ECLI:CZ:US:2024:2.US.249.24.1
sp. zn. II. ÚS 249/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti Jaroslava Mencáka, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. listopadu 2023 č. j. 21 Co 356/2023-117 ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. listopadu 2023 č. j. 21 Co 356/2023-121, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, adresa pro doručování: Územní pracoviště Hradec Králové, Horova 180/10, Hradec Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to pro porušení čl. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se u Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") domáhal na vedlejší účastnici náhrady nemajetkové újmy způsobené průtahy řízení ve výši 126 666 Kč s příslušenstvím, v průběhu řízení vzal žalobu co do částky 70 313 Kč zpět, neboť vedlejší účastnice tuto částku uhradila. Okresní soud pak rozsudkem ze dne 22. 6. 2023 č. j. 38 C 24/2023-94 zamítl žalobu v části, kde se stěžovatel domáhal zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 126 666 Kč za období od 17. 1. 2023 do 14. 4. 2023 a dále zaplacení částky 56 353 Kč se zákonným úrokem z prodlení za období od 14. 4. 2023 do zaplacení (výrok I), přičemž vedlejší účastnici uložil nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 4 160 Kč (výrok II).
3. V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu v části výroku I, kterou byla zamítnuta žaloba co do požadavku na zaplacení částky 46 978,50 Kč s příslušenstvím, potvrdil (výrok I), ve zbývajícím rozsahu výroku I rozsudek okresního soudu změnil a vedlejší účastnici uložil zaplatit stěžovateli částku 9 374,50 Kč s příslušenstvím a dále úrok z prodlení 15 % ročně z částky 70 313 Kč od 17. 1. 2023 do 13. 4. 2023 (výrok II) a rozhodl, že vedlejší účastnice je povinna nahradit stěžovateli náklady řízení před okresním soudem v částce 26 006,40 Kč a náklady odvolacího řízení v částce 6 356 Kč (výrok III).
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v souladu s poučením podal proti napadenému rozsudku krajského soudu dovolání, ačkoli je spíše názoru, že tento mimořádný opravný prostředek není podle §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), přípustný. Tato skutečnost, stejně tak jako fakt, že o tomto dovolání nebylo doposud rozhodnuto, jsou patrny i z databáze o průběhu řízení vedené Ministerstvem spravedlnosti (https://infosoud.justice.cz).
5. Ústavní soud (i v návaznosti na tuto skutečnost) nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§42 odst. 1 a odst. 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je tzv. předčasná, resp. není podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná.
6. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; s ohledem na ní podání ústavní stížnosti připadá v úvahu až tehdy, jestliže všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti není proto namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 2162/11 či ze dne 10. 2. 2011 sp. zn. IV. ÚS 234/11 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Probíhá-li nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se může stěžovatel domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (a to v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny).
7. Nutno dodat, že i kdyby Nejvyšší soud s ohledem na §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neshledal dovolání přípustným, stěžovateli nic nebrání podat novou ústavní stížnost, ve které může zohlednit i průběh a výsledek dovolacího řízení. Ústavní soud takovou ústavní stížnosti totiž není oprávněn odmítnout pro opožděnost, neboť by takový postup představoval tzv. denegatio iustitiae, což zakládá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny; jak plyne z judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, shledá-li Ústavní soud ústavní stížnost předčasnou, nemůže posléze konstatovat, že pozdější ústavní stížnost je opožděná. V takovém případě je z hlediska běhu dvouměsíční lhůty pro podání ústavní stížnosti relevantní okamžik doručení usnesení Nejvyššího soudu, i když podané dovolání nelze považovat za procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval (§72 odst. 3 a odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
8. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2024
Jan Svatoň, v. r.
soudce zpravodaj