ECLI:CZ:US:2024:3.US.2291.23.1
sp. zn. III. ÚS 2291/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, nezastoupena, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. června 2023 č. j. 9 As 222/2022-35, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 2117/117, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 24. 8. 2023 ústavní stížnost stěžovatelky proti výše označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu.
2. Dříve než se Ústavní soud může ústavní stížností věcně zabývat, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.
3. Ústavní stížnost trpí řadou obsahových i formálních vad, mj. nebyla sepsána advokátem a nebyla k ní přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem (viz §30 odst. 1, §34 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta za úplatu. O této žádosti bylo rozhodnuto 30. 8. 2023 tak, že stěžovatelce byla určena advokátka Mgr. Monika Kratinová, DiS. Proto Ústavní soud dne 26. 9. 2023 vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě dvou týdnů odstranila vytknuté vady ústavní stížnosti.
4. Stěžovatelka následně požádala o prodloužení lhůty z důvodu, že určená advokátka odmítla převzít právní zastoupení, neboť stěžovatelka nesouhlasila s uzavřením písemné smlouvy o poskytování právních služeb. Proto určená advokátka požádala Českou advokátní komoru, aby stěžovatelce ve smyslu §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen "zákon o advokacii") určila jiného advokáta. Česká advokátní komora reagovala pouze tak, že záleží na stěžovatelce, zda služby určené advokátky využije či nikoli, z čehož vyplynulo, že jiného advokáta jí neurčí. V návaznosti na tento postup stěžovatelka podala České advokátní komoře stížnost na určenou advokátku. Lhůtu žádala prodloužit do rozhodnutí o stížnosti, neboť měla za to, že do té doby není schopná vady ústavní stížnosti odstranit.
5. Ústavní soud si u České advokátní komory ověřil, že o stížnosti stěžovatelky nebylo rozhodnuto a že nebyly v této souvislosti učiněny ani jiné kroky. Jelikož Ústavní soud vyhodnotil, že je nastalá situace pro stěžovatelku obtížněji řešitelná, přípisem ze dne 27. 11. 2023 jí stanovil dodatečnou lhůta ve zcela mimořádné délce dvou měsíců. Zároveň zdůraznil, že pouze na základě rozhodnutí České advokátní komory ze dne 30. 8. 2023, kterým byla určena advokátka k podání ústavní stížnosti, nelze považovat za splněnou podmínku povinného právního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem ve smyslu §30 odst. 1 a §31 zákona o Ústavním soudu (srov. např. usnesení ze dne 14. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1407/13). Je totiž nutné předložit plnou moc udělenou advokátovi a kvalifikovaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti tímto advokátem sepsaný.
6. Ústavní soud rovněž podotkl, že ani kladné vyřízení stížnosti na určenou advokátku nutně nemusí k odstranění vad vést, a proto k této skutečnosti nelze zásadně přihlížet. Stěžovatelce připomněl, že je její povinností vytknuté vady odstranit, ať už prostřednictvím určené advokátky, či jiným zvoleným advokátem či advokátkou. V zajištění právního zastoupení jí přitom nebrání majetkové poměry, což je také třeba vzít v potaz. Ústavní soud stěžovatelku poučil o následcích, které mohou nastat, pokud výzvě v dodatečné lhůtě dvou měsíců nevyhoví [§43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
7. Výzva byla doručena dne 1. 12. 2023, kdy si ji stěžovatelka vyzvedla na poště, což je doloženo jí podepsanou doručenkou. Stěžovatelka poslední den stanovené lhůty, tj. 1. 2. 2024, požádala Ústavní soud o další prodloužení lhůty k odstranění vad. V této souvislosti uvedla, že dosud nebylo rozhodnuto o její stížnosti na určenou advokátku a nebylo ani zrušeno rozhodnutí České advokátní komory ze dne 30. 8. 2023 o jejím určení. Dále poukázala na to, že zákonodárce v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 44/21 nezměnil do 31. 12. 2023 zákon o advokacii tak, aby byla právní úprava určení advokáta za úplatu ústavně souladná. Proto jí nemůže jít k tíži, že chybí zákonný podklad pro zrušení určení advokáta za úplatu, přičemž odkázala na §18c odst. 7 zákona o advokacii. Setrvání na povinnosti odstranit vady ústavní stížnosti považuje za nastalých okolností za porušení práva na přístup k soudu.
8. Důvody, které stěžovatelka uvádí v opětovné žádosti o prodloužení lhůty, neshledal Ústavní soud relevantními. Jak již bylo stěžovatelce vysvětleno, vyřízení její stížnosti na určenou advokátku ani jakékoli jiné spory s Českou advokátní komorou nemají na splnění povinnosti zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem přímý vliv, neboť pouze existence rozhodnutí o určení advokáta nestačí. Ani nedostatečná aktivita zákonodárce související se zrušením §18c odst. 1 ve slovech "jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují, a" (viz zmiňovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 44/21) není podstatná, neboť důvodem, pro který advokátka žádala o zrušení svého určení, nebyly majetkové poměry stěžovatelky. Stěžovatelka přitom v nynější žádosti o další prodloužení lhůty ani netvrdí, že by se v mezidobí pokusila situaci řešit například tím, že by se snažila zajistit si jiného advokáta či advokátku.
9. Dodatečná dvouměsíční lhůta uplynula 1. 2. 2024, přičemž stěžovatelka vytknuté vady neodstranila. Ústavní soud proto postupoval podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a z důvodu nenaplnění procesních podmínek řízení o ústavní stížnosti ji soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2024
Josef Baxa v. r.
soudce zpravodaj