ECLI:CZ:US:2024:2.US.3345.23.1
sp. zn. II. ÚS 3345/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Davida Uhlíře a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Bělohoubka, zastoupeného advokátem Mgr. Radanem Havlíkem, advokátem se sídlem Hlinky 57/142a, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1657/2023 ze dne 25. 9. 2023, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 309/2020-753 ze dne 4. 1. 2021 a usnesení soudního exekutora JUDr. Lubomíra Zálešáka, Exekutorský úřad Hodonín č. j. 107 EX 158/08-677A ze dne 27. 1. 2020, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a soudní exekutorky Mgr. Kateřiny Skoupé, Exekutorský úřad Brno-venkov, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. V exekučním řízení původně vedeném soudním exekutorem JUDr. Lubomírem Zálešákem, Exekutorský úřad Hodonín, pod sp. zn. 139 EX 1561/19, nyní vedeném soudní exekutorkou Mgr. Kateřinou Skoupou, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod sp. zn. 166 EX 276/21, ve kterém stěžovatel vystupuje jako povinný, byl napadeným usnesením soudního exekutora udělen příklep vydražiteli k nemovitým věcem ve vlastnictví stěžovatele, za které je vydražitel povinen vzhledem k započtení jistoty uhradit částku 1 845 000 Kč.
2. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Brně napadeným usnesením rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. Konstatoval, že obdobné námitky stěžovatele byly již v minulosti bezúspěšně projednávány. Podle krajského soudu se tak jedná spíše o obstrukce oddalující uspokojení pohledávek jeho dnes již zletilé dcery jakožto oprávněné.
3. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť podle dovolacího soudu stěžovatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 téhož zákona, a konstatoval, že dovoláním napadené usnesení je v souladu s jeho ustálenou rozhodovací praxí, od níž není důvodu se odchýlit.
4. Bližší rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy není nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní okolnosti známy.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Argumentace stěžovatele ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu je založena na tvrzení, že dovolací soud porušil stěžovatelčino právo na ochranu vlastnictví zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že mu neposkytnul ochranu proti vadám předchozích rozhodnutí vydaných v exekučním řízení.
6. Ve vztahu k napadenému usnesení krajského soudu stěžovatel namítá, že soud při rozhodování o zastavení exekuce nezohlednil jeho argumentaci směřující proti skutečnosti, že stěžovatel nebyl ani v řízení, ze kterého vzešel exekuční titul, ani při zahájení exekučního řízení zastoupen advokátem.
7. Stěžovatel dále namítá, že soudní exekutor neměl dražbu nemovitých věcí provést, protože podle jeho názoru neměla být exekuce na základě rozsudku o zvýšení výživného a dluhu na výživném vůbec vedena. Svůj postoj zdůvodňuje tím, že rozhodnutí nalézacího soudu bylo vydáno v řízení, ve kterém stěžovatel jednal bez právního zástupce, třebaže bylo soudu známo, že trpí závažnou duševní poruchou, pro kterou se není schopen sám hájit, a ani nemá finanční prostředky na to, aby si právního zástupce zajistil.
8. Návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí stěžovatel odůvodnil tím, že přiznáním odkladného účinku vznikne vydražiteli pouze nepatrný zásah, zatímco pro stěžovatele by výkon rozhodnutí znamenal nepoměrně větší újmu, neboť by došlo k zásahu do jeho obydlí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud připomíná, že je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní stížnost však má subsidiární povahu jako prostředek ochrany základních práv a svobod. Ústavní soud z důvodu zdrženlivosti proto k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti neoprávněný zásah do základních práv a svobod jednotlivce, což se však v nyní posuzovaném případě nestalo.
11. K tvrzenému pochybení obecných soudů při právním posouzení konání dražby a uděleného příklepu Ústavní soud uvádí, že obecné soudy, a to zejména Nejvyšší soud, se s touto argumentací stěžovatele náležitým způsobem vypořádaly. Nejvyšší soud náležitým způsobem vysvětlil, proč nelze v postupu soudního exekutora shledat pochybení, a rozvedl, proč se krajský soud neodchýlil od rozhodovací praxe soudu, a tedy proč se dovoláním meritorně nezabýval. Ústavní soud tak uzavírá, že postup Nejvyššího soudu je ústavně konformní.
12. Argumentace směřující proti napadeným rozhodnutím představuje toliko pokračující polemiku stěžovatele s - pro něj nepříznivým - výsledkem řízení. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně formuloval požadavky na úplnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí obecných soudů [např. nález sp. zn. III. ÚS 405/03 ze dne 23. 2. 2006 (N 45/40 SbNU 373)]. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy se s argumentací stěžovatele ústavně konformním způsobem vypořádaly a své závěry řádně, logicky a srozumitelně odůvodnily. V postupu obecných soudů Ústavní soud neshledal prvky svévole, libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.
13. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel se toliko snaží zabránit prodeji nemovitosti, ve které bydlí, a svou argumentaci vznáší opakovaně, a to přestože o ní již bylo pravomocně rozhodnuto (srov. bod 11 napadeného usnesení Nejvyššího soudu, resp. bod 12 napadeného usnesení krajského soudu).
14. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
15. O návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu po jejím obdržení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu