ECLI:CZ:US:2024:3.US.3279.23.1
sp. zn. III. ÚS 3279/23
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Ostravská těžební, a. s., sídlem Sládkova 1920/14, Ostrava, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2023, č. j. 55 Co 330/2023-30, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 9. 2023, č. j. 35 C 114/2023-18, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a společnosti CENTR GROUP, a. s., sídlem Na příkopě 1096/19, Praha 1, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Fritzem, advokátem, sídlem Národní 973/41, Praha 1, jako vedlejší účastnice, takto:
I. Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 11. 2023, č. j. 55 Co 330/2023-30, porušil základní právo stěžovatelky zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto usnesení se proto ruší.
III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a průběh předchozího řízení
1. Stěžovatelka se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") domáhala vydání rozsudku, kterým by obvodní soud uložil žalované vedlejší účastnici zaplatit jí částku ve výši 6 688 863 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Současně s žalobou požádala o osvobození od soudních poplatků. Tuto žádost doplnila prohlášením právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech.
2. Z tohoto prohlášení vyplývá, že stěžovatelka ve třech posledních zdaňovacích obdobích skončila se záporným hospodářským výsledkem, a přestože je vlastníkem souboru nemovitostí v celkové hodnotě přesahující hodnotu 100 mil. Kč, jedná se o stavby dočasné, které jsou navíc zcela zatíženy zástavou ve prospěch zástavního věřitele. Zůstatky na účtu stěžovatelky jsou minimální a stěžovatelka dále doložila, že eviduje pohledávku vůči další obchodní společnosti, ovšem o pravosti této pohledávky jsou vedeny soudní spory. Stěžovatelku dohnala její ekonomická situace k tomu, že propustila většinu zaměstnanců z důvodu neumožnění ekonomické činnosti a není v jejích možnostech uhradit soudní poplatky v plné výši. Přitom vymožení žalované částky by umožnilo stěžovatelce obnovit její ekonomickou činnost.
3. Obvodní soud napadeným usnesením žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků nevyhověl a stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že institut plného osvobození od soudních poplatků je institutem výjimečným, který by musel být odůvodněn zvlášť závažnými důvody. Takové důvody však obvodní soud neshledal a připomněl, že stěžovatelka v souvislosti s žalovaným nárokem obdržela pojistné plnění ve výši 1 mil. Kč a soud je tak názoru, že je v možnostech stěžovatelky soudní poplatek uhradit, a to v plné výši.
4. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka odvolala. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že stěžovatelce přiznal osvobození od soudního poplatku, jehož celková výše činí 334 443 Kč, v rozsahu 20 %; ve zbytku usnesení obvodního soudu potvrdil.
II. Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka má za to, že svými účetními a daňovými doklady dostatečně prokázala stav své ekonomické situace odůvodňující výraznější osvobození od soudního poplatku. Za situace, kdy chce stěžovatelka uplatnit žalobní nárok vůči žalované, je přiznané osvobození od soudního poplatku ve výši 20 % nedostačující a pro stěžovatelku znamená v zásadě nemožnost dalšího vedení soudního sporu. To vše v ekonomické situaci, z níž viní vedlejší účastnici.
6. Stěžovatelka navíc poukazuje na okolnost, že Okresní soud v Ostravě usneseními ze dne 3. 12. 2020, č. j. 140 C 7/2020-135, a ze dne 15. 9. 2021, č. j. 131 C 14/2021-38, přiznal stěžovatelce jako žalobkyni osvobození od soudního poplatku v rozsahu 95 %. Stěžovatelka se v této souvislosti odvolává na §13 občanského zákoníku, podle kterého může každý očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Podle ní tedy obvodní, ale i městský soud nerozhodovaly jednotně a porušily zásadu spravedlivého očekávání. To vše za situace, kdy stěžovatelka na tato rozhodnutí soudy upozornila. K obdobnému se v minulosti ostatně vyjádřil již i Ústavní soud, podle kterého obecný soud nemůže ignorovat argument účastníka řízení, kterým odkazuje na předchozí pravomocné soudní rozhodnutí ohledně shodné právní otázky, ale musí se s tímto zásadním argumentem ve svém odůvodnění náležitě vypořádat (viz nález ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15). Městský soud se však s touto otázkou vypořádal pouze tak, že stroze uvedl, že "rozhodnutí vydaná jiným soudem v jiných řízeních nejsou pro jeho posouzení a rozhodnutí právně významná."
7. Závěrem stěžovatelka namítá, že postupem obecných soudů bylo zasaženo do jejího základního práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
III. Vyjádření účastníků řízení
8. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřili obvodní soud, městský soud i vedlejší účastnice.
9. Obvodní soud nadále trvá na tom, že s ohledem na dikci §138 občanského soudního řádu a při řádném posouzení celkových poměrů stěžovatelky nemohlo dojít k porušení ústavních práv stěžovatelky, neboť nebyly zjištěny důvody, pro které by stěžovatelka nebyla objektivně schopna uhradit soudní poplatek za žalobu.
10. Městský soud ve vyjádření zdůraznil zásadu výjimečnosti plného osvobození od soudních poplatků. Nad rámec odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že majetkové poměry stěžovatelky by měly umožnit zaplacení soudního poplatku, a to s ohledem na pohledávku, kterou stěžovatelka eviduje ve svých aktivech a jejíž hodnota přesahuje hodnotu 230 mil. Kč. Majetkové poměry stěžovatelka nevylíčila dostatečně. Neuvedla, proč od roku 2020 setrvává v nečinnosti a svoji tvrzenou nemajetnost neřeší, a to právě např. prodejem tvrzené pohledávky, či jinou podnikatelskou činností, úpisem akcií, likvidací, případně insolvenčním návrhem apod. Aktuální majetková situace stěžovatelky je tedy výsledkem nevůle stěžovatelky situaci řešit. Liknavost stěžovatelky však nemůže být důvodem pro osvobození od soudních poplatků.
11. Vedlejší účastnice ve shodě s obvodním soudem zpochybňuje tvrzení stěžovatelky o její objektivní neschopnosti zaplatit soudní poplatek, když poukazuje zejména na stěžovatelčin nemovitý majetek a její pohledávku na straně aktiv. Proto se vedlejší účastnice domnívá, že stěžovatelka může bez větších obtíží část svého majetku zpeněžit a soudní poplatek bez větších problémů uhradit. Vedlejší účastnice dále zpochybňuje samotnou podstatu soudního nároku stěžovatelky. K tomu však Ústavní soud uvádí, že tato argumentace není s ohledem na podstatu napadených usnesení a námitky stěžovatelky podstatná, a proto ji blíže nerekapituluje.
12. Obdržená vyjádření nebyla stěžovatelce zasílána k případné replice, neboť ve vyjádřeních nezazněly skutečnosti a argumenty, které by Ústavnímu soudu a tedy i stěžovatelce, nebyly již dříve známé, resp. které by byly způsobilé blíže odůvodnit napadená usnesení.
13. Tvrzení, obsažená ve vyjádření městského soudu, se navíc míjí s argumentací, kterou použil v napadeném usnesení a Ústavní soud zásadně nemůže přijmout, aby obecný soud svoje úvahy, které by mohly být relevantní pro jeho rozhodnutí ve věci, nesdělil účastníkům přímo v tomto rozhodnutí, nýbrž teprve ve vyjádření k ústavní stížnosti, a zpětně tak toto odůvodnění "dovysvětlil". Jednoduše vyjádřeno, Ústavní soud je "kasační soud", který přezkoumává napadená rozhodnutí podle jejich obsahu a průběhu předchozího řízení a nezohledňuje proto případné další argumenty, které soudům byly známy již v době jejich rozhodování a pokud by proto měly odpovídající relevanci, měly být zohledněny přímo v těchto rozhodnutích.
IV. Splnění podmínek řízení
14. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.
15. Ústavní soud dospěl vzhledem k obsahu ústavní stížnosti k závěru, že není nutné nařizovat ústní jednání, neboť od něj nelze očekávat další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu).
V. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem
16. Po prostudování ústavní stížnosti, vyžádaných spisů a zaslaných vyjádření dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je částečně důvodná.
17. Ústavní soud uvádí, že podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Z právě citovaných ustanovení se tedy podává, že každému je zaručeno právo na soudní ochranu, jehož obsahem je (1.) právo podat příslušný procesní prostředek soudu stanoveným způsobem, a (2.) povinnost soudu se tímto procesním prostředkem odpovídajícím způsobem zabývat. Neučiní-li tak soud, dopustí se protiústavního odepření přístupu k soudu (denegatio iustitiae).
18. Podle §138 občanského soudního řádu "může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno."
19. Současně Ústavní soud připomíná závěry vyslovené v nálezu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, na které mj. odkázala i stěžovatelka, podle nichž "...nemůže obecný soud ignorovat argument účastníka řízení, kterým odkazuje na předchozí pravomocné soudní rozhodnutí ohledně shodné právní otázky, ale musí se s tímto zásadním argumentem ve svém odůvodnění náležitě vypořádat."
20. Uvedené nastalo v právě posuzovaném případě, jelikož stěžovatelka v odvolání k městskému soudu doložila, že v její věci za srovnatelné majetkové a ekonomické situace o její žádosti o osvobození od soudních poplatků ve dvou případech rozhodoval Okresní soud v Ostravě, který stěžovatelce přiznal osvobození od soudního poplatku vždy v rozsahu 95 %. Tato rozhodnutí zaslala městskému soudu a jsou součástí spisu (čl. l. 23 a 25).
21. Ústavní soud v žádném případě netvrdí, že by tato rozhodnutí, vydaná jiným soudem, byla pro městský soud stricto sensu závazná. Na straně druhé však z principu předvídatelnosti a přezkoumatelnosti soudního rozhodování plyne povinnost soudů se s uplatněnou argumentací účastníků řízení přesvědčivě vypořádat, což se však nestalo. Za toto vypořádání přitom nelze považovat jedinou větu v odůvodnění usnesení městského soudu, podle které "rozhodnutí vydaná jiným soudem v jiných řízeních nejsou pro jeho posouzení a rozhodnutí právně významná" (bod 6).
22. Je totiž zřejmé, že všechny žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků (tj. jak ty, které stěžovatelka uplatnila v jiných věcech před Okresním soudem v Ostravě, tak žádost nynější uplatněná před obvodním soudem), vycházely ze stejných majetkových i ekonomických poměrů stěžovatelky, o čemž svědčí zejména časový aspekt věci. Citovaná rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě byla totiž vydána dne 3. 12. 2020 a dne 15. 9. 2021, přičemž žádost stěžovatelky o osvobození od soudního poplatku v nyní posuzované věci byla podána dne 9. 6. 2023.
23. Ústavní soud rovněž nepřehlédl celkovou výši soudního poplatku, který měla stěžovatelka uhradit (334 443 Kč) a která zjevně není bagatelní. Z obsahu napadeného usnesení se přitom podává, že městský soud v podstatě vzal na vědomí ekonomickou situaci stěžovatelky tak, jak ji popsala v prohlášení o majetkových poměrech (tzn. včetně účetní ztráty poslední tři roky, nemožnosti vykonávat podnikatelskou činnost, vynakládání nákladů na nezbytné zajištění svého majetku a vedení právních sporů, zatížení vlastnictví souboru nemovitostí zástavou atp.), nicméně přesto osvobodil stěžovatelku od soudního poplatku pouze v rozsahu 20 %.
24. Není tak vůbec zřejmé, na základě jakých konkrétních okolností dospěl městský soud k takto podstatně odlišnému závěru, než který učinil v citovaných usneseních Okresní soud v Ostravě, který konstatoval, že se v případě stěžovatelky nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a současně se posledních několik let pohybuje ve finanční ztrátě. Okresní soud v Ostravě přitom rozhodl za situace, kdy zjistil, že stěžovatelka měla na účtu částku 2,5 mil. Kč (ke dni 6. 2. 2020), resp. 8,5 mil. Kč (ke dni 30. 4. 2021). V nyní posuzované věci přitom oba soudy konstatovaly na bankovních účtech stěžovatelky pouze částku 21 726,98 Kč, což oproti situaci posuzované Okresním soudem v Ostravě svědčí o podstatném zhoršení její ekonomické situace.
25. Ústavní soud proto uzavírá, že městský soud porušil princip předvídatelnosti a přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí, čímž zasáhl do základního práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
26. Z postulátu oprávněné důvěry v daný právní řád a v totožný postup orgánů veřejné moci ve skutkově a právně srovnatelných kauzách, kdy subjekty práv oprávněně očekávají, že v této důvěře nebudou zklamány, nevyplývá kategorická neměnnost výkladu či aplikace práva. Na druhou stranu je však nezbytné, aby případná změna od dříve provedeného výkladu a učiněných skutkových a právních závěrů byla přezkoumatelně odůvodněna a opírala se o přesvědčivé racionální a objektivní důvody, které logicky reagují i na právní vývody učiněné již dříve v jiných řízeních, pokud na ně stěžovatelka poukazovala. Pouze takto transparentně vyložené myšlenkové operace, odůvodňující rozdílný postup nezávislého soudu, totiž vylučují libovůli při interpretaci a aplikaci práva.
27. Proto Ústavní soud podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené usnesení městského soudu pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny.
28. Návrhu na zrušení usnesení obvodního soudu Ústavní soud nevyhověl, protože ratio decidendi tohoto nálezu je založeno na zjištěném pochybení městského soudu spočívajícím v opomenutí argumentace stěžovatelky uplatněné v podaném odvolání (zejména ve vztahu k doloženým usnesením Okresního soudu v Ostravě), kterou však obvodní soud v této podobě neměl k dispozici. Proto Ústavní soud, pamětliv zásady minimalizace zásady do rozhodovací činnosti obecných soudů, zrušil toliko usnesení městského soudu a otevřel tím prostor městskému soudu pro vydání rozhodnutí nového, které již nebude trpět shora popsanými ústavními deficity, a v části brojící proti usnesení obvodního soudu ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 20. března 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu