ECLI:CZ:US:2024:3.US.2641.23.1
sp. zn. III. ÚS 2641/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Fraňkem, advokátem, sídlem Jana Opletala 644/8, Poděbrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2023, č. j. 36 Co 259/2023-76, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. června 2023, č. j. 43 Nc 520/2022-64, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a A.V. a nezletilého A. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Z ústavní stížnosti podané podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a jejích příloh vyplývá, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") byl zamítnut návrh stěžovatele (otce) na vydání předběžného opatření ze dne 27. 6. 2023, kterým by do pravomocného rozhodnutí stěžovateli přiznal právo stýkat se s nezletilým vedlejším účastníkem každý víkend v měsíci v sobotu i v neděli bez přespání, s místem převzetí v každém z uvedených dní v bydlišti první vedlejší účastnice (matky) v 10:00 hodin, a s předáním zpět tamtéž v 18:00 hodin.
2. Obvodní soud rekapituloval, že v průběhu řízení již rozhodoval o několika návrzích stěžovatele na vydání předběžných opatření, přičemž aktuálně bylo nutno vycházet z předběžného opatření nařízeného usnesením uvedeného soudu ze dne 21. 3. 2023, č. j. 43 Nc 520/2022-21, ve znění usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 27. 4. 2023, č. j. 36 Co 156/2023-48, které ve výroku týkajícím se zatímní úpravy péče a styku nabyly právní moci dne 9. 5. 2023. Posledně uvedeným rozhodnutím byl rozšířen styk stěžovatele s nezletilým v zásadě na celý jeden den bez přespání (na každou neděli od 9:00 do 18:00 hodin), neboť městský soud zohlednil, že nezletilému je již téměř rok a půl, není závislý na kojení, konzumuje příkrmy a může tak trávit delší časový úsek během dne bez přítomnosti matky. Šlo-li o nynější stěžovatelův návrh na nařízení nového předběžného opatření, obvodní soud dospěl k závěru, že od zmíněného rozhodnutí nedošlo k takové změně poměrů, která by mohla odůvodnit potřebu nové úpravy styku. Poukazoval-li stěžovatel ve svém návrhu na odpadnutí nutnosti kojení nezletilého, k čemuž předložil i zprávu pediatra, pak tato okolnost již byla zohledněna městským soudem v rozhodnutí ze dne 27. 4. 2023, a nemohla tak představovat novou skutečnost vyžadující změnu stávajícího uspořádání styku. Soud dále zdůraznil, že stěžovatel žádá změnu úpravy, jež nabyla právní moci teprve dne 9. 5. 2023, tedy tvrdí změnu poměrů, k níž mělo dojít v době kratší dvou měsíců. Takto překotný vývoj, jež by mohl sám o sobě založit předpoklad změny poměrů, však ani ve věku nezletilého nebylo možno předpokládat; stěžovatel k tomu navíc, kromě prostého plynutí času a větší samostatnosti nezletilého, žádnou jinou okolnost netvrdil. Cílem rozhodnutí o předběžném opatření bylo zachování styku stěžovatele s nezletilým do doby, než bude rozhodnuto ve věci, a tento cíl je podle obvodního soudu stávající úpravou naplňován. Meritorní rozhodnutí je navíc očekáváno již v krátké lhůtě, a bylo proto možno předpokládat, že úprava stanovená stávajícím předběžným opatřením, bude - za předpokladu nezměněné situace - do té doby úpravou odpovídající.
3. K odvolání stěžovatele rozhodl městský soud napadeným usnesením tak, že usnesení obvodního soudu potvrdil. Ztotožnil se s jeho hodnocením absence nutnosti další zatímní změny úpravy stěžovatelova styku s nezletilým a poukázal rovněž na krátkou dobu, která uplynula od jeho posledního rozhodování v této věci, v němž navíc byly všechny stěžovatelem "nově" poukazované skutečnosti již zohledněny.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
5. Ve věci samé doposud nebylo rozhodnuto, přičemž podle stěžovatele není zřejmé, kdy se tak stane. On je přitom stále ve styku s nezletilým nepřiměřeným způsobem omezen, aniž by k tomu byl dán důvod. Napadená rozhodnutí jsou v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, podle níž je obecně nepřípustné, aby za situace, kdy rodič s dítětem doposud sdílel společnou domácnost, se rozsah jeho styku následně snížil na velmi krátkou dobu. Byla to matka, která způsobila, že stěžovatel nemůže o nezletilého pečovat v takovém rozsahu, jako dřív, přičemž není obhajitelné, aby byl nyní jejich vzájemný kontakt omezen pouze na několik hodin týdně. V řízení nebyly zjištěny žádné překážky širokého styku stěžovatele s nezletilým, a je tudíž v jeho nejlepším zájmu, aby o něho oba rodiče pečovali stejnou měrou. Ústavně souladným podle stěžovatele není stav, kdy se v důsledku předběžného opatření dítě ocitne ve faktické péči pouze jednoho z rodičů s tím, že s druhým rodičem má styk pouze minimální.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
8. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak navíc v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy, resp. rozhodnutí o zamítnutí návrhu na jeho nařízení, velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu.
9. Předně je nutno konstatovat, že veškerá stěžovatelova argumentace směřuje proti stanovenému rozsahu jeho styku s nezletilým, tj. fakticky proti závěrům, jež obecné soudy učinily při rozhodování o posledně nařízeném předběžném opatření, k němuž došlo usnesením obvodního soudu ze dne 21. 3. 2023, ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 27. 4. 2023 (viz výše rekapitulaci obsaženou v bodě 2).
10. Uvedená rozhodnutí ani správnost či přiměřenost jimi stanovené úpravy však Ústavní soud není oprávněn v tomto řízení přezkoumávat. Jeho předmětem může být s ohledem na petit stěžovatelova návrhu pouze posouzení, zda ve věci v mezidobí nastala taková změna poměrů, jež odůvodňovala potřebu změny předběžného opatření nařízeného zmíněnými rozhodnutími (proti nimž však stěžovatel ústavní stížnost nepodal), resp. posouzení, zda obecné soudy při hodnocení této otázky nevybočily z ústavněprávních mezí. Nic takového přitom Ústavní soud nezjistil, k čemuž je nutno dodat, že ani sám stěžovatel proti posouzení (ne)existence podstatné změny poměrů, tedy proti podstatě napadených rozhodnutí, nevznáší žádné námitky.
11. Ústavní soud proto ve stručnosti shrnuje, že obvodní soud i městský soud srozumitelně vyložily, z jakých důvodů nedošlo k potřebné změně poměrů, přičemž mimo jiné zohlednily krátkou dobu, jež uplynula od nabytí právní moci usnesení o posledně nařízeném předběžném opatření. Současně též vysvětlily, proč stěžovatelem předkládané důkazní návrhy nebyly způsobilé přivodit odlišné rozhodnutí ve věci. Ústavní soud nemíní jejich závěry - nejen s přihlédnutím k výše zmíněné zásadě minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, ale též vzhledem k absenci stížnostních námitek v tomto ohledu - jakkoliv přehodnocovat, neboť je považuje za udržitelné.
12. S ohledem na uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu