ECLI:CZ:US:2024:3.US.3259.23.1
sp. zn. III. ÚS 3259/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky CARASSISTANCE, s. r. o., se sídlem Fetrovská 861/15, Praha 6, zastoupené JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem, se sídlem Sokolovská 351/25, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2023, č. j. 16 Co 273/2023-69, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Stěžovatelka s podáním odvolání nespojila úhradu soudního poplatku, obvodní soud ji proto vyzval, aby tak učinila ve lhůtě do 15 dnů. Posledním dnem lhůty pro zaplacení byl pátek dne 16. 6. 2023. Stěžovatelka odeslala platbu za soudní poplatek formou bezhotovostního bankovního převodu ve středu dne 14. 6. 2023. Její platba byla však na účet soudu připsána až v pondělí dne 19. 6. 2023 - tedy tři dny po uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení poplatku.
2. Obvodní soud rozhodl, že stěžovatelka nezaplatila poplatek včas a řízení o odvolání zastavil (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 64 C 54/2020-61). Městský soud toto rozhodnutí potvrdil jako věcně správné (viz napadené usnesení městského soudu).
II. Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka podává proti rozhodnutí městského soudu ústavní stížnost. Městský soud podle ní porušil její právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny) a zásady ochrany majetkových hodnot ve smyslu Ústavy České republiky.
4. Za účelem zrychlení a zjednodušení platby stěžovatelka zaplatila soudní poplatek ze svého bankovního účtu. Platbu odeslala ve středu dne 14. 6. 2023 a částka byla z jejího účtu odúčtována téhož dne ve 14 hodin a 33 minut. Ačkoli se platba připsala na účet soudu až v pondělí dne 19. 6. 2023, podle stěžovatelky se tak mělo stát nejpozději v pátek dne 16. 6. 2023. V současné moderní době je totiž vyloučeno, aby připsání platby na jiný účet trvalo přes dva a půl dne. Z hlediska ústavnosti jde o stav hodný mimořádného zřetele, protože pokud se prokáže, že se Česká národní banka chová při přijímání soudních poplatků nestandardně, je o tom třeba informovat veřejnost.
5. Soudy neuvedly, v jakou konkrétní hodinu a minutu byla platba za soudní poplatek na účet soudu připsána. Tato informace by mohla sloužit pro kontrolu toho, co se odehrávalo s částkou od okamžiku jejího odúčtování. Podle stěžovatelky je třeba zjistit také to, zdali zaslaná částka nemohla být doručena během soboty či neděle.
6. Soudy nerozhodovaly nestranným způsobem a o zastavení řízení rozhodl obvodní soud asistentem soudce, nikoli samotným soudcem.
7. Závěr městského soudu, podle něhož stěžovatelka podala žádost o prominutí zmeškání lhůty k úhradě soudního poplatku opožděně, neboť tak učinila až v odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odporuje základům logiky. Stěžovatelka totiž nemohla v průběhu plynutí lhůty k zaplacení poplatku předpokládat, že soud dospěje k závěru, že poplatek zaplatila opožděně. V případě neúspěchu její ústavní stížnosti proto stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud kvůli mimořádným okolnostem této věci rozhodl o poskytnutí možnosti vrácení lhůty.
III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Při posuzování včasnosti zaplacení soudního poplatku vycházely soudy z toho, že stěžovatelka odeslala platbu za soudní poplatek dne 14. 6. 2023, posledním dnem lhůty pro jeho zaplacení byl 16. 6. 2023 a k připsání platby na účet soudu došlo až dne 19. 6. 2023. Tyto skutečnosti stěžovatelka nezpochybnila, podstatou ústavní stížnosti je její nesouhlas se závěrem soudů, podle nichž nezaplatila poplatek za odvolání včas.
9. Ústavní soud stěžovatelce přisvědčuje v tom, že v současné době dochází při převodu bezhotovostní částky mezi účty při vnitrostátních platbách běžně spíše v řádu hodin nežli dnů, popsaná prodleva mezi odesláním a připsáním platby za soudní poplatek není zcela obvyklá. Lze tedy pochopit, že stěžovatelka na tuto praxi spoléhala. Z právního hlediska je však nutno konstatovat, že rozhodnutí městského soudu není protiústavní.
10. Ústavní soud se otázkou včasnosti splnění poplatkové povinnosti při bezhotovostním převodu opakovaně zabýval. Z jeho ustálené judikatury vyplývá, že "v případě bezhotovostního převodu splní účastník svou poplatkovou povinnost až okamžikem, kdy byla platba připsána na účet příslušného soudu" (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 9/20, bod 36 a v něm uvedená rozhodnutí). Právě okamžikem připsání platby na účet soudu se totiž peněžní částka dostává do faktické dispozice soudu. Totožný závěr přitom dlouhodobě zastává Nejvyšší soud i Nejvyšší správní soud (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3616/2016 a rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 7/2012-49, na která navazují další rozhodnutí těchto soudů).
11. Na závěru, že je poplatková povinnost při úhradě soudního poplatku bezhotovostním převodem splněna až připsáním platby na účet soudu, podle judikatury Ústavního soudu nic nemění ani případná "nedbalost či technická chyba, k níž dojde na straně banky nebo právního zástupce poplatníka" (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 9/20, bod 41; souhlasně viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, bod 18, či rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 6 Afs 216/2021-40, bod 13). Každý poplatník totiž nese odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas - bez ohledu na způsob, jaký k jeho úhradě zvolí (viz bod 43 citovaného nálezu).
12. Napadené rozhodnutí městského soudu je s touto ustálenou rozhodovací praxí plně v souladu a Ústavní soud neshledal důvod se od ní v této věci odchýlit. Městský soud ve svém rozhodnutí výslovně odkázal na judikaturu Ústavního soudu, srozumitelně popsal její nosné závěry a přiléhavě je použil na daný případ (viz bod 7 až 8 rozhodnutí). Při svém rozhodování zároveň zohlednil i okolnosti, které opožděné zaplacení poplatku provázely - tedy že stěžovatelka neuhradila platbu řádně ihned s podáním odvolání, ale odeslala platbu za soudní poplatek až po výzvě soudu, a to téměř 2 a půl dne (konkrétně 57 hodin a 27 minut) před koncem lhůty, přestože měla k úhradě poplatku celkově 29 dní (viz bod 8 rozhodnutí). Ústavní soud tedy shrnuje, že k napadenému rozhodnutí nemá z ústavněprávního hlediska žádné výhrady.
13. Nic na tom nemění ani další stěžovatelčiny námitky, tedy (1) že má právo znát přesnou hodinu a minutu připsání platby na účet soudu, (2) že soudy nezjistily, zda částka nemohla být doručena o víkendu, (3) že o zastavení řízení nerozhodl obvodní soud soudcem, ale asistentem, (4) že nebylo rozhodnuto nestranným způsobem a (5) že soud odůvodnil stěžovatelčinu žádost o prominutí zmeškání lhůty v rozporu s logikou.
14. Zaprvé, z ústavního pořádku pro soudy nevyplývá obecná ústavní povinnost sdělit poplatníkovi údaj o přesné hodině a minutě připsání platby za soudní poplatek na účet soudu ani ústavní právo poplatníka tento údaj znát. Kvůli tomu, že soud tuto informaci stěžovatelce nesdělil, proto nepostupoval protiústavně - tím spíš, že údaj o přesném čase připsání platby neměl v jejím případě vliv na opožděnost zaplacení poplatku.
15. Zadruhé, i kdyby soudy zjistily, zda zaslaná částka mohla být připsána na účet soudu o víkendu (k čemuž v posuzovaném případě nebyly povinny), nic by to nezměnilo na závěru, že k jeho zaplacení došlo opožděně. Aby totiž bylo zaplacení poplatku včasné, muselo by k připsání platby na účet soudu dojít ještě před začátkem víkendu - konkrétně do páteční půlnoci.
16. Zatřetí, z hlediska ústavnosti napadeného rozhodnutí není problematické ani to, že o zastavení řízení rozhodl obvodní soud "pouze" asistentem soudce. Rozhodnutí obvodního soudu totiž není předmětem tohoto řízení, neboť stěžovatelka napadla pouze rozhodnutí městského soudu. Nad rámec toho však Ústavní soud uvádí, že asistent byl k tomuto úkonu oprávněn, resp. nejde o úkon, který asistent podle zákona provést nemůže (viz §36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích a §11 zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství).
17. Začtvrté, stěžovatelka neuvedla jedinou skutečnost, kterou by podepřela své tvrzení, že městský soud nerozhodl "nestranným způsobem". K tomuto závěru přitom po přezkoumání jeho rozhodnutí nedospěl ani Ústavní soud.
18. Zapáté, Ústavní soud neshledal protiústavním ani závěr městského soudu, podle něhož nelze vyhovět stěžovatelčině návrhu na prominutí lhůty k zaplacení poplatku. Zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku nebylo možné prominout podle §58 odst. 1 občanského soudního řádu, protože soudem stanovená lhůta k zaplacení soudního poplatku je lhůtou soudcovskou (viz např. nález sp. zn. Pl. ÚS 9/20, bod 31). Zmeškání soudcovské lhůty nelze na rozdíl od zmeškání zákonné lhůty (např. lhůty pro podání odvolání podle §204 odst. 1 občanského soudního řádu) prominout (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 483/2020, body 10 až 13, či nález sp. zn. IV. ÚS 43/94).
19. Zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku nebylo možné prominout ani podle §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Toto ustanovení slouží k zohlednění situací, v nichž poplatník (1) osvědčí nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma, a (2) doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Takovou situací však nesrovnalosti nastalé až po odeslání platby za soudní poplatek nejsou. Jak navíc uvedl i městský soud, tuto žádost lze podle zákona podat nejpozději ve lhůtě k zaplacení soudního poplatku, což stěžovatelka neučinila, protože ji vznesla až v odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení. Žádosti o vrácení lhůty k zaplacení poplatku, kterou stěžovatelka adresovala přímo Ústavnímu soudu přitom nelze vyhovět, protože Ústavní soud k takovému postupu nemá zákonnou pravomoc.
IV. Závěr
20. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí, podle něhož stěžovatelka uhradila soudní poplatek opožděně, neporušilo její ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní soud proto posoudil její ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu