ECLI:CZ:US:2024:2.US.3470.23.1
sp. zn. II. ÚS 3470/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Davida Uhlíře a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. H., zastoupené Mgr. Janem Palečkem, advokátem, sídlem tř. Kpt. Jaroše 1929/10, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2023 sp. zn. 121 Nc 2405/2023 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2023 sp. zn. 16 Co 186/2023, za účasti Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 31. 12. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro tvrzený rozpor s čl. 10, čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka je babičkou a zároveň poručnicí nezletilého. Matka nezletilého, která je zároveň dcerou stěžovatelky, byla omezena ve svéprávnosti a také v rodičovské odpovědnosti. Nezletilý byl předběžným opatřením Městského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2023 umístěn do Zařízení Chovánek, dětského centra rodinného typu (ZDVOP). Soud tak rozhodl v zájmu nezletilého ve smyslu §452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (z. ř. s.).
Městský soud nejprve určil trvání předběžného opatření do 7. 6. 2023. Následně v dubnu 2023 zahájil z úřední povinnosti řízení o výchovném opatření. Trvání předběžného opatření soud prvního stupně prodloužil v červnu 2023 do 7. 9. 2023. Podruhé prodloužil Městský soud v Brně platnost předběžného opatření svým usnesením ze dne 6. 9. 2023 č. j. 121 Nc 2405/2023-83, potvrzeného usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2023 č. j. 16 Co 180/2023-141. Ústavní stížnost proti citovaným usnesením obecných soudů byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, a to usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3292/23 ze dne 9. 1. 2024.
Návrhem podaným dne 19. 9. 2023 se stěžovatelka domáhala zrušení vydaného předběžného opatření. O návrhu bylo rozhodnuto Městským soudem v Brně ústavní stížností napadeným usnesením tak, že se zamítá. K podanému odvolání rozhodl Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatelka namítá, že dle jejího mínění nebyly splněny podmínky pro vydání předběžného opatření a nemá tudíž zákonný podklad. Ke dni podání ústavní stížnosti byl nezletilý více než 9 měsíců odtržen od svého rodinného prostředí. Stěžovatelka namítá, že ze strany OSPOD měla být před odejmutím nezletilého z rodiny provedena preventivní opatření a měly být s poručnicí nezletilého projednány příčiny a možnosti řešení vzniklé situace. V souvislosti s uvedeným odkazuje stěžovatelka na recentní judikaturu Ústavního soudu, z níž se podává, že odebrání dítěte z rodiny je nástrojem ultima ratio. Sama stěžovatelka ve svých předchozích podáních navrhovala využití mírnějších prostředků, které by podle ní řešily vzniklou situaci - návštěva jeslí, pravidelná kontrola na logopedii, psychologii a návštěva dalších odborných pracovišť. Tím, že se obecné soudy s těmito návrhy řádně nevypořádaly, zasáhly do práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Stěžovatelka dále uvedla, že již dlouhodobě navštěvuje odbornou psychiatrickou pomoc a v době návštěv OSPOD byla pod vlivem léků na úzkost, které mají na člověka utlumující účinky. V současné době užívá stěžovatelka toliko medikaci doporučenou lékařem pro uvolnění vnitřního napětí v zátěžových situacích a na podporu spánku. Aktuálně je bez známek hlubší deprese a bez psychotických symptomů. Léky na úzkost již vysadila a její lékařka uvádí, že je způsobilá pečovat o nezletilého. Stěžovatelka dále začala navštěvovat psychologické poradenství Diecézní charity Brno, Centrum pro lidi sociálně znevýhodněné a centrum Ratolest Brno, z. s. a další organizace poskytující sociální službu pro rodiny. Tuto skutečnost obecné soudy ve svém rozhodování nijak nezohlednily.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V projednávané věci se stěžovatelka v řízení před obecnými soudy domáhala toho, aby tyto zrušily předběžné opatření Městského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2023 č. j. 121 Nc 2405/2023-12. K tomu Ústavní soud v obecné rovině konstatuje, že k přezkumu rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních přistupuje značně zdrženlivě. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu dále vyplývá, že podstatu přezkumu rozhodnutí o předběžných opatřeních může tvořit jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, poněvadž posouzení vlastních podmínek pro vydání či zrušení předběžného opatření je zásadně v pravomoci obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [viz např. usnesení ze dne 1. 12. 2022 sp. zn. II. ÚS 1980/22); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi vytvořený skutkový stav, či interpretaci podústavního práva, případně věcně přezkoumávat názor obecných soudů o důvodnosti nebo nedůvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Pokud by Ústavní soud vykročil z těchto mezí, porušil by nejen princip dělby moci, ale také princip subsidiarity ústavní stížnosti. Soudy se při rozhodování o návrzích na nařízení předběžných opatření - s ohledem na limitní lhůty pro rozhodnutí - nemohou vypořádat se všemi skutkovými tvrzeními účastníků ve stejném rozsahu a stejně důsledně, jako při rozhodování ve věci samé.
Je-li předběžné opatření nařízeno, Ústavní soud zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu. To přiměřeně platí i pro případ, kdy je návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut. Takto např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), či nedávný nález ze dne 14. 3. 2023 sp. zn. II. ÚS 1117/22.
Z narativní části tohoto usnesení se podává, že Ústavní soud se relativně nedávno (9. 1. 2024) zabýval návrhem stěžovatelky na zrušení rozhodnutí obecných soudů, kterým bylo prodlouženo trvání předběžného opatření. Druhý senát Ústavního soudu přitom neshledal důvody, pro které by se mohl a měl od předchozího rozhodnutí Ústavního soudu odchýlit. Je tomu tak proto, že z napadených rozhodnutí a ani z podané ústavní stížnosti není zřejmé, že by nastaly takové změny okolností, které by takový postup odůvodňovaly. Jinými slovy, posuzovaný skutkový stav je prakticky totožný. Namítá-li stěžovatelka, že orgán OSPOD nevyužil před odebráním nezletilého z péče stěžovatelky všechny možnosti nápravy, lze poukázat na odůvodnění krajského soudu, z něhož se podává, že před odebráním nezletilého byla stěžovatelce ze strany OSPOD opakovaně nabízena psychologická pomoc, kterou však vždy odmítla. Z ústavní stížnosti sice vyplývá, že na straně stěžovatelky mělo dojít ke stabilizaci jejího zdravotního stavu, ovšem jak uvedl nalézací soud, dokazování je nezbytné doplnit dalšími listinami, které by se měly týkat jednak nezletilého, tak i samotné stěžovatelky. V souvislosti s posuzováním opodstatněnosti trvání předběžného opatření považuje druhý senát Ústavního soudu za přiléhavý především předchozí akcent Ústavního soudu na délku trvání předběžného opatření. V podrobnostech odkazuje Ústavní soud na své předchozí a stěžovatelce známé usnesení sp. zn. I. ÚS 3292/23.
S ohledem na shora uvedené má Ústavní soud za to, že rozhodování o předběžném opatření mělo zákonný podklad, napadená rozhodnutí byla vydána příslušným orgánem (soudem) a rozhodnutí obecných soudů nejsou projevem svévole. Ústavní soud proto předmětnou ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu