ECLI:CZ:US:2024:1.US.2759.23.1
sp. zn. I. ÚS 2759/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti T. Ch. K., zastoupené Mgr. Šárkou Petráňovou, advokátkou se sídlem Lannova 2, České Budějovice, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 163/2023-300 ze dne 21. 7. 2023, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a 1) P. K. a 2) nezl. A. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. 0 P 271/2021-192 ze dne 10. 11. 2022 zamítl návrh otce (prvního vedlejšího účastníka) na svěření nezletilého (druhého vedlejšího účastníka) do jeho péče (výrok I.) a nezletilého svěřil do střídavé péče rodičů s týdenními intervaly střídání (výrok II., III. a IV.). Upravil také způsob předání a převzetí nezletilého (výrok V.) a rozhodl o částkách, které jsou otec a stěžovatelka povinni přispívat na výživu nezletilého (výrok VI. a VII.). Okresní soud rozhodl také o úpravě péče pro období letních prázdnin a vánočních svátků (výrok VIII. a IX.). Tím byl změněn rozsudek okresního soudu č. j. 13 Nc 124/2019-33 ze dne 28. 11. 2019 (výrok X.). Právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků (výrok XI.).
2. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek okresního soudu výrokem I. změnil tak, že: 1. O zamítnutí návrhu otce na svěření nezletilého do jeho výlučné péče se samostatně nerozhoduje. 2. Nezletilý se svěřuje do střídavé péče rodičů. 3. Stěžovatelce se nezletilý svěřuje do péče každý sudý týden v roce. 4. Otci se nezletilý svěřuje do péče každý lichý týden v roce. 5. Stěžovatelka je povinna předat a otec je povinen převzít nezletilého v sudém týdnu v neděli v 17:00 hodin v bydlišti stěžovatelky. Otec je povinen předat a stěžovatelka je povinna převzít nezletilého v lichém týdnu v neděli v 17:00 hodin na Hlavním nádraží v Praze. 6. Otec je povinen přispívat na výživu nezletilého částkou 3 000 Kč. 7. Stěžovatelka je povinna přispívat na výživu nezletilého částkou 1 400 Kč. V bodech 8. a 9. pak krajský soud rozhodl o úpravě péče pro období letních prázdnin, vánočních svátků a Nového roku. Tím krajský soud změnil rozsudek okresního soudu č. j. 13 Nc 124/2019-33 ze dne 28. 11. 2019 (výrok II.). Rozhodl také, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
3. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu vyplývá, že vycházel ze skutkových závěrů okresního soudu a učiněná skutková zjištění doplnil ve vztahu k potřebě logopedické péče u nezletilého. Oproti poslední úpravě došlo ke změně poměrů, jelikož rodiče se již na péči o nezletilého nedohodli. Krajský soud poukázal na to, že právem obou rodičů je v zásadě pečovat o dítě stejnou měrou a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje i právo dítěte na péči obou rodičů. V nejlepším zájmu nezletilého shledal jeho svěření do střídavé péče rodičů. Shrnul, že v konečné fázi řízení se jejich spor týkal schopnosti zajistit vývoj, vzdělání a potřeby nezletilého, zejména v oblasti logopedie. Krajský soud se neztotožnil s názorem stěžovatelky a opatrovníka nezletilého, že pouze nepřerušovaná docházka do logopedické třídy může zajistit dostatečné podmínky pro vývoj nezletilého. Zajistil-li otec v době své péče docházku nezletilého do soukromé mateřské školy, kde je jeden den v týdnu zaměřen na trénování řeči, a současně také individuální návštěvy logopedického pracoviště, považoval to krajský soud za dostatečné opatření pro zdárný vývoj nezletilého.
II.
4. Dle přesvědčení stěžovatelky došlo rozsudkem krajského soudu (body 2. až 7. výroku I.) k porušení čl. 29 odst. 2, čl. 33 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje také odložení vykonatelnosti bodů 2. až 4. výroku I. rozsudku.
5. Stěžovatelka nesouhlasí se svěřením nezletilého do střídavé péče rodičů, neboť v tomto režimu nebude každý den docházet do speciální logopedické školky a může nastat ohrožení jeho zdárného vývoje. Namítá, že krajský soud nezjistil řádně skutkový stav a nezabýval se zdravotním stavem nezletilého. Dostatečně nezohlednil předložené zprávy speciálně pedagogického centra a logopedky, ze kterých pro nezletilého vyplývá potřeba soustavné logopedické péče. Krajskému soudu současně vytýká, že důsledně nezkoumal tvrzení otce, konkrétně obsah a pravdivost jím předložených listin (potvrzení o přijetí do soukromé školičky a potvrzení o přijetí do péče logopedického pracoviště) a z vlastní iniciativy nezjistil, že v soukromé školičce nemůže vzhledem k jejímu charakteru docházet k potřebnému rozvoji nezletilého a logopedické pracoviště mu není schopno poskytovat odbornou péči v otcem tvrzeném rozsahu. Odůvodnění rozsudku dle stěžovatelky také vykazuje zásadní vady, které jej činí nepřezkoumatelným.
III.
6. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech jako soudní orgán ochrany ústavnosti přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
7. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který má být prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Soudy musí na základě hodnocení provedených důkazů v rámci své nezávislé pravomoci pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte, zda jsou splněny podmínky umožňující svěření dítěte do střídavé péče, kterému z rodičů dítě do péče svěřit a jak co nejvhodněji upravit styk dítěte s tím rodičem, kterému do péče svěřeno nebylo. Úkolem soudu zároveň je snažit se nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny. Obecné soudy mají povinnost vyložit, na základě jakých skutečností rozhodly tak, jak rozhodly, a toto své rozhodnutí také musí přesvědčivým způsobem odůvodnit. Jestliže ústavní stížností napadené rozhodnutí coby celek neopodstatňuje závěr o porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu, případně jiného ústavně zaručeného základního práva, není úlohou Ústavního soudu korigovat jeho případné dílčí nedostatky.
8. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
IV.
9. Byť stěžovatelka ústavní stížností napadá vícero bodů výroku I. rozsudku krajského soudu, její argumentace se týká toliko svěření nezletilého do střídavé péče.
10. Jak Ústavní soud opakovaně uvedl, právem obou rodičů je v zásadě pečovat o dítě stejnou měrou a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje i právo dítěte na péči obou rodičů. Pokud oba rodiče projevují o svěření dítěte do své péče upřímný zájem a naplňují všechna kritéria podstatná pro rozhodování o úpravě výchovných poměrů přibližně stejnou měrou, je třeba vycházet z předpokladu, že v nejlepším zájmu dítěte je svěření do péče obou rodičů. Tento předpoklad lze vyvrátit, nicméně jsou k tomu zapotřebí objektivní důvody (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022, nález sp. zn. III. ÚS 2391/21 ze dne 19. 7. 2022 či nález sp. zn. I. ÚS 3085/22 ze dne 8. 3. 2023 a mnohé další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
11. Proces dokazování je v souladu s principem nezávislosti soudů ovládán mimo jiné zásadou volného hodnocení důkazů a obecné soudy tak samy rozhodují, které skutečnosti jsou k dokazování relevantní a které z důkazů provedou, zda se jeví nutné dosavadní stav dokazování doplnit, které skutečnosti mají za zjištěné a které dokazovat netřeba. Tyto otázky závisí na okolnostech každého jednotlivého případu a úkolem Ústavního soudu není do tohoto procesu vstupovat; Ústavní soud má toliko ověřit, zda obecné soudy při svém rozhodování ze zákonného rámce nevybočily způsobem natolik extrémním, že by takové rozhodnutí bylo očividně nespravedlivé a v důsledku porušení ústavních principů zcela neudržitelné. K tomu však v posuzovaném případě nedošlo.
12. S přesvědčením stěžovatelky, že ve věci bylo rozhodnuto bez odpovídající opory v provedeném dokazování, se ztotožnit nelze. K potřebě logopedické péče u nezletilého a o schopnostech otce ji zajistit vedl krajský soud dokazování. Tomu byla přítomna stěžovatelka i její právní zástupkyně, které měly možnost navrhnout důkazy a k provedeným důkazům se vyjádřit. Poukazuje-li stěžovatelka na to, že krajský soud řízení zatížil vadou v podobě tzv. opomenutých důkazů, nijak nekonkretizuje, které důkazy soud neprovedl, resp. neprovedení kterých důkazů řádně nezdůvodnil, a jak to mělo ovlivnit výsledek řízení. Ani této námitce stěžovatelky tak přisvědčit nelze.
13. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že potřebu logopedické péče u nezletilého měl krajský soud listinnými důkazy za jednoznačně prokázanou a není tedy pravdou, že by stěžovatelkou předložené zprávy týkající se diagnostikované vady řeči nezletilého s doporučením vřazení do speciální logopedické školky při svém rozhodování nezohlednil. Pakliže současně na základě provedených důkazů uzavřel, že i za této situace jej otec přesvědčil o tom, že je taktéž schopen zajistit logopedickou péči v přiměřené kvalitě (prostřednictvím individuálních návštěv logopedického pracoviště a docházkou do soukromé mateřské školky, která se jednou týdně zaměřuje na rozvoj řeči a logopedii), neslučuje se zásadně s rolí Ústavního soudu, aby na podkladě pokračující polemiky stěžovatelky do takto provedeného hodnocení jednotlivých důkazů jakkoliv zasahoval.
14. Přiložila-li stěžovatelka k ústavní stížnosti vyjádření vedoucí Speciálně pedagogického centra při Základní škole logopedické ze dne 13. 10. 2023 ke vzdělávání nezletilého a zprávu školské logopedky ze dne 16. 10. 2023 (v obou případech s doporučením každodenní docházky do logopedické třídy mateřské školy), stejně jako doplnila-li ústavní stížnosti o vyjádření ředitelky Krizového centra pro děti a rodinu v Jihočeském kraji z 18. 10. 2023 (vycházející pouze z obecné praxe, jelikož nezletilý není klientem tohoto centra), jde o nové listiny, které krajský soud při svém rozhodování dne 21. 7. 2023 nemohl vzít v potaz a při přezkumu rozhodnutí krajského soudu je tak nemohl zohlednit ani Ústavní soud. Stěžovatelka opomíjí, že řízení před Ústavním soudem není pokračováním řízení před obecnými soudy a Ústavní soud nelze považovat za další, superrevizní instanci v systému obecné justice.
15. Krajský soud vycházel z řádně provedeného dokazování, posoudil pro věc významné skutečnosti a stručně, avšak přiléhavě vysvětlil, jakými úvahami byl při svém rozhodnutí veden. Při zohlednění konkrétních okolností posuzovaného případu nelze způsob vymezení nejlepšího zájmu nezletilého považovat za ústavně nekonformní. Pochybení, pro které by napadené rozhodnutí bylo nutné označit za svévolné či excesivní, zjištěno nebylo a jeho další přehodnocování tak Ústavnímu soudu vzhledem k mezím ústavněprávního přezkumu nepřísluší, jelikož jsou to právě obecné soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky řízení nejlépe disponovány k tomu, aby dokázaly vhodně upravit rodinné poměry, pakliže toho účastníci nejsou schopni vzájemnou dohodou (byť k ní byli vedeni i krajským soudem).
16. Sama skutečnost, že stěžovatelka se svěřením nezletilého do střídavé péče s odkazem na možné důsledky spjaté s narušením každodenní docházky do speciální logopedické školky nesouhlasí, za důvod k zásahu Ústavního soudu považována být nemůže. Na otci nezletilého bude na něj v oblasti rozvoje řečových schopností pozitivně působit, aby pro něj střídavá péče byla i v tomto směru přínosem, a při vědomí významu, který má zajištění logopedické péče pro další vývoj nezletilého, tomuto svému závazku v následujícím období dostát. Pokud by v budoucnu měla stěžovatelka za to, že současná úprava výchovného uspořádání nadále není v nejlepším zájmu nezletilého (vzhledem k případné podstatné změně dosavadních poměrů), může se s takovým tvrzením opětovně obrátit na obecný soud, který, budou-li pro to splněny nezbytné podmínky, může o úpravě péče rozhodnout také jinak.
17. Nad rámec uvedeného Ústavní soud upozorňuje zákonodárce, že aktuální právní úprava dovolání v rodinně právních otázkách (§30 zákona o zvláštních řízeních soudních) spíše neplní účel zachování právní jistoty, neboť sjednocování judikatury pak musí řešit orgán stojící mimo soustavu obecných soudů, jehož úkolem je ochrana ústavnosti, a nikoliv běžné zákonnosti. Podle Ústavního soudu by sjednocování judikatury i ochranu základních práv jednotlivců byl schopen zajistit Nejvyšší soud, který je k tomu jako dovolací soud v občanskoprávních věcech zcela jistě více povolán nežli Ústavní soud.
18. Jelikož důvody, pro které by bylo nezbytné zasáhnout do nezávislého rozhodování krajského soudu a přistoupit ke kasaci stěžovatelkou napadeného rozhodnutí, Ústavní soud nezjistil, byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. O podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto nedlouho po jejím podání a bylo tak bezpředmětné rozhodovat samostatně o návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2024
Jan Wintr, v. r.
předseda senátu