ECLI:CZ:US:2024:2.US.3332.23.1
sp. zn. II. ÚS 3332/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené JUDr. Tomášem Chlebounem, advokátem, sídlem Paprsková 333/16, Praha 4, proti výrokům I a II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2023 č. j. 49 Co 184/2022-412, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení a D. S., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 15. 12. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 9. 2020 č. j. 127 Nc 34/2020-52, schválil dohodu stěžovatelky s D. S. (vedlejším účastníkem), dle které byl jejich nezletilý syn D. A. S. svěřen do střídavé péče rodičů s intervalem střídání po týdnu. Výrokem I rozsudku ze dne 10. 10. 2022 č. j. 127 P 30/2021-344, městský soud zamítl návrh vedlejšího účastníka na svěření nezletilého D. A. do jeho péče, úpravu styku matky s nezletilým a stanovení výživného matce. Krajský soud v Brně na základě odvolání vedlejšího účastníka výrokem I rozsudku ze dne 14. 9. 2023, č. j. 49 Co 184/2022-412, změnil výrok I prvoinstančního rozhodnutí tak, že se nezletilý D. A. svěřuje do nerovnoměrné střídavé péče rodičů. Do péče otce se syn svěřuje vždy od neděle sudého kalendářního týdne od 19.00 hodin po celý následující lichý týden až do středy dalšího sudého kalendářního týdne do 15.30 hodin. Do péče matky se syn svěřuje vždy v sudém kalendářním týdnu od středy od 15.30 hodin do neděle 19.00 hodin. Zvláštní úpravu péče krajský soud stanovil pro období vánočních a velikonočních svátků a hlavních letních prázdnin. Krajský soud dále výrokem II změnil část výroku I prvoinstančního rozhodnutí o výživném tak, že počínaje právní mocí výroku o svěření nezletilého D. A. do nerovnoměrné střídavé péče rodičů je matka povinna platit na jeho výživu částku 2 800 Kč a otec částku 1 600 Kč měsíčně. Krajský soud vysvětlil, že na straně nezletilého došlo k podstatné změně poměrů, neboť je již povinen se v rámci předškolního vzdělávání systematicky připravovat na školní docházku. Soud zohlednil skutečnosti, jež byly zjištěny o způsobu přemístění nezletilého matkou z B. do R. bez souhlasu otce i vazby nezletilého na B. Výlučná péče některého z rodičů by vyžadovala častější cestování, které by představovalo zvýšenou zátěž pro nezletilého. K nerovnoměrné střídavé péči se soud přiklonil s ohledem na doporučení odborníků z řad psychologie a opatrovníka, dle kterých je v období, kdy se děti připravují na školní docházku a následně ji zahajují, vhodné preferovat jediné prostředí, které dítěti poskytne stabilitu a umožní navázat kvalitní vztahy.
Stěžovatelka se domnívá, že napadenými částmi rozsudku krajského soudu byla porušena její práva garantovaná v čl. 36 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Domnívá se, že krajský soud neprovedl řádné dokazování ohledně okolností jejího přestěhování a rozhodl v rozporu s faktory, které je třeba posuzovat při stanovení péče o nezletilého. Z toho důvodu se domáhá zrušení v záhlaví označených částí rozhodnutí krajského soudu.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. II. ÚS 1133/23).
Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Další přehodnocování jejich závěrů Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě tyto soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky nejlépe vybaveny k tomu, aby dokázaly vhodně zohlednit a upravit aktuální rodinné poměry.
Ústavní soud v napadeném rozsudku takový extrémní exces neshledal. Krajský soud ve svém rozhodnutí srozumitelným a přesvědčivým způsobem vyložil, v čem spatřoval podstatnou změnu poměrů, z jakých důvodů považoval za vhodnější nerovnoměrnou střídavou péči než výlučnou nebo rovnoměrnou střídavou péči, jakož i z jakých důvodů se přiklonil k nerovnoměrné péči ve prospěch otce. V těchto závěrech Ústavní soud nespatřuje žádné ústavněprávně relevantní pochybení. Nelze souhlasit s tvrzením stěžovatelky, že krajský soud rozhodl v rozporu nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2023 sp. zn. I. ÚS 3350/22, dle něhož neobstojí paušální argumenty proti (alespoň nestejnoměrné) střídavé péči. Především je třeba upozornit, že krajský soud střídavou péči stanovil, byť nestejnoměrnou. Ústavní soud přitom nespatřuje porušení ústavně garantovaných práv ve skutečnosti, že pro konkrétní podobu střídavé péče krajský soud zohlednil obecné argumenty, dle nichž je s ohledem na povinnost nezletilého se v rámci předškolního vzdělávání systematicky připravovat na školní docházku vhodnější preferovat jediné prostředí, které dítěti poskytne stabilitu a umožní navázat kvalitní vztahy. V tomto závěru ostatně krajský soud zohlednil také doporučení opatrovníka. Namítá-li stěžovatelka, že obecné soudy neprovedly žádné dokazování ohledně okolností, za nichž se přestěhovala, přehlíží důkaz výslechem účastníků řízení, který provedl městský soud a kterému skutkové závěry obecných soudů odpovídají. Nelze také opomenout, že krajský soud při stanovení nerovnoměrné střídavé péče ve prospěch otce zohlednil i dosavadní vazby nezletilého na B., kde měl trvalé bydliště, dětského lékaře a kde již docházel do mateřské školy.
Ústavní soud si je vědom, že napadené rozhodnutí je pro stěžovatelku nepříznivé. Měřítkem při rozhodování o svěření dítěte do střídavé péče však není přání jednoho z rodičů, nýbrž nejlepší zájem dítěte (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2023 sp. zn. I. ÚS 1096/23). Tomuto požadavku dle názoru Ústavního soudu v nyní posuzovaném případě krajský soud vyhověl a zájmem dítěte se pečlivě zabýval. Jak správně poukázal již opatrovník, břímě svého vlastního rozhodnutí musí nést především rodič, nikoliv jeho dítě. Ústavní soud proto konstatuje, že v napadeném rozhodnutí žádný zásah do ústavně garantovaných práv neshledal.
Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu