ECLI:CZ:US:2024:3.US.127.24.1
sp. zn. III. ÚS 127/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Ivety Černé, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2023 č. j. 29 Cdo 1966/2023-484, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2023 č. j. 53 Co 419/2022-463 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. srpna 2022 č. j. 15 C 180/2013-437, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), dále byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
2. V řízení o zaplacení částky ve výši 289 517 600 Kč, kterou stěžovatelka (žalobkyně) požadovala po vedlejší účastnici řízení (žalované) jako náhradu nemateriální újmy vzniklé z důvodu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. D 558/2000, Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 31. 8. 2015 č. j. 15 C 180/2013-233 s odkazem na §43 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), žalobu stěžovatelky pro vady odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 17. 10. 2016 č. j. 53 Co 122/2016-245 usnesení obvodního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
4. Stěžovatelka následně proti výše uvedeným usnesením podala žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, přičemž tvrdila, že v důsledku nečinnosti advokáta nemohla řádně hájit svá práva před soudem a nemohla použít důkazy, které mohly přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci. Dalším podáním podala stěžovatelka proti uvedeným usnesením (další) žalobu pro zmatečnost, s tím, že v době jejich vydání bylo řízení o její žalobě přerušeno, neboť usnesením ze dne 22. 10. 2015 č. j. KSPH 42 INS 21769/2013-A-100 byl Krajským soudem v Praze zjištěn její úpadek a prohlášen konkurs na její majetek, pročež "neměla způsobilost" být účastníkem řízení a stala se jím až na základě návrhu na pokračování v řízení.
5. Ústavní stížností napadeným usnesením obvodní soud zamítl žalobu na obnovu řízení i (obě) žaloby pro zmatečnost (výroky I a II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
6. K odvolání stěžovatelky městský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu (výrok I) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Městský soud přitakal závěrům obvodního soudu o nedůvodnosti žaloby na obnovu řízení a žalob pro zmatečnost. Zdůraznil přitom, že žaloba na obnovu řízení proti nim tak není přípustná (§228 o. s. ř.), neboť napadená usnesení nejsou rozhodnutími ve věci samé. Pochybení advokáta při zastupování účastníka řízení není podřaditelné pod žádný ze zmatečnostních důvodů (§229 odst. 1 o. s. ř.) a prohlášením konkursu na její majetek stěžovatelka neztratila způsobilost být účastníkem řízení ani procesní způsobilost [§245 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů], přičemž insolvenční správce stěžovatelky přes výzvu soudu nevyužil svého oprávnění vstoupit do předmětného řízení a stěžovatelka požádala o pokračování v řízení (§264 odst. 2 insolvenčního zákona). Nebyl tak naplněn žádný ze zmatečnostních důvodů podle §229 odst. 1 písmeno b) a c) o. s. ř. Skutečnost, že soudy vydaly napadená usnesení v době, kdy bylo řízení přerušeno, je z hlediska §229 odst. 3 o. s. ř. nevýznamná, neboť napadená usnesení nebyla rozhodnutími ve věci samé.
7. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 10. 2023 č. j. 29 Cdo 1966/2023-484 odmítl, jelikož nebylo přípustné. Ve vztahu k rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost (odůvodněné existencí zmatečnostních vad podle §229 odst. 2 a 3 o. s. ř.) tak učinil proto, že těmito žalobami napadená usnesení nebyla rozhodnutími ve věci samé. Stěžovatelka pak v dovolání (ani v předchozích fázích řízení) nenamítala existenci jiných (v §229 odst. 1 o. s. ř. vyjmenovaných) důvodů zmatečnosti, a napadená usnesení nebyla ani usneseními vyjmenovanými v §229 odst. 4 o. s. ř. Stěžovatelka prohlášením konkursu na její majetek ani neztratila způsobilost k právním úkonům ani procesní způsobilost (viz §245 odst. 2 insolvenčního zákona).
II.
Argumentace stěžovatelky
8. Stěžovatelka namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve shrnuje průběh vlastního řízení o náhradu škody vůči státu, jakož i průběh na něj navazujících řízení o obnovu řízení a žalobách pro zmatečnost. Obecným soudům vytýká, že svá rozhodnutí zatížily přepjatým formalismem. Vyslovuje přesvědčení, že za použití extenzivního výkladu, který není v rozporu s §230 o. s. ř. a je v souladu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti, lze dovodit, že věc je možné podřadit pod zmatečnostní důvod podle §229 odst. 3 o. s. ř., popř. pod §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Poukazuje přitom na judikaturu Ústavního soudu, podle níž není orgánům veřejné moci tolerován přepjatě formalistický postup s tím, že žaloba pro zmatečnost představuje právní institut, jímž lze dosáhnout nápravy ve věcech, v nichž došlo k závažným procesněprávním pochybením. Pokračovaly-li obvodní soud a městský soud v řízení o náhradu škody, přestože měly toto řízení přerušit (z důvodu prohlášení konkursu), znemožnily tím stěžovatelce domáhat se svého nároku.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
11. Stěžovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno její žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost. Obecným soudům přitom vytýká přepjatý formalismus. Ústavní soud její námitky nesdílí. Podle Ústavního soudu nemůže být přepjatým formalismem postup obecných soudů, které zamítly žaloby stěžovatelky (na obnovu řízení a pro zmatečnost), neboť nebyly naplněny předpoklady stanovené pro přípustnost těchto mimořádných opravných prostředků. Umožňují-li zákonná ustanovení (§228 odst. 1 nebo §229 odst. 2 a 3 o. s. ř.) napadnout žalobou na obnovu řízení nebo žalobou pro zmatečnost pouze rozhodnutí (rozsudky nebo usnesení) ve věci samé, nelze jakýmkoliv extenzivním výkladem rozšiřovat okruh těchto mimořádnými opravnými prostředky napadnutelných rozhodnutí, čehož se stěžovatelka snaží dosáhnout. V nyní posuzované věci přitom žaloby směřovaly proti usnesením, jimiž byla žaloba na náhradu nemateriální újmy odmítnuta podle §43 o. s. ř. pro neodstranění vad. Nešlo tedy o rozhodnutí ve věci samé. Nebyly splněny ani důvody zmatečnosti podle §229 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. (absence způsobilosti být účastníkem řízení a procesní způsobilosti), z důvodu prohlášení konkursu na majetek stěžovatelky, což obecné soudy rovněž mj. i s poukazem na konstantní judikaturu objasnily. Jiné důvody zmatečnosti podle §229 odst. 1 o. s. ř. pak stěžovatelka neuplatnila a nešlo ani o žádný případ ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř.
12. Ústavní soud uzavírá, že městský soud a následně i Nejvyšší soud jasně a srozumitelně vysvětlily, proč žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost zamítly, resp. proč nemohlo být dovolání stěžovatelky přípustné. V postupu obecných soudů nelze spatřovat porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), ani porušení zásady rovnosti (čl. 37 odst. 3 Listiny) či porušení práv vyplývajících z čl. 38 odst. 2 Listiny.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu