ECLI:CZ:US:2024:2.US.2815.23.1
sp. zn. II. ÚS 2815/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Radka, právně zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, advokátem, sídlem U Smaltovny 1115/32, Praha 7, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2020 č. j. KSPH 64 INS 20694/2017-B-51, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2022 č. j. 3 VSPH 975/2020-B-104, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2023 č. j. 29 NSČR 175/2022-B-114, a o návrhu na zrušení §71 odst. 1, 2 a §298 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., za účasti Krajského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 23. 10. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
V rámci insolvenčního řízení vedeného proti stěžovateli na základě jeho vlastního insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2020 č. j. KSPH 64 INS 20694/2017-B-51, vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení, schválil náklady na zpeněžení a rozhodl o vyplacení zálohy na odměnu insolvenčnímu správci. Krajský soud mimo jiné uvedl, že nepřihlížel ke stěžovatelovým námitkám uplatněným po lhůtě 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku dle §298 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"). Toto rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2022 č. j. 3 VSPH 975/2020-B-104. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud zamítl usnesením ze dne 31. 7. 2023 č. j. 29 NSČR 175/2022-B-114.
Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho práva garantovaná v čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Porušení spatřuje v tom, že mu nebyl zvlášť doručen návrh na vydání výtěžku zpeněžení, nýbrž byl pouze zveřejněn prostřednictvím insolvenčního rejstříku, s jehož obsahem se však nemohl seznámit, neboť nemá přístup k internetu a neumí s ním zacházet. Domnívá se také, že soud kvůli jeho námitkám měl nařídit jednání a měl mu včas ustanovit právního zástupce. Z těchto důvodů se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí a ustanovení insolvenčního zákona.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. II. ÚS 1133/23).
Stěžovatel porušení ústavně garantovaných práv spatřuje v tom, že mu návrh na vydání výtěžku zpeněžení nebyl zvlášť doručen, nýbrž byl pouze zveřejněn prostřednictvím internetu (insolvenčního rejstříku). V tomto ohledu jsou však napadená rozhodnutí zcela srozumitelně odůvodněna, a to v souladu s relevantní právní úpravou (srov. zejm. §298 odst. 3 insolvenčního zákona, který počátek lhůty k podání námitek výslovně váže ke dni zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku). Byť zveřejňování některých informací pouze prostřednictvím insolvenčního rejstříku (internetu) klade zvýšené nároky na osoby mající zájem na průběhu řízení, není právní úprava protiústavní. Toto legislativní řešení se konzistentně uplatňuje v rámci celého insolvenčního řízení, a to ve vztahu k dlužníkům i věřitelům. Stěžovatel se tak svým návrhem na zrušení výše uvedených ustanovení fakticky domáhá, aby s ním jako s dlužníkem, který na sebe sám podal insolvenční návrh, bylo zacházeno mírněji než s jeho věřiteli. Taková výhoda však ústavně garantována není. Ústavní soud ostatně již v usnesení ze dne 12. 3. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3918/12 ke zveřejňování informací v insolvenčním rejstříku uvedl, že již tehdy byl internet běžně dostupný a bylo možné si k němu zajistit přístup a nahlížet do insolvenčního rejstříku, popřípadě potřebné informace získávat prostřednictvím třetí osoby. V nynějším případě Ústavní soud neshledal žádnou okolnost, která by odůvodňovala učinění odlišných závěrů.
Stěžovatel dále namítá, že insolvenční soud měl nařídit jednání a měl mu včas ustanovit právního zástupce. V tomto ohledu však ústavní stížnost představuje pokračující polemiku s napadenými rozhodnutími v otázkách, se kterými se obecné soudy zcela srozumitelným a přesvědčivým způsobem vypořádaly (srov. např. body 41, 42 a 46 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). V jejich závěrech Ústavní soud žádný ústavněprávně relevantní exces neshledal.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení §71 odst. 1, 2 a §298 odst. 3 insolvenčního zákona je návrhem akcesorickým, který sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu