ECLI:CZ:US:2024:2.US.3042.23.1
sp. zn. II. ÚS 3042/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti B. B., zastoupené Mgr. Šárkou Oharkovou, advokátkou, sídlem Slezská 949/32, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. září 2023 č. j. 15 Nc 1102/2023-66, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. dubna 2023 č. j. 12 Co 69/2023-428, usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. února 2023 č. j. 10 C 117/2019-407 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. srpna 2022 č. j. 11 Co 105/2021-330, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a B. H., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak patrno z vyžádaného spisu Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") sp. zn. 10 C 117/2019, napadeným usnesením ze dne 16. 8. 2022 č. j. 11 Co 105/2021-330, vydaným v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictvím k nemovitým věcem, ve kterém stěžovatelka měla postavení žalobkyně a vedlejší účastnice postavení žalované, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") v řízení o odvolání obou účastnic proti rozsudku okresního soudu ze dne 7. 4. 2021 č. j. 10 C 117/2019-200 zprostil advokáta Mgr. Michala Kaána funkce stěžovatelčina ustanoveného opatrovníka a rozhodl, že se jí zástupce pro řízení neustanovuje. O tomto odvolání krajský soud pak rozhodl rozsudkem ze dne 4. 10. 2022 č. j. 11 Co 105/2021-355.
3. Napadeným usnesením okresního soudu ze dne 15. 2. 2023 č. j. 10 C 117/2019-407 bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání proti rozsudku krajského soudu ze dne 4. 10. 2022 č. j. 11 Co 105/2021-355 jako opožděné s tím, že tento rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 15. 11. 2022, ta však dovolání podala k poštovní přepravě až dne 1. 2. 2023. K odvolání stěžovatelky krajský soud v záhlaví označeným usnesením ze dne 18. 4. 2023 č. j. 12 Co 69/2023-428 usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
4. Z vyžádaného spisu okresního soudu sp. zn. 15 Nc 1102/2023 se podává, že napadeným usnesením ze dne 18. 9. 2023 č. j. 15 Nc 1102/2023-66 okresní soud odmítl stěžovatelčino podání ze dne 30. 5. 2023 (označené jako "žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost") a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Učinil tak z důvodu, že stěžovatelka přes výzvu neodstranila vady svého návrhu a nebylo pro ně možné v řízení dále pokračovat. Toto rozhodnutí mělo nabýt právní moci dne 17. 10. 2023.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že v současné době nemá k dispozici jiné zákonné prostředky k ochraně svých práv podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Dále poukazuje na to, že v soudním řízení upozorňovala na potřebu právního zastoupení a žádala o ustanovení opatrovníka z důvodu, že nemá právní vzdělání, a že poté, co se "dostala do justičního soukolí", již nebyla schopna se zorientovat v časové a právní posloupnosti jednotlivých podání a úkonů. Nelze jí proto klást k tíži, že nebyla s to sehnat advokáta pro zastupování v řízení před dovolacím soudem ve lhůtě 2 měsíců. K tomu ovšem doplňuje, že dovolání podala v zákonem stanovené lhůtě elektronicky (e-mailem ze dne 13. 1. 2023) na podatelnu okresního soudu.
6. Obecným soudům pak stěžovatelka vytýká přepjatý formalismus při posuzování včasnosti podání dovolání a neustanovení opatrovníka pro dovolací řízení, jakož i pro řízení ve věci jejího podání ze dne 30. 5. 2023 (které označuje jako žalobu pro zmatečnost), přičemž má za to, že i když opatrovnictví soudem jí ustanovených opatrovníků bylo na jejich žádost pro ztrátu důvěry ukončeno, nic nebránilo soudu ustanovit opatrovníka dalšího, naopak to právní složitost věci vyžadovala. Stěžovatelka uzavírá, že v důsledku nezákonného postupu soudů ztratila možnost, aby byla její záležitost přezkoumána.
7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
8. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
9. Podle §72 odst. 4 téhož zákona, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
10. Podle §72 odst. 5 téhož zákona, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
11. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 téhož zákona).
12. Domáhá-li se stěžovatelka zrušení usnesení krajského soudu ze dne 16. 8. 2022 č. j. 11 Co 105/2021-330, proti němuž nebylo přípustné odvolání a které nabylo právní moci dne 25. 8. 2022, zjevně jde o návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě (§72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu), neboť ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 15. 11. 2023.
13. Směřuje-li ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 18. 4. 2023 č. j. 12 Co 69/2023-428 a usnesení okresního soudu ze dne 15. 2. 2023 č. j. 10 C 117/2019-407, stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval, neboť proti prvně uvedenému rozhodnutí mohla podat žalobu pro zmatečnost [§229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")]. Ústavní stížnost je v této části nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
14. Argument, že stěžovatelce měl být pro dovolací řízení ustanoven opatrovník, není relevantní, neboť dovolání bylo odmítnuto pro opožděnost. Jen na doplnění Ústavní soud uvádí, že stěžovatelka si byla vědoma toho, že dovolání je třeba podat - i bez právního zastoupení - v zákonem stanovené lhůtě a že elektronické podání je třeba doplnit do tří dnů (viz k ústavní stížnosti přiložené podání ze dne 13. 1. 2023, v němž stěžovatelka okresnímu soudu avizuje, že zasílá dovolání a stížnost k Nejvyššímu soudu). Přitom ani z ústavní stížnosti sepsané právní zástupkyní stěžovatelky neplyne, že by toto elektronické podání stěžovatelka včas doplnila, a tudíž k němu přihlížet nelze (§42 odst. 2 o. s. ř.).
15. Za nepřípustný podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nutno považovat rovněž návrh na zrušení usnesení okresního soudu ze dne 18. 9. 2023 č. j. 15 Nc 1102/2023-66, neboť toto rozhodnutí mohla stěžovatelka napadnout odvoláním, o čemž byla poučena, jen s ohledem na neuvedení lhůty k podání odvolání tato činila 3 měsíce (§204 odst. 2 o. s. ř.). Poukazuje-li stěžovatelka na to, že je právní laik, a že jí měl být ustanoven opatrovník z řad advokátů, tuto námitku mohla uplatnit v odvolání, tento řádný opravný prostředek však nevyčerpala (srov. §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), resp. ani nepodala.
8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. b) a písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2024
Jan Svatoň, v. r.
soudce zpravodaj