ECLI:CZ:US:2024:2.US.3391.23.1
sp. zn. II. ÚS 3391/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky státní příspěvkové organizace Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, zastoupené prof. JUDr. Tomášem Gřivnou, Ph.D. advokátem se sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 472/2023-1044 ze dne 26. 9. 2023, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 31 To 227/2022-980 ze dne 25. 1. 2023, a proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 33 T 66/2018-907 ze dne 25. 2. 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Okresního soudu v České Lípě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, Okresního státního zastupitelství v České Lípě a L. G., D. G. a obchodní společnosti EUROPE TRADE s.r.o. v likvidaci, sídlem 28. října 186/30, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Část rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 31 To 227/2022-980 ze dne 25. 1. 2023, kterou bylo podle §23 zákona č. 418/2011 Sb. stěžovatelce uložen trest uveřejnění rozsudku v plném znění výroku o vině a trestu ve dvou celostátních denících, s uvedením názvu právnické osoby a jejího sídla, ve lhůtě do dvou měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka byla napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") jako právnická osoba shledána vinnou přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 trestního zákoníku za užití §7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o TOPO"). Za tento trestný čin byla odsouzena podle §143 odst. 1 trestního zákoníku za použití §68 odst. 1 trestního zákoníku a §18 zákona o TOPO k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po 50 000 Kč, celkem 1 000 000 Kč. Podle §23 zákona o TOPO jí byl uložen také trest uveřejnění rozsudku v plném znění výroku o vině a trestu ve dvou celostátních denících, s uvedením názvu právnické osoby a jejího sídla, a to ve lhůtě do 2 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto rovněž o nárocích na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy poškozeným.
2. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné. Předtím však Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 6. 2023 odložil (do rozhodnutí o dovolání) vykonatelnost trestu uveřejnění rozsudku, uloženého rozsudkem krajského soudu.
3. Ústavní stížností ze dne 20. 12. 2023 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv a svobod zaručených čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 39, čl. 40 odst. 1, odst. 3 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti a v podání ze dne 22. 12. 2023 navrhuje podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložení vykonatelnosti části rozsudku odvolacího soudu, tedy krajského soudu, a sice v části uloženého trestu uveřejnění rozsudku v plném znění výroku o vině a trestu ve dvou celostátních denících, s uvedením názvu právnické osoby a jejího sídla, ve lhůtě do 2 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu.
4. Stěžovatelka dne 22. 12. 2023 přiložila k ústavní stížnosti přípis Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 11. 2023, kterým byla podle §41 odst. 1 zákona o TOPO vyzvána k uveřejnění rozsudku krajského soudu, a to ve lhůtě do 2 měsíců ode dne doručení usnesení Nejvyššího soudu v plném znění výroku o vině a trestu ve dvou celostátních denících. Stěžovatelka uvádí, že tato lhůta uplyne dne 7. 1. 2024 a žádá o odklad vykonatelnosti trestu zveřejnění odsuzujícího rozsudku. K tomu uvádí, že výkon rozhodnutí by měl nevratné účinky, jejichž odstranění by bylo v případě, že by se svojí ústavní stížností uspěla, nemožné.
5. Ústavní soud může podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
6. Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny. S ohledem na okolnosti tohoto případu je zřejmé, že odložením vykonatelnosti předmětné výrokové části napadeného usnesení krajského soudu nedojde k rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ani (v horizontu měsíců) pozdější výkon trestu zveřejnění rozsudku krajského soudu nemůže mít za důsledek oslabení účelu trestu. Odkladem předmětného trestu ani nemůže vzniknout jiným osobám jakákoli újma. V případě eventuálního vyhovujícího nálezu by však ve věci stěžovatelky bylo obtížné nastolit stav věci do podoby před zveřejněním rozsudku.
7. Aniž by Ústavní soud jakkoliv předjímal konečný výsledek řízení o podané ústavní stížnosti, má za to, že stěžovatelka předložila dostatečně přesvědčivé argumenty, dokládající možné dopady, jež by jí mohly vzniknout v souvislosti s výkonem části napadeného rozhodnutí. Z uvedených důvodů návrhu na odklad vykonatelnosti části rozhodnutí napadeného ústavní stížností vyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2024
Kateřina Ronovská v. r.
předsedkyně senátu