ECLI:CZ:US:2024:2.US.172.24.2
sp. zn. II. ÚS 172/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudkyně Kateřiny Ronovské ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného Mgr. Janem Mrázkem, advokátem, se sídlem Roháčova 1095/77, Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2023 č. j. 8 Tdo 881/2023-1111, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. května 2023 č. j. 10 To 85/2023-1064 a rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 10. srpna 2022 č. j. 21 T 59/2021-1028, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí. Má za to, že byla porušena jeho práva, uvedená v čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (na nedotknutelnost soukromí a osoby), v čl. 12 odst. 1 Listiny (na nedotknutelnost obydlí), v čl. 36 odst. 1 Listiny (na soudní ochranu a spravedlivý proces), a v čl. 37 odst. 3 Listiny (na rovnost stran). Stěžovatel má i za to, že v jeho případě postupovaly soudy i policejní orgán v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
2. Stěžovatel byl shora citovanými rozsudky obecných soudů shledán vinným přečiny pojistného podvodu, legalizace výnosů z trestné činnosti a podílnictví a spolu se sbíhajícím zločinem podvodu, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 6. 2018 sp.zn. 2 T 30/2018, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou. Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 4. 10. 2023 č. j. 8 Tdo 881/2023-1111 odmítl také stěžovatelovo dovolání v dané věci.
3. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že již v přípravném řízení, posléze i v hlavním líčení a veřejném zasedání o odvolání, namítal prý zásadní procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení, zejména policejního orgánu. Zásadní důkazy byly údajně získány nezákonným způsoben, a tudíž k nim neměl soud prvního stupně a ani odvolací soud přihlížet při svém rozhodování. Motocykl KTM, motocykl Yamaha, díly, štítky, nákresy a dokumenty k vozidlu Range Rover a dokumenty od vozidla Volkswagen Multivan byly zajištěny policejním orgánem při domovní prohlídce konané dne 26. 4. 2018 na adrese X, a při prohlídce jiných prostor - podzemní garáže č. X konané dne 26. 4. 2018 na adrese Y. Prohlídky byly vykonány na základě Příkazu k domovní prohlídce a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, který vydal dne 25. 4. 2018 soudce Okresního soudu Praha - západ pod č. j. 33 Nt 408/2018. Uvedený příkaz mj. určil, že prohlídku provede policejní orgán Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - JIH, v době od 27. 4. 2018 do 5. 5. 2018. Domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor však proběhla dne 26. 4. 2018, tedy mimo dobu vymezenou uvedeným příkazem soudce Okresního soudu Praha - západ. Stěžovatel se nemohl ztotožnit s argumentací soudů, že konkrétní čas či časové rozmezí, kdy má být prohlídka provedena, není jednou z podstatných náležitostí příkazu. Rovněž nesouhlasil s argumentací Nejvyššího soudu, že žádná konkrétní skutečnost nesvědčí o tom, že by provedením prohlídek o jeden den dříve došlo k porušení jakéhokoliv práva či k nezákonnému zásahu do svobody obviněného nebo jiné osoby, u níž se prohlídka konala.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost spočívá pouze v polemice s řádně zdůvodněnými závěry obecných soudů. Námitka stěžovatele ohledně porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a ani jiných základních práv, tak nemůže obstát. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a jeho závěr je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout.
5. Hlavní námitka stěžovatele, spočívající v tom, že domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor proběhla dne 26. 4. 2018, tedy mimo dobu vymezenou uvedeným příkazem soudce Okresního soudu Praha - západ, nemá ústavněprávní relevanci. Jak konstatoval Nejvyšší soud v dané věci, trestní řád v současném znění nepředepisuje soudci stanovení omezujících podmínek, ať už časových či jiných, byť to může být za určitých okolností pro ochranu ústavně zaručené domovní svobody někdy žádoucí. Plánování nejvhodnější doby pro provedení domovních prohlídek (není-li realizována v řízení soudním) je věcí orgánů činných v přípravném řízení trestním, především pak policejního orgánu, a to případně ve spolupráci s dozorujícím státním zástupcem. Policejní orgán přitom postupuje na základě svých organizačních možností a taktických postupů tak, aby došlo ke shromáždění poznatků důležitých pro trestní řízení a odhalení trestné činnosti, aniž by podezřelí mohli trestní stíhání zmařit odstraněním důkazů. Nejvyšší soud také správně uvedl, že nemohl pustit ze zřetele především konkrétní okolnosti daného případu. I když tedy došlo k jistému (nikoliv relevantnímu) pochybení na straně policejního orgánu, který prohlídky vykonal na základě vydaného příkazu k prohlídce, avšak mimo dobu, kterou pro výkon prohlídky tento příkaz stanovil, nejedná se, zejména s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu a splnění všech zákonných předpokladů pro vydání příkazu a náležitostí výkonu prohlídky, o pochybení natolik vážné, aby představovalo zásah do domovní svobody a podporovalo závěr o nezákonnosti provedených prohlídek.
6. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dohledu nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. K takové situaci ovšem ve zkoumaném případě nedošlo, ačkoliv stěžovatel je zjevně jiného právního názoru.
7. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu