ECLI:CZ:US:2023:Pl.US.5.23.1
sp. zn. Pl. ÚS 5/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudkyň a soudců Josefa Fialy, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra, Jiřího Zemánka a Daniely Zemanové, o návrhu stěžovatele Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2023 č. j. 4 As 206/2022-108 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2022 č. j. 14 A 39/2022-14, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 7. 2022 č. j. 14 A 39/2022-24, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) vlády, sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1 - Malá Strana, 2) Ministerstva obrany, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 - Hradčany, 3) Úřadu pro zahraniční styky a informace, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Letná, 4) Bezpečnostní informační služby, sídlem Nárožní 111/2, Praha 5 - Stodůlky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a napadená rozhodnutí
1. Stěžovatel se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem shora vypsaných vedlejších účastníků, kteří (stručně řečeno) koncem února 2022 doporučili sdružení CZ.NIC, z.s.p.o., jako správci domény nejvyššího stupně CZ zablokování osmi webů, a to: 1) Protiproud.cz, 2) Prvnizprávy.cz, 3) Aeronet.cz, 4) Ceskobezcenzury.cz, 5) Voxpopuliblog.cz, 6) Czechfreepress.cz, 7) Exanpro.cz a 8) Skrytapravda.cz. Rovněž koncem února 2022 doporučili mobilním operátorům, a to: 1) T-Mobile Czech Republic a.s., 2) O2 Czech Republic a.s. a 3) Vodafone Czech Republic a. s. zablokovat ve svých mobilních sítích přístup ke shora uvedeným webům. Tyto weby byly následně skutečně zablokovány a stěžovateli tak mělo být upřeno právo na svobodný přístup k informacím publikovaným na citovaných webech.
2. Žalobu stěžovatele ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze odmítl. Městský soud přitom dospěl k závěru, že aby nějaký úkon mohl být pojmově nezákonným zásahem ve smyslu §82 s. ř. s., "musí se jednat o individuální úkon veřejné moci, který je přímo namířen proti jednotlivci a přímo zasahuje do jeho veřejných subjektivních práv". Tyto podmínky však dle městského soudu stěžovatelem tvrzený zásah nesplňuje. Doporučení představuje podle soudu "pouze určitý podnět orgánů veřejné moci, který adresát tohoto podnětu nemusí nikterak respektovat, a proto pouhé vydání doporučení nemůže být zásahem. V daném případě bylo čistě na vůli správce domény CZ.NIC a na mobilních operátorech, zda "prosbu" orgánů státní moci vyslyší či nikoliv". Závěrem městský soud konstatoval, že i kdyby se o zásah ve smyslu §82 s. ř. s. jednalo, nelze shledat, že by směřoval přímo proti žalobci (stěžovateli). Z velké části byla žaloba odmítnuta i z důvodu litispendence.
3. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. K pojmu zásahu veřejné moci uvedl, že se musí jednat o úkon veřejné moci, který je namířen proti jednotlivci a přímo zasahuje do jeho veřejných subjektivních práv, což v této naplněno nebylo. Své úvahy rozvedl zejména v bodech 34 až 38 napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud se ztotožnil i se závěry Městského soudu v Praze, že nelze obecně dovodit veřejné subjektivní právo jednotlivce na přijímání informací z konkrétní internetové stránky. To však dle vlastních slov uvedl "pouze nad rámec potřebného odůvodnění, jelikož při absenci připustitelného tvrzení nezákonného zásahu není namístě se v posuzovaném případě zabývat dále otázkou, zda tvrzený zásah byl zaměřen přímo proti stěžovateli".
II. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti mimo jiné uvedl, že doporučení a instrukce žalovaných je třeba hodnotit též z pohledu účinku, který vyvolají. V důsledku jednání orgánů státní moci stěžovatel nemohl přijímat informace, které by jinak přijímat chtěl a mohl, čímž bylo porušeno jeho ústavně zaručené veřejné subjektivní právo na informace. Pokud obecné soudy poukázaly na skutečnost, že sám stěžovatel hovoří o doporučení ze strany žalovaných, stanovisku či instrukci, nemůže mu být tato skutečnost kladena k tíži, neboť vyšel z informací, které se vyskytly ve sdělovacích prostředcích. Stěžovatel nebyl u toho, jak se rozhodovalo o zablokování webů, neví, zda došlo např. k nepřípustnému nátlaku na odpovědné osoby. Tato skutečnost však měla být předmětem svědeckých výpovědí osob, které stěžovatel navrhl provést. Městský soud v Praze měl podle stěžovatele zvážit, zda stanovisko, instrukce či doporučení může být nezákonným zásahem, což však neučinil. Nebylo čistě na správci domén a mobilních operátorech, zda vládě a dalším žalovaným vyhoví, neboť vláda je nejmocnějším orgánem v zemi a případný soudní přezkum její činnosti je zdlouhavý. Podle stěžovatele bylo porušeno jeho veřejné subjektivní právo na to, aby státní moc byla uplatňována jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, které stanoví zákon. Žádný zákon přitom nestanoví, že žalovaní při výkonu své úřední činnosti mohou posílat svá přání, instrukce a posly soukromoprávním subjektům. Jednání žalovaných vyvolává podle stěžovatele podezření z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Podle stěžovatele existuje právo žalovat žalované jako správní orgány, aniž by jim byl osobně podřízen, a aniž by postupovaly vůči němu tzv. vrchnostensky, když tvrdí, že žalovaní porušili jeho veřejná subjektivní práva jako správní orgány veřejné moci. V závěru ústavní stížnosti vytkl stěžovatel obecným soudům, že neodůvodnily neprovedení jím navržených důkazů výslechem manažerů soukromoprávních společností a premiéra Petra Fialy.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem, ústavní stížnost je přípustná (stěžovatel vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byla podána včas (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje další zákonem stanovené náležitosti. Navrhovatel je advokát a nemusí být tedy v řízení před Ústavním soudem zastoupen. Jelikož vedlejším účastníkem řízení je vláda, rozhodovalo o ústavní stížnosti plénum Ústavního soudu, a to podle čl. 1 odst. 1 písm. c) Rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. Org. 24/14.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tím, jak obecné soudy zhodnotily jednání orgánů státní moci, které v únoru 2022 doporučily blíže určeným soukromoprávním subjektům zablokování celkem osmi webů. V důsledku tohoto jednání nemohl stěžovatel z dotčených webů přijímat informace, což považuje za porušení svých práv garantovaných čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda obecné soudy vyložily ústavně souladně podmínky žalobní legitimace v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu.
8. Dle Ústavního soudu správní soudy dostatečně a logicky odůvodnily svůj závěr, že stěžovatelem deklarovaný zásah se přímo nedotýká jeho veřejných subjektivních práv. To pro odmítnutí žalobní legitimace stěžovatele v řízení před správními soudy postačí.
9. Namítá-li stěžovatel, že se obecné soudy nevypořádaly s jím navrženými a neprovedenými důkazy výslechem některých svědků, nutno uvést, že v situaci, kdy v řízení nejsou naplněny základní podmínky tzv. zásahové žaloby (absence přímosti zásahu do práv stěžovatele), bylo by provedení stěžovatelem navržených důkazů bezpředmětné.
10. Ústavní soud považuje ústavní stížností napadená rozhodnutí za řádně odůvodněná a z ústavněprávního hlediska jim není čeho vytknout.
11. Na základě všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podaný návrh posoudil jako zjevně neopodstatněný a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej odmítnul.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2023
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu