ECLI:CZ:US:2024:1.US.206.24.1
sp. zn. I. ÚS 206/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. H., zastoupené Mgr. Kateřinou Pščolkovou, advokátkou, sídlem Revoluční 1003/3, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2023, č. j. 72 Co 235/2023-1115, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. května 2023, č. j. 0 Nc 29053/2020-1066, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a J. T. a nezletilé T. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka (matka) domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků. Tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s právy nezletilé vedlejší účastnice (nezletilá) podle čl. 3 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. Žádá, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozsudků.
2. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Obvodní soud pro Prahu 6 (obvodní soud) napadeným, předběžně vykonatelným, rozsudkem rozhodl o svěření nezletilé do střídavé péče obou rodičů při týdenním střídání v režimu od pátku 18.00 hodin do následujícího pátku 18.00 hodin (a to s výjimkou všech prázdnin, pro které péči stanovil odlišně), s místem předání a převzetí v místě bydliště rodiče, jehož péče končí (výrok I). Oběma rodičům určil do budoucna výši výživného [vedlejšímu účastníku (otci) 3 000 Kč, matce 6 000 Kč] a uložil jim povinnost zaplatit poměrnou část výživného za započatý měsíc květen 2023 (výroky II, III). Návrh matky na úpravu styku otce s nezletilou zamítl (výrok IV). Oběma rodičům uložil povinnost nahradit náklady řízení vzniklé státu (výroky V a VI) a o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo (výrok VII). Ohledně péče obvodní soud vyšel z aktuální judikatury Ústavního soudu a vzal v úvahu, že podle mediační dohody rodičů z doby, kdy měla nezletilá tři roky, probíhala asymetrická střídavá péče rodičů. Shledal, že nezletilá vnímá obě výchovná prostředí jako pozitivní, bezpečná a přátelská, oba rodiče projevují o ni upřímný zájem a jsou schopni zajistit řádnou péči. Vzal v potaz problematickou komunikaci rodičů nezletilé a poukázal na to, že na délku řízení měli vliv především oba rodiče a jejich četné návrhy na nařízení předběžných opatření a návrhy ve věcech rodičovských neshod. Při stanovení výživného přihlédl k rozdílné výši příjmů rodičů a jejich zvýšeným výdajům na přepravu nezletilé v rámci jejich bydlišť (Ú./P.).
3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu ve věci samé (výroky I až IV) v zásadě v plném rozsahu potvrdil, změnil ho pouze ve výroku I tak, že začátek a konec péče posunul na 17.30 hodin, a ve výroku III tak, že ode dne 1. října 2023 snížil matce výživné na částku 4 500 Kč (výroky I a II) Znovu rozhodl o náhradě nákladů státu a o nákladech řízení mezi účastníky (výroky III až V). Přihlédl k potřebě upravit čas předávání nezletilé otci v závislosti na odjezd autobusů a ke snížení příjmů matky v průběhu odvolacího řízení, jinak se ztotožnil se závěry obvodního soudu o tom, že oba rodiče jsou stejně dobrými vychovateli, nezletilá je má stejně ráda a přeje si s nimi trávit čas, který je stanoven vyváženě a spravedlivě. K námitce, že nezletilá špatně snáší dva kolektivy, zohlednil, že právě matka se odstěhovala do větší vzdálenosti od původního místa bydliště, proto to není možné přičítat k tíži otci. Otcův výdělkový potenciál vzal za pečlivě objasněný. Tvrzení matky o nízkých výchovných kompetencích otce prokázáno nebylo.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v návrhu podrobně shrnuje skutkový stav a průběh řízení a předkládá výčet pochybení obecných soudů. Vytýká jim, že nevedly dokazování k nenaplnění či naplnění kritérií pro svěření nezletilé do rovnoměrné střídavé péče a neuvážily možnost střídavé péče asymetrické, nadto vyšly ze znaleckého posudku z dubna 2022, ač rozsudek byl vydán až v květnu 2023. Jí navrhované důkazy soudy zamítly či opomněly, nevzaly v potaz problematický vztah rodičů, nezkoumaly osobnostní dispozice nezletilé ke zvládání změn a k návštěvě dvou předškolních a následně školních zařízení a z toho pramenící nespokojenost nezletilé, nezjistily názor nezletilé a městský soud ani nepřihlédl ke zprávám mateřských škol týkajících se dopadů střídání předškolních a posléze školních zařízení na vztahy nezletilé. Nejednaly tak v nejlepším zájmu nezletilé. Při stanovení výživného otci nedostály svým povinnostem plynoucím z vyšetřovací zásady, nevzaly v potaz potencialitu otcových příjmů. Napadená rozhodnutí hodnotí jako nepřezkoumatelná a postrádající odůvodnění.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byly vydány rozsudky napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný s výjimkou té části rozsudku obvodního soudu, která byla změněna či nahrazena. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. K tvrzením stěžovatelky o porušení základních práv nezletilé Ústavní soud dodává, že pro její procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, když jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy obou rodičů vůči jejich dceři. Nezletilý v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilý, o jehož postavení vůči rodičům je veden rodiči spor, nemůže být vtažen do řízení jedním z nich na jeho straně. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, k čemuž Ústavní soud dospěl (viz níže), nebylo nutno uvedené procesní úkony učinit [srov. usnesení ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3374/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících úpravy péče a stanovení výživného. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které mají v řízení odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována [srov. nálezy ze dne 23. února 2010, sp. zn. III. ÚS 1206/09 (N 32/56 SbNU 363) a ze dne 18. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 266/10 (N 165/58 SbNU 421)].
8. V rámci přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijímaly opatření v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte) a zda shromáždily veškeré potřebné důkazy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte a veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodnily [srov. např. nález ze dne 26. května 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)]. Další přehodnocování jejich závěrů Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě tyto soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky nejlépe vybaveny k tomu, aby dokázaly vhodně zohlednit a upravit aktuální rodinné poměry.
9. Projevují-li oba rodiče skutečný a upřímný zájem pečovat o své dítě a naplňují-li všechna kritéria (vymezená judikaturou, nález sp. zn. I. ÚS 2482/13) zhruba stejnou měrou, je třeba při rozhodování vycházet z ústavněprávního předpokladu rovnosti, podle kterého je v nejlepším zájmu dítěte, aby o něj pečovali oba rodiče. Proto je svěření dítěte do střídavé péče zásadně nejvhodnější a odlišné řešení vyžaduje pečlivé odůvodnění, proč je v nejlepším zájmu dítěte jiná úprava vzájemných rodinných vztahů [např. nález ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. IV. ÚS 1921/17 (N 215/87 SbNU 477), bod 14].
10. K otázce dvou škol pro dítě ve vztahu k větší vzdálenosti bydlišť a rozhodnutí o střídavé či výlučné péči zaujal Ústavní soud právní názor, že obecné soudy jsou při posuzování vhodnosti střídavé péče povinny v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zvažovat konkrétní dopady případného cestování a střídání školních kolektivů na dítě, ať je vzdálenost mezi bydlišti rodičů jakákoliv. [...] Střídavá péče na dálku neznamená automatické navštěvování dvou rozdílných škol (nález ze dne 30. března 2023, sp. zn. I. ÚS 3522/22).
11. K určování výživného na základě potenciality příjmů se Ústavní soud vyjádřil tak, že z příjmů, kterých povinný nedosahuje, by soudy měly vyjít podpůrně, přičemž důsledná ústavně konformní aplikace §913 odst. 2 občanského zákoníku vyžaduje, aby soudy řešily případnou kolizi se zásahem do práva na svobodnou volbu povolání zaručenou čl. 26 odst. 1 Listiny. Stanovit výživné na základě příjmů, kterých povinný nedosahuje, mohou jen v případech, kdy to smysl a účel výživného vyžaduje a kdy je legitimní požadovat, aby si povinný našel "lepší" zaměstnání, tedy zejména jeví-li se současné majetkové poměry povinného pro účely výživného nedostatečnými [nález ze dne 18. dubna 2018, sp. zn. III. ÚS 2324/17 (N 76/89 SbNU 173)].
12. Ústavní soud v posuzované věci rozpor s uvedenými obecnými principy neshledal. Obecné soudy náležitě zohlednily nejlepší zájem nezletilé a promítly jej do rozhodnutí.
13. Podstatou stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s úpravou střídavé péče v symetrickém, a nikoli v jí navrhovaném asymetrickém modelu. Stěžovatelka opakuje mnohdy totožné argumenty jako v řízení před obecnými soudy. Ty se však věcí zevrubně zabývaly, jak je patrné z odůvodnění a množství provedených důkazů (body 7 až 13 rozsudku obvodního soudu, body 9 až 10 rozsudku městského soudu), zhodnotily kritéria svěřování do různých forem péče v souladu s judikaturou Ústavního soudu (bod 26 rozsudku obvodního soudu, body 11 až 13 rozsudku městského soudu) a jejich postupu nemá Ústavní soud z ústavněprávního hlediska co vytknout.
14. Nezletilá až do rozhodnutí obvodního soudu od prosince 2019 střídala pravidelně výchovné prostředí u obou rodičů, stejně tak i předškolní zařízení. Z pohledu nezletilé se tak v důsledku rozhodnutí obecných soudů její výchovný režim změnil pouze tak, že došlo k prodloužení jejího pobytu u otce z 10 na 14 dní. Příklonem k týdennímu intervalu střídání obvodní soud náležitě zohlednil a zmírnil dopad častějšího cestování na nezletilou z doby probíhající péče v poměru 9 : 5 (rozvržené na 6 : 3 : 3 : 2). Zároveň tím z pohledu Ústavního soudu zachoval stabilitu dosud fungujícího výchovného režimu nezletilé (střídavé péče, byť v jiném intervalu střídání).
15. Rozpor se zájmem nezletilé dosahující ústavněprávní dimenze nespatřuje Ústavní soud ani v úpravě péče ve vztahu k docházce do dvou (před)školních zařízení. Na rozdíl od stěžovatelkou odkazovaného nálezu, v němž proti sobě stála výlučná a (asymetrická) střídavá péče a obecné soudy řádně neodůvodnily zásadní změnu výchovného prostředí na výlučnou péči, v posuzované věci upřednostnily soudy právě střídavou péči s ohledem na naplnění všech kritérií oběma rodiči. Jak upozornil městský soud, byla to stěžovatelka, která se s nezletilou v roce 2022 přestěhovala, v důsledku čehož nezletilá začala navštěvovat druhé předškolní zařízení, a to již v režimu praktikované asymetrické péče. Symetrický režim naopak může vyvážeností a přirozeně ohraničeným režimem po kalendářních týdnech přispět k harmonizaci poměrů. Ústavnímu soudu není zřejmé, jak by asymetrická péče v poměru 9 : 5 (i bez původního rozdělení na kratší úseky) měla zamezit dopadům cestování a střídání kolektivů na nezletilou oproti péči symetrické. Brojí-li stěžovatelka proti rozhodnutí o symetrické střídavé péči kvůli nevhodnosti z důvodu nekomunikace a nespolupráce rodičů, Ústavní soud podotýká, že i v této oblasti přijal obvodní soud opatření v nejlepším zájmu nezletilé a rodiče ke zlepšení komunikace vedl, jak výstižně odkázal obvodní soud v bodech 4 a 10 rozsudku.
16. Obecné soudy provedly dostatečné dokazování ke zjištění skutkového stavu týkajícího se majetkových a výdělkových poměrů rodičů a závěry jasně a srozumitelně odůvodnily. Přistoupily-li k neprovedení důkazů pro jejich nadbytečnost, jejich postup z hlediska zákonnosti, natož ústavnosti obstojí. Z napadených rozhodnutí jasně vyplývá, že soudy nepovažovaly příjem otce za nedostatečný či nevěrohodný. S ohledem na výše uvedené principy Ústavní soud odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu, který tam koncept potenciality příjmů rozvedl (stanovisko ze dne 19. října 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012, část IV. A, B a D) a věnoval se mu v souvislosti se změnou příjmů, vzdáním se příjmů, respektive jejich snížením nebo s jejich úplnou absencí. Žádná taková situace v projednávané věci nenastala. Nelze se ztotožnit s argumentací stěžovatelky vyznívající se vztahu k potencialitě příjmů tak, že by otec měl změnit práci, aby vydělával více, než aktuálně vydělává.
17. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl částečně jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) a částečně jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. O návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu