ECLI:CZ:US:2024:1.US.3084.23.1
sp. zn. I. ÚS 3084/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaj), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti Dagmar Sekyrové, zastoupené JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. KSLB 86 INS 18572/2015, 86 ICm 3609/2019, 29 ICdo 103/2023-275 ze dne 31. 7. 2023, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 86 ICm 3609/2019, 104 VSPH 455/2022-246 ze dne 6. 2. 2023 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 86 ICm 3609/2019-129 ze dne 17. 2. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podala ústavní stížnost poté, co Nejvyšší soud odmítl její dovolání jako vadné podle §243c odst. 1 občanského soudního řádu ("o. s. ř."). Stěžovatelka podle Nejvyššího soudu v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). Nejvyšší soud tedy dovolání odmítl pro absenci nezbytných náležitostí, nepřistoupil ani ke kvazimeritornímu přezkumu naplnění předpokladů přípustnosti (tzv. odmítnutí v první fázi přezkumu, viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1585/23, body 15-16).
2. Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání pro vady, Ústavní soud pouze zkoumá, zda dovolání vadné bylo, nebo nebylo. Nevěnuje se tedy meritu věci. Nebylo-li by dovolání vadné, poruší Nejvyšší soud právo stěžovatele domáhat se stanoveným postupem soudní ochrany podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") (viz nálezy sp. zn. I. ÚS 1585/23, bod 31; a sp. zn. I. ÚS 1564/23, bod 29). Bylo-li by vadné, je ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná a proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná, neboť stěžovatel řádně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Takové řešení plyne ze stanoviska sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (bod 8) a navazuje na něj rozsáhlá rozhodovací praxe (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2646/23, II. ÚS 2218/23, III. ÚS 3613/22, I. ÚS 97/22, IV. ÚS 2785/19, IV. ÚS 398/18 či I. ÚS 399/17).
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Její argumentace primárně směřuje k meritu věci. Vyjadřuje však také "nesouhlas s pojetím přípustnosti dovolání, které Nejvyšší soud odmítl". Stěžovatelka uvádí, že přípustnost dovolání "dovozovala z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzená jinak. V daném případě to znamená řešení právní ochranou soudem stěžovatelky jako řadového občana, členky družstva, který prokazatelně poskytl své finanční prostředky družstvu, dnes insolvenčnímu dlužníku v době, kdy nikdo nemohl vědět, že příjemce takovýchto finančních prostředků skončí v insolvenci, kterou člen družstva jako věřitel nijak nezavinil, nepodílel se na úpadku družstva a naopak se ho v dobré víře a v poctivém úmyslu jako člen snažil zachránit." Stěžovatelka tak pouze doslovně cituje §237 o. s. ř. a doslova opakuje to, co tvrdila před Nejvyšším soudem.
4. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1585/23 (v bodě 16) Ústavní soud shrnul pět náležitostí dovolání, které plynou z §237 a §241a o. s. ř.: "Nejvyšší soud zkoumá:
1) Zda dovolatel označil rozhodnutí, proti kterým dovolání směřuje.
2) Zda vymezil rozsah, v kterém tato rozhodnutí napadá (tj. které výroky či jejich části).
3) Zda vymezil dovolací důvod, jímž může být pouze nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolací důvod proto musí být vymezen tak, že dovolatel (krok 3a) uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a (3b) vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. V tomto třetím kroku tedy půjde především o polemiku dovolatele s právními závěry odvolacího soudu.
4) Zda dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tyto předpoklady přípustnosti jsou uvedeny v §237 a §238a o. s. ř. U předpokladů přípustnosti podle §237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne (4a) otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, pak zbývá zhodnotit, zda dovolatel (4b) vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti podle §237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn. Pokud například dovolatel tvrdí, že se odvolací soud při řešení oné otázky hmotného či procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, vymezí, která konkrétní rozhodnutí odvolací soud nerespektoval (ve vztahu k oné otázce hmotného či procesního práva).
5) Zda dovolání obsahuje dovolací návrh (petit)."
5. Ústavní soud si vyžádal dovolání stěžovatelky a souhlasí s Nejvyšším soudem, že dovolání zjevně nemá zákonné náležitosti, které "aktivují" právo na přístup k Nejvyššímu soudu. Lze přisvědčit Nejvyššímu soudu, že dovolání neobsahuje čtvrtou náležitost, tedy vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Stěžovatelka v dovolání nevysvětlila, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti je naplněn a jak konkrétně je naplněn (neuvedla např. judikaturu, od níž by se odvolací soud odchýlil). Bližší odůvodnění uvádí Nejvyšší soud v bodech 12-13.
6. Ústavní soud proto považuje ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu za zjevně neopodstatněnou. Proti rozhodnutím Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci je pak stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka účinně nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
7. Ústavní soud tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2024
Jan Wintr, v. r.
předseda senátu