ECLI:CZ:US:2024:2.US.3294.23.1
sp. zn. II. ÚS 3294/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Z. L., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou, sídlem Pardubice-Semtín, budova P 9, č. p. 81, Rybitví, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. září 2023 č. j. 19 Co 124/2023-66 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. dubna 2023 č. j. 9 C 31/2023-40, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a V. L., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ,,Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva na spravedlivý proces a rovného postavení stran podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Hradci Králové (dále jen ,,okresní soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal změny rozsudku o výživném z roku 2017 tak, že by se jeho vyživovací povinnost k vedlejšímu účastníkovi (zletilému synovi stěžovatele) snížila z částky 3 000 Kč měsíčně na částku 500 Kč měsíčně počínaje 1. 7. 2022. Poměry na straně stěžovatele, vedlejšího účastníka a jeho matky se od posledního rozhodování o výši výživného nezměnily natolik výrazně, aby byl dán důvod pro stěžovatelem požadovanou úpravu výše výživného. Stěžovatel má stále vyživovací povinnost vůči vedlejšímu účastníkovi. Při určování výše vyživovací povinnosti vyšel okresní soud z potencionálního příjmu stěžovatele. Nesmí jít k tíži dítěte, zbavil-li se otec svým úmyslným jednáním (neplacením výživného), pro které byl následně odsouzen, objektivní možnosti plnit svoji vyživovací povinnost. Okresní soud upozornil i na to, že stěžovatelem namítaná inflace netíží pouze stěžovatele, ale i vedlejšího účastníka.
3. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen ,,krajský soud") konstatoval, že se okresní soud při zjišťování skutkového stavu nedopustil žádného pochybení. Upozornil, že bylo na stěžovateli, aby prokázal, že v mezidobí od posledního rozhodnutí o výživném došlo ke změně poměrů. Po doplnění dokazování listinami předloženými v odvolacím řízení dospěl k závěru, že skutkový stav věci zjištěný okresním soudem nedoznal ani v odvolacím řízení žádných zásadních změn. Krajský soud se ztotožnil i s právními závěry okresního soudu. Vyživovací povinnost stěžovatele vůči vedlejšímu účastníkovi stále trvá, soud správně vyšel z potencionálních příjmů, a nikoli faktických příjmů stěžovatele.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že se soudy zabývaly pouze jeho výdělky a možnostmi sehnat si lépe placené zaměstnání. O studiu syna se dozvídá zprostředkovaně, soudy nevěnovaly pozornost důvodům pro změnu oboru studia na vysoké škole. Stěžovatel zdůrazňuje, že kvůli synovi byl odsouzen a má záznam v trestním rejstříku. Syn velice dobře ví, že stěžovatel přišel o zbrojní průkaz. Stěžovatel je přesvědčen, že synovou prioritou je co nejvíce mu škodit. Stěžovatel je nemajetný. Syn má možnost (jako vystudovaný odborník v IT) přivydělat si na studium.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Je přípustná (stěžovatel neměl k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byla podána oprávněným navrhovatelem a včas. Stěžovatel je zastoupen advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo jsou v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci těchto orgánů, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje tvrzení a argumenty, se kterými se již obecné soudy dostatečně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Při rozhodování o výživném vyšly z potencionálních příjmů stěžovatele a zdůraznily, že pokud se stěžovateli opravdu nedaří sehnat si lépe placenou práci z důvodu záznamu v trestním rejstříku, nemůže to jít k tíži vedlejšího účastníka. I případný přivýdělek vedlejšího účastníka nemůže být důvodem pro snížení rozsahu vyživovací povinnosti stěžovatele. Krajský soud se vyjádřil i ke změně oboru studia vedlejšího účastníka. Ústavní soud ověřil, že ve věci bylo soudy provedeno podrobné dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav. Závěrům soudů vyvozeným ze skutkového stavu nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.
8. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu