ECLI:CZ:US:2024:3.US.2886.23.1
sp. zn. III. ÚS 2886/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky D. P., zastoupené JUDr. Jindřichem Rajchlem, advokátem, sídlem Povltavská 829/36a, Praha 7, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. srpna 2023, č. j. 5 Co 473/2023-318, a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. února 2023, č. j. 9 P 46/2017-260, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci, jako účastníků řízení, a R. T. a nezletilého M. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Z ústavní stížnosti podané podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a jejích příloh vyplývá, že Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") zamítl návrh stěžovatelky (matky) na zvýšení výživného pro nezletilého vedlejšího účastníka (I. výrok), stejně jako návrh prvního vedlejšího účastníka (otce) na snížení výživného pro nezletilého (II. výrok). Dále změnil svůj předchozí rozsudek ze dne 22. 7. 2020, č. j. 9 P 46/2017-158, ve výrocích o běžném styku otce s nezletilým, který nově upravil v každém sudém týdnu v roce od pátku po ukončení vyučování do pondělí lichého týdne do začátku vyučování; místem předávání nezletilého určil školské zařízení, které nezletilý navštěvuje. Pro případ, že se nezletilý nebude účastnit výuky, vyzvedne si jej otec v místě stěžovatelčina bydliště v pátek sudého týdne v 17:00 hodin, kde jej opět předá v pondělí v 8:00 hodin (III. výrok). Rovněž byl změněn styk ve všední dny, a to tak, že otec je oprávněn se s nezletilým stýkat každé úterý po ukončení vyučování do středy do začátku vyučování; místo předávání ke styku určil obdobně jako u styku o víkendu s tím, že bude-li si otec nezletilého přebírat v místě stěžovatelčina bydliště, učiní tak v 15:00 hodin a vrátí jej dalšího dne v 8:00 hodin (IV. výrok). Zbývajícími výroky rozhodl, že jinak zůstává rozsudek ze dne 22. 7. 2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 2. 2. 2021, č. j. 6 Co 1159/2020-235, nezměněn (V. výrok), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (VI. výrok).
2. K odvolání stěžovatelky krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu v III. až V. výroku potvrdil (I. výrok). V I. výroku ho změnil tak, že se výživné otce na nezletilého počínaje dnem 1. 9. 2022 zvyšuje z částky 3 500 Kč na částku 4 500 Kč měsíčně, rozhodl o dlužném výživném v celkové částce 12 000 Kč a určil podmínky splatnosti uvedených částek (II. a III. výrok). Tím změnil rozsudek okresního soudu ze dne 22. 9. 2016, č. j. 9 Nc 3895/2016-38 (IV. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů (V. výrok).
3. Jde-li o rozhodnutí o styku otce s nezletilým, oba soudy měly po provedení dokazování shodně za to, že je namístě ho přiměřeně rozšířit. Dosud byl styk upraven v každém sudém týdnu od soboty od 9:00 hodin do neděle do 17:00 hodin a dále každou středu od 12:00 hodin do čtvrtka do 8:00 hodin. Nezletilý oproti poslednímu rozhodování ve věci navštěvuje již základní školu, styk řádně probíhá a v řízení nebyl shledán žádný zásadní důvod k jeho omezování; v tomto ohledu soudy přihlédly zejména ke zjištěním a vyjádření kolizního opatrovníka. V průběhu řízení byl rovněž zjišťován názor nezletilého, který si sice další rozšíření styku nepřál, podle soudů však bylo nepochybné, že jeho postoj je ovlivněn konflikty rodičů, u nichž je při předávání přítomen. Budou-li tyto konflikty eliminovány tím, že se rodiče při předávání nepotkají, mohlo by to mít pozitivní dopad na nezletilého i na jeho vztah k otci. Navíc došlo jen k omezenému rozšíření styku, soudy nevyhověly otcovu návrhu, který se téměř rovnal střídavé péči, pro kterou nebyly splněny podmínky a kterou si nezletilý nepřál. Styk v průběhu pracovního týdne soudy pouze posunuly ze středy na úterý, a to kvůli rybářskému kroužku, do kterého nezletilý bude moci případně docházet. Stěžovatelka opírala své námitky proti rozšíření styku o nevhodné chování otce vůči ní, krajský soud však v odvolacím řízení neshledal, že by se tyto projevy (alespoň prozatím) promítly do vztahu nezletilého k otci takovým způsobem, že by bylo nezbytné jejich styk omezit. Rozpory rodičů by navíc měla zmírnit úprava místa předávání. Jde-li o výživné, krajský soud na rozdíl od okresního soudu dospěl po doplnění dokazování k závěru, že je namístě výživné částečně zvýšit, a to jak s ohledem na zvyšování potřeb nezletilého, tak s ohledem na zjištěné poměry a možnosti otce na současném relevantním trhu práce.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 3 Ústavy, čl. 10, čl. 24 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; namítá též porušení práv nezletilého, zaručených Úmluvou o právech dítěte. Rovněž navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku krajského soudu.
5. Konkrétně namítá, že celý soudní spor provázejí projevy rasismu ze strany otce. Ten stěžovatelku dlouhodobě hrubě uráží pro její romský původ, a to i v přítomnosti nezletilého, proti němu otcovo chování směřuje rovněž, neboť je z 1/4 Rom. Za toto jednání byl otec již dříve uznán vinným v přestupkovém řízení, avšak ani to nevedlo k nápravě. Otec nedbá upozornění soudů, aby stěžovatelku jako matku svého dítěte respektoval a vyvaroval se diskriminačních projevů. Přesto, že stěžovatelka na otcovo chování upozorňovala, soudy ho v rozhodnutí o úpravě styku nijak nezohlednily. Podle stěžovatelky není správné, aby byl v takové situaci styk otce s nezletilým dále rozšiřován, neboť diskriminuje-li a uráží-li stěžovatelku jakožto matku nezletilého, diskriminuje tím zároveň i samotného nezletilého. Ten si ostatně širší styk s otcem nepřeje, k čemuž ale soudy rovněž nepřihlédly a jeho přání nevyslyšely. Stěžovatelka blíže popisuje incident týkající se údajně úmyslného zabití kotěte otcem, k němuž došlo až po vydání rozhodnutí obecných soudů, a který svědčí o otcově nevhodném chování i vůči nezletilému.
6. Stěžovatelka dále uvádí, že při jednání krajského soudu upozornila na to, že otec měl urážet a hanlivě označovat též pracovnici orgánu sociálně-právní ochrany dětí v průběhu místního šetření v otcově domácnosti. K němu ve skutečnosti pro negativní postoj otce vůbec nedošlo, neboť pracovnici nevpustil do svého bytu. Sociální pracovnice stěžovatelkou popisované události při jednání krajského soudu potvrdila, v napadeném rozhodnutí však nejsou nijak zachyceny. Součástí odůvodnění je pouze zpráva kolizního opatrovníka, podle které šetření v otcově domácnosti mělo proběhnout v poklidu, což je však v rozporu se skutečným průběhem šetření. Stěžovatelka pro to nemá jiné vysvětlení, než že se sociální pracovnice otce bojí.
7. Závěrem stěžovatelka sděluje, že je přesvědčena i o tom, že postupem soudů byla krácena na výši výživného; výživné je však jen okrajovou záležitostí, neboť stěžovatelce primárně nejde o peníze, ale o výše uvedené skutečnosti týkající se rozhodnutí o styku.
8. Na podporu svých tvrzení stěžovatelka k ústavní stížnosti přiložila vyjádření ředitelky obecně prospěšného centra KoCeRo - komunitní centrum Rovnost, o. p. s., které se zaměřuje na pomoc menšinám, a záznam rozhovoru s nezletilým, který byl veden v prostorách ústavu Otevřená okna, z. ú.
III.
Vyjádření k věci
9. Ústavní soud si pro posouzení věci vyžádal spis okresního soudu, sp. zn. 9 P 46/2017, a vyjádření účastníků, otce a Městského úřadu v Jindřichově Hradci (dále jen "městský úřad"), který byl v řízení před obecnými soudy kolizním opatrovníkem nezletilého.
10. Krajský soud uvedl, že k tvrzeným rozporům ve zprávě kolizního opatrovníka se vyjádřil již v bodě 15 odůvodnění svého rozhodnutí. Doplnil, že pracovnice kolizního opatrovníka v průběhu odvolacího jednání k totožné námitce stěžovatelky uvedla, že před šetřením v domácnosti otce dne 21. 6. 2023, které podle ní proběhlo za spolupráce otce a bez problémů, bylo v průběhu dubna 2023 provedeno ještě jedno šetření. Při něm pracovnice zastihla otce s nezletilým na hřišti a je pravdou, že otec zprvu na její přítomnost reagoval afektovaně, následně jí však umožnil pohovor s nezletilým. Pracovnice kolizního opatrovníka nepotvrdila stěžovatelkou uváděné nadávky otce, a uvedla naopak, že v její přítomnosti nic z toho neřekl.
11. Okresní soud je přesvědčen, že v průběhu řízení neporušil stěžovatelčina ústavně zaručená práva. Nevhodné chování otce bylo soudkyní okresního soudu vždy usměrňováno a otec byl poučován, aby se ho již znovu nedopouštěl.
12. Městský úřad odmítl stěžovatelčino tvrzení o porušení participačních práv nezletilého. Jeho názor byl zjišťován, byly s ním opakovaně prováděny pohovory, o jejichž průběhu byli rodiče informováni. Sama stěžovatelka následně v odvolání uvedla, že nemá problém s realizací rodičovských práv otce k nezletilému. V průběhu řízení městský úřad provedl dvě návštěvy v otcově domácnosti, a to dne 26. 4. 2023 a dne 21. 6. 2023. První šetření bylo provedeno bez žádosti soudu, z důvodu, že stěžovatelka podala odvolání a opakovaně zpochybňovala řádnost péče otce o nezletilého. Při tomto šetření byl otec s nezletilým zastižen na hřišti a sociální pracovnici zde umožnil provedení pohovoru s nezletilým, odmítl však šetření v jeho bytě. Na základě žádosti krajského soudu pak bylo provedeno druhé zmíněné šetření, jehož průběh je blíže popsán v odůvodnění rozsudku tohoto soudu. Nezletilý byl v přítomnosti otce spokojený, nebyl pozorován jakýkoliv neklid. Stěžovatelčina tvrzení týkající se údajných rozporů skutečného průběhu šetření s jeho záznamem byla vyvrácena již při jednání krajského soudu. Městský úřad odmítl, že by v rozsudku krajského soudu byla citována nepravdivá zpráva. Vysvětlil, že sama stěžovatelka se bezprostředně po prvním šetření informovala na městském úřadu, zda otec skutečně neumožnil pracovnici návštěvu jeho bytu, s tím, že tuto informaci získala od nezletilého. Pracovnice městského úřadu jí tuto skutečnost potvrdila a o celém průběhu šetření následně informovala jak ji, tak otce. Stěžovatelčino tvrzení, že pracovnice se otce bojí, městský úřad odmítl a zdůraznil, že s otcem nezletilého jednal a jedná stejně jako se stěžovatelkou. Městský úřad se dále vyjádřil k situaci, kdy měl otec podle stěžovatelky v přítomnosti nezletilého úmyslně zabít kotě; k tomuto jednání mělo dojít až po vydání napadených rozhodnutí. Pracovnice městského úřadu v návaznosti na oznámení stěžovatelky provedla s nezletilým pohovor v prostorách jeho školského zařízení, o kterém nebyl předem informován ani jeden z rodičů. Nezletilý hovořil bez problémů, hodnotil dobře oba rodiče a vyprávěl, co u kterého z nich doma běžně dělá; stěžovatelkou tvrzenou událost nepotvrdil. V souvislosti s tím pracovnice městského úřadu hovořila i s otcem, který celou situaci vysvětlil tak, že byl se synem v přírodě v oboře, přičemž během této návštěvy pes zakousl kotě; nezletilý nic z toho neviděl, následně mu bylo pouze kotěte líto. Stěžovatelčina tvrzení o utýrání zvířete otec odmítl. Závěrem městský úřad zopakoval přesvědčení, že zájmy nezletilého v řízení hájil a že soudy stanovená úprava styku otce s nezletilým (včetně nastavení podmínek předávání nezletilého) je správná.
13. Otec se k ústavní stížnosti v poskytnuté lhůtě nevyjádřil.
14. Obdržená vyjádření zaslal Ústavní soud stěžovatelce na vědomí a k případné replice, ta této možnosti nevyužila.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
15. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
16. Je-li ústavní stížností napadáno rozhodnutí okresního soudu v celém rozsahu, tj. i v části, kterou krajský soud svým rozhodnutím změnil, pak k rozhodování o její ústavnosti není Ústavní soud příslušný (není totiž povolán rušit, co již bylo změněno). V této části (tedy v části směřující proti I. výroku rozsudku okresního soudu, jímž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na zvýšení výživného) je proto nutno ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. K posouzení ústavní stížnosti ve zbývajícím rozsahu je Ústavní soud příslušný.
17. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení nejen svých ústavně zaručených práv, ale i práv nezletilého vedlejšího účastníka. V řízení, kdy proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti, je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka a aby byl zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem, neboť zásadně nelze připustit, aby nezletilý, o jehož postavení vůči rodičům je rodiči veden spor, byl vtažen do řízení jedním z nich na jeho straně. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) však nebylo nutno činit uvedené procesní úkony.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
18. Ústavní soud zastává zdrženlivý přístup k přezkumu rozhodování soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.
19. Předně je nutno konstatovat, že tvrdí-li stěžovatelka, že otcovo rasistické chování dopadá i na nezletilého, který je též částečně romské národnosti, respektive že je namířeno i proti němu, je pro posouzení Ústavního soudu podstatné, že ze spisu okresního soudu nevyplývá, že by stěžovatelka tyto námitky vznesla v řízení před obecnými soudy. Stěžovatelka opakovaně poukazovala na otcovy nevhodné projevy vůči ní, netvrdila však, že by se tímto způsobem vyjadřoval i ve vztahu k nezletilému. Vzhledem k tomu, že tuto argumentaci vznáší poprvé až v ústavní stížnosti, je nutno ji posoudit jako nepřípustnou v materiálním smyslu. Jak Ústavní soud opakovaně připomíná, požadavek na vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) se totiž uplatní nejen při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i při posuzování každé jednotlivé námitky v ní uplatněné [srov. např. nález ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 4022/17; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/]. To znamená, že tzv. materiálně nepřípustná je taková námitka v ústavní stížnosti, která nebyla (ačkoliv být mohla) uplatněna v předcházejícím řízení způsobem, který by ji umožnil soudu obsahově posoudit (viz též usnesení ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 916/23).
20. K tomu Ústavní soud dodává, že je sice pravdou, že řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je ovládáno vyšetřovací zásadou, podle níž je soud povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, a to v zásadě bez ohledu na procesní aktivitu účastníků řízení. Tato zásada se však může uplatnit pouze ve vztahu ke skutečnostem, které účastníci v řízení tvrdí či které jinak vyplynou z okolností věci. Obecné soudy nemohou zohlednit skutečnosti, o nichž neví a nemohly se o nich v průběhu řízení dozvědět, tím spíše, jde-li o skutkový průběh mezilidských vztahů, odehrávajících se typicky v soukromí, "za zavřenými dveřmi".
21. Ústavní soud na základě seznámení se se spisovou dokumentací nesouhlasí s tvrzením, že by obecné soudy nepřihlédly ke stěžovatelčiným námitkám týkajícím se otcova chování vůči ní. Právě z tohoto důvodu, resp. z důvodu vzájemných vyhrocených vztahů a jejich dopadu na nezletilého, totiž běžný styk otce s nezletilým upravily tak, aby k předávání nezletilého docházelo (až na výjimky) výhradně prostřednictvím školského zařízení, a aby se tak rodiče pokud možno v přítomnosti nezletilého vůbec nesetkávali (srov. bod 17 odůvodnění rozsudku okresního soudu a bod 14 odůvodnění rozsudku krajského soudu). Podle Ústavního soudu je přitom popsaná úprava způsobilá zmírnit otcovy negativní projevy namířené vůči stěžovatelce. V tomto ohledu lze odkázat mimo jiné též na vyjádření otce v průběhu ústního jednání krajského soudu, podle něhož docházelo-li v souladu s dřívější soudní úpravou k předávání nezletilého výhradně v předškolním zařízení, tj. bez vzájemného kontaktu rodičů, situace se uklidnila (č. l. 316, zvukový záznam z jednání krajského soudu konaného dne 18. 8. 2023).
22. Z napadených rozhodnutí je dále zřejmé, že v řízení byl zjišťován názor nezletilého, a to prostřednictvím pohovorů s kolizním opatrovníkem, z nichž oba soudy při úvaze o konkrétním rozsahu styku vycházely. Krajský soud vycházel též z aktuální zprávy opatrovníka o provedeném šetření v domácnosti otce dne 21. 6. 2023 v době jeho styku s nezletilým, která vyloučila stěžovatelkou tvrzené narušení vztahu nezletilého k otci, a potvrdila naopak, že jejich styk probíhá řádně. Jak okresní soud, tak krajský soud přihlédly k přání nezletilého styk s otcem nerozšiřovat, zohlednily však i další okolnosti věci, které je vedly k závěru, že není v nejlepším zájmu nezletilého rozsah styku upravit výlučně podle jeho přání. Způsob hodnocení obecných soudů odpovídá požadavkům, jež na ně klade jak judikatura Ústavního soudu, tak Evropského soudu pro lidská práva, z níž vyplývá, že přání dítěte je nutno posuzovat v širších souvislostech. Jeho názor zásadně nelze bez dalšího převzít a rozhodnutí založit výlučně na něm; je naopak nutno ho hodnotit komplexně, s ohledem na věk a celkovou vyspělost dítěte, jako i na další okolnosti, které mohly jím vyjádřené přání ovlivnit [viz nález ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. II. ÚS 4160/12 (N 66/69 SbNU 213), nebo rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci C. proti Finsku ze dne 9. května 2006 č. 18249/02].
23. K námitkám stěžovatelky, týkajícím se údajných rozporů zprávy kolizního opatrovníka, z níž krajský soud vycházel, se skutečným průběhem šetření provedeného v domácnosti otce, postačí pro stručnost odkázat na vyjádření krajského soudu a městského úřadu k ústavní stížnosti, a zejména pak na zvukový záznam z jednání krajského soudu (č. l. 316). Z něho je zřejmé, že stěžovatelka totožným způsobem argumentovala již na tomto ústním jednání, přičemž veškeré námitky byly v tomto ohledu přítomnou sociální pracovnicí srozumitelným způsobem vyvráceny. Pro úplnost lze zopakovat, že tvrzené rozpory zprávy kolizního opatrovníka s průběhem šetření byly pouze zdánlivé, neboť ve skutečnosti se stěžovatelčiny výhrady vztahovaly k jinému než ke krajským soudem zohledněnému šetření; jde-li o toto "jiné" šetření (z dubna 2023), i ve vztahu k němu byla situace podle přesvědčení Ústavního soudu dostatečně objasněna (blíže viz též vyjádření městského úřadu v bodu 12 výše).
24. Jde-li o rozhodnutí o výživném, Ústavní soud již jen ve stručnosti konstatuje, že ani v této části neshledal ústavní stížnost opodstatněnou. Krajský soud, jenž v tomto ohledu korigoval závěry okresního soudu, jasným a přezkoumatelným způsobem vymezil, na základě čeho dospěl ke konkrétním částkám běžného i dlužného výživného, k jejichž úhradě zavázal otce, a Ústavní soud v jeho posouzení neshledává žádné závažné pochybení. Stěžovatelka sama ostatně v ústavní stížnosti dodává, že výživné je jen okrajovou záležitostí, o kterou jí "primárně nejde".
25. Ústavní soud uzavírá, že řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem neslouží primárně k postihování jednoho rodiče za nevhodné chování k druhému rodiči. Je však nezbytné zdůraznit, že snižování autority jednoho rodiče druhým rodičem, nadto závažné a soustavné, může být hodnoceno jako neodpovědný výkon rodičovské odpovědnosti, který ve svém důsledku může vést až k omezení styku daného rodiče s dítětem. Jde-li o posuzovanou věc, lze předpokládat, že nezletilý si prozatím s ohledem na svůj stále ještě nízký věk (7 let) nemusí plně uvědomovat závažnost či motivy otcova problematického chování vůči stěžovatelce. S přibývajícím věkem je však více než pravděpodobné, že konflikty rodičů, jež jsou přinejmenším v případě otce motivovány též rasově (jak vyplývá z protokolů o jednání soudů a z rozhodnutí o přestupcích), budou na nezletilého doléhat čím dál intenzivněji a budou mít nenávratné dopady na jeho vztah k tomu kterému rodiči. Ústavní soud proto důrazně apeluje na otce, aby své chování a projevy začal důsledně korigovat, neboť nestane-li se tak, nelze vyloučit, že z toho bude nutno vyvodit důsledky při rozhodování o rozsahu jeho styku s nezletilým v budoucnu.
26. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal namítaná pochybení obecných soudů, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v této části podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Ve zbývající části ji odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
27. S ohledem na výrok tohoto usnesení již Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku krajského soudu; věc nicméně projednal přednostně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu