ECLI:CZ:US:2024:3.US.1377.23.2
sp. zn. III. ÚS 1377/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavních stížnostech stěžovatelky obchodní společnosti SAZKA a. s., sídlem Evropská 866/69, Praha 6 - Vokovice, zastoupené Pavlem Uhlem, advokátem, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. března 2023 č. j. 7 Afs 323/2022-23, ve znění opravného usnesení ze dne 19. dubna 2023 č. j. 7 Afs 323/2022-28, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2022 č. j. 10 Af 15/2021-29 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. května 2021 č. j. 20668/21/5000-10611-712195, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. dubna 2023 č. j. 7 Afs 283/2022-22, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2022 č. j. 17 Af 21/2021-33 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 9. srpna 2021 č. j. 30516/21/5000-10611-712195, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. září 2023 č. j. 8 Afs 225/2022-32, ve znění opravného usnesení ze dne 25. září 2023 č. j. 8 Afs 225/2022-39, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2022 č. j. 17 Af 19/2021-31 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 9. srpna 2021 č. j. 30384/21/5000-10611-712195, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. září 2023 č. j. 8 Afs 224/2022-34, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2022 č. j. 17 Af 20/2021-27 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 9. srpna 2021 č. j. 30825/21/5000-10611-712195, spojených s návrhy na zrušení ustanovení §4 písm. a) zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění do 31. prosince 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Odvolacího finančního ředitelství, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnosti a návrhy s nimi spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů a rozhodnutí správního orgánu. Podle stěžovatelky vydaná rozhodnutí porušila její právo vlastnit majetek a princip rovnosti jeho ochrany dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále došlo k porušení principu, že zdanění je možné pouze na základě zákona v materiálním slova smyslu. Ústavní stížnosti stěžovatelka spojila s návrhy na zrušení §4 písm. a) zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění do 31. prosince 2023 (dále jen "zákon o dani z hazardních her").
2. Ústavní stížnosti byly vedeny pod sp. zn. III. ÚS 1377/23, I. ÚS 1522/23, III. ÚS 2985/23 a III. ÚS 2986/23. Usnesením ze dne 21. února 2024 rozhodl Ústavní soud o spojení uvedených stížností ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. III. ÚS 1377/23.
3. Z ústavních stížností a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka postupně podanými řádnými daňovými přiznáními ve dnech 24. dubna 2020, 16. července 2020, 19. října 2020 a 15. ledna 2021 mimo jiné přiznala základ daně z loterií za první až čtvrté čtvrtletí roku 2020. Tuto daň si v souladu s §11 odst. 1 zákona o dani z hazardních her samovyměřila podle sazby 35 %. Tímto postupem vyměřenou daň následně stěžovatelka opravnými, resp. dodatečnými daňovými přiznáními snížila. Stěžovatelka tento postup zdůvodnila mimo jiné tak, že nesouhlasí se změnou sazby dílčí daně z loterií z 23% na 35%. Specializovaný finanční úřad nepovažoval postup stěžovatelky za oprávněný a z toho důvodu daň stěžovatelce platebními výměry, resp. dodatečnými platebními výměry doměřil (č. j. 157856/20/4300-13823-704691, č. j. 27019/21/4300-13823-704691, č. j. 27122/21/4300-13823-704691, č. j. 58162/21/4300-13823-704691). Proti doměřené dani podala stěžovatelka odvolání, které bylo rozhodnutími Odvolacího finančního ředitelství zamítnuto (rozhodnutí ze dne 27. května 2021 č. j. 20668/21/5000-10611-712195, rozhodnutí ze dne 9. srpna 2021 č. j. 30516/21/5000-10611-712195, rozhodnutí ze dne 9. srpna 2021 č. j. 30384/21/5000-10611-712195 a rozhodnutí ze dne 9. srpna 2021 č. j. 30825/21/5000-10611-712195).
4. Stěžovatelka proti rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství podala správní žaloby k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Městský soud považoval postup správních orgánů při doměření daně stěžovatelce jako souladný se zákonem o dani z hazardních her, a z toho důvodu správní žaloby stěžovatelky zamítl (rozsudky ze dne 9. listopadu 2022 č. j. 10 Af 15/2021-29, ze dne 11. srpna 2022 č. j. 17 Af 21/2021-33, ze dne 11. srpna 2022 č. j. 17 Af 19/2021-31 a ze dne 11. srpna 2022 č. j. 17 Af 20/2021-27). Městský soud jako důvodnou neshledal ani stěžovatelkou namítanou protiústavnost §4 zákona o dani z hazardních her, a to zejména s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 18. května 2021 sp. zn. Pl. ÚS 87/20 (dále jen "nález sp. zn. Pl. ÚS 87/20"), který se podle městského soudu stěžovatelkou uváděnými argumenty a tvrzeními zabýval a protiústavnost ustanovení neshledal. Ze stejného důvodu městský soud nepostupoval podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a Ústavnímu soudu nepředložil návrh na zrušení §4 písm. a) zákona o dani z hazardních her.
5. Proti rozsudkům městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud posoudil stížnosti jako nedůvodné, a z toho důvodu je zamítl (rozsudky ze dne 23. března 2023 č. j. 7 Afs 323/2022-23, ve znění opravného usnesení ze dne 19. dubna 2023 č. j. 7 Afs 323/2022-28, ze dne 28. dubna 2023 č. j. 7 Afs 283/2022-22, ze dne 14. září 2023 č. j. 8 Afs 225/2022-32, ve znění opravného usnesení ze dne 25. září 2023 č. j. 8 Afs 225/2022-39, ze dne 14. září 2023 č. j. 8 Afs 224/2022-34). Stejně jako městský soud odkázal i Nejvyšší správní soud na nález sp. zn. Pl. ÚS 87/20 s tím, že se podrobně a komplexně otázkou ústavnosti §4 zákona o dani z hazardních her zabýval. K námitce stěžovatelky, že abstraktní přezkum norem nezakládá překážku věci rozhodnuté pro konkrétní přezkum, Nejvyšší správní soud odkázal na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že by další přezkum musel být odůvodněn konkrétními okolnostmi. Vzhledem k tomu, že podle Nejvyššího správního soudu stěžovatelkou uváděné argumenty již Ústavní soud vypořádal, shodně s městským soudem neshledal důvod k předložení věci Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti nejprve zabývá samotnou přípustností návrhu na zrušení zákona, a to vzhledem k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20, který se již s ústavností §4 písm. a) zákona o dani z hazardních her vypořádal. S odkazem na závěry nálezu Pl. ÚS 29/09 stěžovatelka zastává názor, že abstraktní kontrola ústavnosti nebrání následné kontrole konkrétní. Podle stěžovatelky pak protiústavnost §4 písm. a) zákona o dani z hazardních her spočívá ve zvýšení daně z loterie z 23% na 35% a tím porušuje princip rovnosti, vyvolává konfiskační a částečně rdousící účinky, jakož i nedostatky racionality normy.
7. Protiústavnost §4 písm. a) zákona o dani z hazardních her spočívá podle stěžovatelky v porušení rovnosti, protože cílem napadené normy má být především zatížení konkrétně stěžovatelky. K zařazení loterie do 35% sazby pak není podle stěžovatelky důvod.
8. Vzhledem ke způsobu výpočtu daně má dále podle stěžovatelky norma konfiskační a částečně rdousící efekt. Základem daně je rozdíl mezi vkladem sázejících do loterie a vyplacenou výhrou. Od základu daně se přitom neodečítají náklady, které souvisejí s provozem loterie, z čehož stěžovatelka usuzuje, že stát je tímto způsobem příjemcem daňového příjmu, aniž by nesl riziko podnikatelského neúspěchu. Zároveň tento způsob výpočtu má vést z ekonomického hlediska k částečnému znárodnění podniku bez kompenzace. Z důvodu zařazení loterie do kategorie s vyšší procentní sazbou zdanění růst segmentu loterie zpomaluje, resp. nastává jeho stagnace.
9. V kontextu nálezu ze dne 21. dubna 2009 sp. zn. Pl. ÚS 29/08 pak stěžovatelka považuje napadenou právní úpravu za zjevně iracionální. Účelem napadené úpravy má být zejména její ziskovost pro stát, což stěžovatelka dokládá odkazy na prohlášení některých veřejných činitelů v souvislosti s přijímáním napadené právní úpravy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud dále shledal, že ústavní stížnosti v části směřující vůči rozsudkům Nejvyššího správního soudu, rozsudkům Městského soudu a rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství, byly podány včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána tato rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud napadená rozhodnutí ve výše vymezeném rozsahu posoudil a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Námitky stěžovatelky směřují především proti ústavnosti napadeného ustanovení, přičemž Ústavní soud sdílí názor obecných soudů, že v ústavní stížnosti obsažené argumenty byly již Ústavním soudem vyřešeny. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že překážka věci rozhodnuté "je dána vždy, kdy bylo nálezem věcně rozhodnuto o souladu právního předpisu nebo jeho ustanovení s ústavním pořádkem, avšak pouze ve vztahu k těm hlediskům ústavněprávního přezkumu, jimiž se Ústavní soud zabýval v odůvodnění tohoto nálezu." [Usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2020 sp. zn. I. ÚS 375/20; a dále srov. nález ze dne 15. května 2012 sp. zn. Pl. ÚS 23/09 (N 101/65 SbNU 345; 245/2012 Sb.), body 34 až 36; nález ze dne 27. listopadu 2012 sp. zn. Pl. ÚS 1/12 (N 195/67 SbNU 333; 437/2012 Sb.), body 321 a 327; nález ze dne 25. března 2014 sp. zn. Pl. ÚS 43/13 (N 39/72 SbNU 439; 77/2014 Sb.), bod 48; nález ze dne 12. prosince 2017 sp. zn. Pl. ÚS 26/16 (N 227/87 SbNU 597; 8/2018 Sb.), bod 122]. Jakkoliv tedy abstraktní kontrola norem nezakládá překážku věci rozhodnuté vždy a ve všech případech, pro možnost opětovného věcného přezkumu je třeba nových hledisek, které Ústavní soud již dříve nezohlednil. Ústavní stížnosti nové argumenty, které by zakládaly důvod se od nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20 odchýlit, neobsahují.
12. Ústavní soud si je vědom, že v mezidobí bylo napadené ustanovení novelizováno zákonem č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, s nabytím účinnosti od 1. ledna 2024, nicméně tato skutečnost na dříve vyslovených závěrech Ústavního soudu nic nemění.
13. Pokud jde o názor stěžovatelky, že napadená právní úprava je v rozporu s principem rovnosti z důvodu, že stěžovatelka provozuje 95 % loterijního trhu v České republice, pak Ústavní soud tento názor nesdílí. Ústavní soud se koneckonců konformitou skutečnosti, že stěžovatelka ovládá většinový loterijní trh, s ústavním pořádkem, zabýval v souvislosti s posouzením obecnosti normy (srov. bod 150 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20). Tyto závěry se uplatní i pro posouzení rozporu s principem rovnosti. K opačnému závěru by bylo možné dospět, zejm. pokud by stanovený rozlišovací znak byl tzv. podezřelým kritériem. Pokud se naopak jedná o kritérium v určité oblasti běžně se vyskytující, bude intenzita přezkumu nízká. V takových případech "bude ústavně souladná taková právní úprava, která není projevem libovůle, tj. postačí, že sleduje nějaký legitimní cíl a je s to jej dosáhnout [Pl. ÚS 32/17 ze dne 22. 1. 2019 (N 9/92 SbNU 86; 71/2019 Sb.), bod 69], resp. musí být v nějakém racionálním vztahu k účelu zákona, tj. může-li nějakým způsobem dosažení tohoto účelu ovlivnit či k jeho dosažení přispět [Pl. ÚS 7/03, Pl. ÚS 8/07 ze dne 23. 3. 2010 (N 61/56 SbNU 653; 135/2010 Sb.), bod 86], přičemž nemusí jít o řešení nutně nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší (Pl. ÚS 24/19, bod 59)" (bod 106 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20).
14. Stejně tak se Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20 zabýval i konformitou odlišného výpočtu, která má podle stěžovatelky konfiskační efekt. Ústavní soud akceptoval zdůvodnění vlády, že odlišný způsob výpočtu je stanoven za účelem jednoduchosti zdanění pro poplatníky a v důsledku i lepšího výběru daní ze strany státu (srov. bod 144 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20). Z těchto důvodů ústavní stížnosti nic nemění na závěru Ústavního soudu, že napadené ustanovení není v rozporu s principem rovnosti, resp. zákazu libovůle, neboť rozdílnost je zdůvodnitelná (srov. 146 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20).
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud konstatuje, že je-li ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a tedy ji nelze věcně projednat, nelze též projednat návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, neboť akcesorický návrh podle §74 zákona o Ústavním soudu sdílí osud ústavní stížnosti. Proto Ústavní soud tento návrh odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2024
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu