ECLI:CZ:US:2024:1.US.173.24.1
sp. zn. I. ÚS 173/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Zdenky Šillerové, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 30 C 169/2022-67 ze dne 10. 11. 2023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrh, označený jako ústavní stížnost, doručený Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2024, kterým se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, nesplňuje náležitost stanovenou pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu - povinné zastoupení advokátem podle §29 až 31 tohoto zákona. Stěžovatelka s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 ze dne 24. 1. 2023 požádala o určení lhůty k odstranění vady povinného právního zastoupení do doby, než o její žalobě ze dne 8. 1. 2024 proti České advokátní komoře, která v souvislosti s jiným řízením zamítla její žádost o určení advokáta, rozhodne Městský soud v Praze.
2. Obecně platí, že Ústavní soud učiní opatření k odstranění vad návrhu, tedy poučí účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve nepodaří-li se vytčený nedostatek návrhu odstranit, mají být vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky - odmítnutí návrhu. Ústavní soud již mnohokrát rozhodl, že není nezbytné, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak v minulosti již stalo. Lze spolehlivě předpokládat, že dříve poskytnutá poučení stěžovatelce zprostředkovala informaci o povinných náležitostech ústavní stížnosti.
3. V nyní posuzované věci z ústavní stížnosti plyne, že si je stěžovatelka vady ústavní stížnosti vědoma. Stěžovatelka se na Ústavní soud v minulosti již obrátila řádově v desítkách věcí a byla vícekrát vyzvána k odstranění vad ústavní stížnosti (např. v řízeních sp. zn. III. ÚS 2346/20 nebo I. ÚS 3300/21). Kromě její vědomosti se jí tak i ze strany Ústavního soudu dostalo náležitého poučení, včetně informace o nezbytnosti zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad návrhu. Je nepochybné, že si je stěžovatelka zákonných náležitostí ústavní stížnosti vědoma. Z výše podaného je zřejmé, že vždy nové a stejné poučení by bylo postupem neefektivním a formalistickým (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2579/21 ze dne 5. 10. 2021).
4. Jakkoli stěžovatelka navrhla, aby jí Ústavní soud určil lhůtu k odstranění nedostatku povinného zastoupení do doby, než o její žalobě rozhodne Městský soud v Praze (viz výše), tak ani do dne rozhodnutí o její ústavní stížnosti vadu neodstranila. Skutečnost, že v souvislosti s jiným řízením podala proti České advokátní komoře žalobu z důvodu negativního rozhodnutí o žádosti o určení advokáta, nemůže mít z povahy věci vliv na posouzení procesních předpokladů řízení o nynější ústavní stížnosti a nic na tom nemění ani nepřiléhavý poukaz na nález sp. zn. Pl. ÚS 44/21.
5. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2024
Jan Wintr, v. r.
soudce zpravodaj