi domy, zde si poškozený na svůj mobilní telefon nahrával celou situaci, což se nelíbilo stěžovateli J. N. W., který poškozeného bez varování udeřil pěstí do levé tváře, v důsledku čehož poškozený spadl na zem a následně ho udeřil několika kopy do zad. Při tomto mu z ruky M. S. W. vytrhl mobilní telefon a předal jej po celou dobu přihlížející odděleně trestně stíhané S. W., která si ho uschovala do svého oblečení a následně s ním odešla pryč. Asi minutu poté, když M. M. stále ležel na zemi na zádech a chtěl si svým druhým mobilním telefonem zavolat o pomoc, k němu přistoupili stěžovatelé M. S. W. a A. T. E., společně ho převalili na jeho levý bok, načež stěžovatelka S. L. W. poškozeného třemi kopy udeřila do oblasti zad a boku. Při tomto jednání poškozenému vypadl mobilní telefon na zem, čehož využil stěžovatel M. S. W., který mobilní telefon sebral ze země a předal jej opět po celou dobu přihlížející S. W., která si jej na krátkou chvíli uschovala a poté ho vrátila obžalovanému M. S. W., který jej vrátil na zemi ležícímu poškozenému. Dále asi minutu poté, když M. M. stále ležel na zemi, k němu přistoupil stěžovatel A. T. E., který ho chytil za oděv, zatřásl s ním, poté ho za oděv poodtáhl o kousek dál a tam ho udeřil jedním úderem pěstí do horní poloviny těla.
II.
Argumentace stěžovatelů
6. Stěžovatelé nemají pocit, že by spáchali něco trestného. Dle jejich názoru šlo mezi nimi a poškozeným pouze o nedorozumění. Namítají, že právní kvalifikace užitá městským soudem není dostatečně odůvodněna.
7. Stěžovatelé tvrdí a považují za klíčové, že poškozený je oslovil první, působil nepřátelsky, agresivně gestikuloval a tím celý konflikt začal. Poškozený pořizoval obrazový záznam, což má charakter zásahu do osobnosti člověka. Nejsou spokojeni s tím, že pro nadbytečnost byl zamítnut jejich návrh na znalecké zkoumání mobilního telefonu poškozeného, kde by se měl nacházet videozáznam z počátku incidentu, který mohl potvrdit úvodní nevhodné chování poškozeného.
8. Dále mají pochybnosti o důkazu kamerovým záznamem "Kamery X". Tento záznam sestává z 22 krátkých kamerových sekvencí/částí, z časových údajů na nich však vyplývá, že na sebe nenavazují, ač soud uvádí opak. Několikasekundové pasáže chybějí. Nebylo vyhověno návrhu obhajoby u hlavního líčení konaného dne 26. 11. 2019 na provedení znaleckého zkoumání autentičnosti uvedeného kamerového záznamu z důvodu chybějících časových úseků mezi dvaadvaceti oddělenými částmi kamerového záznamu, ani návrhu na prověření zajištění kamerového záznamu Policií České republiky v přípravném řízení, čímž se mohla vyloučit případná nezákonná manipulace se záznamem.
9. V řízení provedený důkaz lékařskou zprávou o poraněních svědkyně J. A. W. nebyl soudy hodnocen.
10. Dále je nedostatečně odůvodněn výrok o trestu. Chybí individuální prognóza k vedení řádného života s ohledem na věk, rodinné poměry a sociální vazby stěžovatelů. Nebylo zohledněno již zmíněné chování poškozeného, který byl iniciátorem vzájemné komunikace u výtahu, bez níž by ke konfliktu vůbec nedošlo.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího věcného posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
12. Co se týče rozsudku obvodního soudu, ten byl již dříve zrušen rozsudkem městského soudu a vzhledem k tomu musel Ústavní soud považovat ústavní stížnost v této části za návrh, k jehož projednání není příslušný.
13. U zbývající části návrhu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
14. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci nezjistil.
15. Ústavní soud neshledává, že by právní kvalifikace užitá městským soudem byla jakkoliv nepřiléhavá, nebo by vyžadovala podrobněji odůvodnit. To pak tím spíše, že jde o poměrně jednoduchou trestní věc. I kdyby poškozený sám inicioval slovní komunikaci, při které působil vůči stěžovatelům nepříjemně, a bylo jim nemilé, že si je začal natáčet, bezpochyby by to nemohlo nijak omluvit, že poškozeného následně fyzicky napadli.
16. Co se týče požadavku na znalecké zkoumání mobilního telefonu poškozeného k zajištění videozáznamu, který by se měl na něm nacházet, tento důkazní návrh nebyl soudy odmítnut pro nadbytečnost, jak se uvádí v ústavní stížnosti, nýbrž s ohledem na to, že tento telefon byl zajištěn natolik poškozený, že zjištění dat z něj bylo shledáno technicky nemožným (viz str. 7 rozsudku obvodního soudu).
17. Jde-li o kamerový záznam, tento klíčový důkaz byl soudy hodnocen pečlivě a podrobně. Jak městský soud vysvětlil (str. 6 jeho rozsudku), i když se poskytnutý záznam sestává z několika sekvencí, podstatná je jen jedna, zachycující v podstatě celé napadení poškozeného poté, co je násilím vytáhnut z výtahu. Chybí-li několik vteřin mezi některými jinými zajištěnými sekvencemi, stěží to lze považovat za jakkoliv relevantní. Ke znaleckému zkoumání autentičnosti záznamu zjevně není žádný důvod.
18. Co se týče lékařské zprávy o poraněních J. A. W., tvrzení stěžovatelů, že soudy opomněly tento důkaz hodnotit, je nepravdivé (str. 6 rozsudku městského soudu).
19. Stran odůvodněnosti výroku o trestu Ústavní soud rovněž neshledává důvod ke svému zásahu, když je vhodno zdůraznit, že míru nutné podrobnosti tohoto výroku je třeba logicky hodnotit i s ohledem na to, že byl ukládán mírný, toliko podmíněný trest.
20. Tvrdí-li stěžovatelé, že bylo porušeno jejich "právo na soudní ochranu podle článku 90 Ústavy" lze dodat, že tento článek neupravuje základní právo, nýbrž působnost soudů.
21. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu