ECLI:CZ:US:2024:1.US.3059.23.1
sp. zn. I. ÚS 3059/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti obchodní společnosti AMISTA investiční společnost, a.s., se sídlem Pobřežní 620/3, Praha 8, jednající na účet obchodní společnosti IMOS development otevřený podílový fond se sídlem Pobřežní 620/3, Praha 8, zastoupené Mgr. Danielem Gajdošíkem, advokátem se sídlem Gajdošova 4392/7, Brno, proti V. výroku rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 70 Co 210/2021-230 ze dne 6. 12. 2022, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 70 Co 210/2021-243 ze dne 6. 2. 2023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Celkem 21 žalobců se u Městského soudu v Brně po stěžovatelce domáhalo nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy o prodeji spoluvlastnických podílů k pozemkům. Městský soud žalobu zamítl. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně rozsudek městského soudu potvrdil a V. výrokem v návětí označeného usnesení uložil Jakubu Trubačovi ("žalobce") a Petře Trubačové ("žalobkyně") nahradit stěžovatelce společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 412 Kč. V záhlaví uvedeným opravným usnesení krajský soud změnil napadený výrok jen tak, že tito dva žalobci jsou povinni nahradit náklady ve výši 577 Kč.
2. Proti v záhlaví označenému výroku tamtéž uvedeného rozsudku, ve znění opravného usnesení, stěžovatelka brojí ústavní stížností, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
3. Stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně posoudil způsob výpočtů nákladů řízení. Podle stěžovatelky se náhrada nákladů měla vztahovat ke každému z žalobců zvlášť, nikoli ke všem jednotně, a měla tak být několikanásobně vyšší.
4. Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat hodnocením věci samé, musel posoudit splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je též řádně zastoupena advokátem. Ústavní stížnost však obsahuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.
5. Ústavní stížnost je nepřípustná.
6. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona).
7. V citovaných zákonných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná.
8. Ústavní stížnost byla podána za situace, kdy v řízení dosud nebylo vydáno konečné rozhodnutí. Tato věc se nachází ve fázi dovolacího řízení před Nejvyšším soudem. V téže věci byla stěžovatelčina ústavní stížnost pro předčasnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 656/23 ze dne 27. 3. 2023. Stěžovatelka upozorňuje, že v mezidobí bylo dovolací řízení vůči žalobkyni zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Ústavní soud telefonickým dotazem na Nejvyšší soud zjistil, že dovolací řízení vůči žalobci dosud nebylo skončeno. Přípustnost dovolání jen proti tzv. nákladovým výrokům zákon vylučuje. Nicméně napadený výrok se vztahuje k oběma žalobcům, přičemž v případě úspěchu dovolatelů ve věci samé může být Nejvyšším soudem zrušen i v rozsahu, ve kterém jej stěžovatelka nyní napadá ústavní stížností. Není-li tedy řízení před obecnými soudy v části napadeného výroku dosud skončeno a je-li stále přítomna možnost jeho zrušení, pak zastavení dovolacího řízení vůči žalobkyni nemůže ničeho změnit na posouzení procesních předpokladů řízení před Ústavním soudem.
9. V daném procesním stadiu není Ústavní soud v rámci své Ústavou a zákonem o Ústavním soudu stanovené pravomoci, jíž musí pečlivě dbát, povolán k námitkám předestřeným stěžovatelkou v ústavní stížnosti vyvozovat žádné závěry. Uplatněné námitky může stěžovatelka na svou obranu vznést v případném dalším řízení, potenciálně i v řízení o ústavní stížnosti, avšak až po konečném rozhodnutí ve věci, nebude-li náprava před jinými orgány možná. Ústavní soud již v bodu 12 zmíněného usnesení sp. zn. I. ÚS 656/23 konstatoval, že po skončení řízení před obecnými soudy bude mít stěžovatelka možnost podat novou ústavní stížnost, a to i proti nákladovým výrokům. Proto lze shrnout, že zde ani není dáno pravomocné rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které by bylo schopno samo o sobě zasáhnout do základních práv nebo svobod stěžovatelky, a bylo tak způsobilé k přezkumu Ústavním soudem v mezích jeho pravomoci.
10. Pro výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2024
Jan Wintr, v. r.
soudce zpravodaj