ECLI:CZ:US:2024:3.US.3409.23.1
sp. zn. III. ÚS 3409/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Y. K., zastoupeného JUDr. Milanem Štembergem, advokátem, sídlem Cyrila Boudy 1444, Kladno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. října 2023 č. j. 6 As 227/2022-43 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. září 2022 č. j. 31 A 118/2021-61, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ,,Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení svých základních práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že se stěžovatel obrátil na vedlejšího účastníka s žádostí, aby mu sdělil informace o zpracování jeho osobních údajů z Centrální evidence stíhaných osob (dále jen "CESO") v souvislosti s úkony Policie. Vedlejší účastník stěžovateli sdělil, že je správcem CESO. Tato evidence je neveřejná. Spravujícími orgány jsou jednotlivé složky soustavy státního zastupitelství. V rámci výkonu státní správy nemá přístup k údajům zde obsaženým, tento přístup je jednotlivým státním zastupitelstvím (včetně vedlejšího účastníka) umožněn jedině pro potřeby výkonu jejich působnosti.
3. Stěžovatel napadl rozhodnutí vedlejšího účastníka žalobou. Krajský soud v Brně žalobu zamítl. V rozhodnutí argumentoval tím, že CESO je neveřejná. Přístup do evidence mají pouze taxativně vyjmenované subjekty (§12 odst. 4 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství). Jiným osobám se údaje neposkytují. Stěžovatel se domáhal informací o osobních údajích zpracovávaných Policií České republiky, nikoli údajů, které v souvislosti s CESO činil přímo vedlejší účastník. Vedlejší účastník neměl povinnost sdělit žalobci požadované informace.
4. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že vedlejší účastník neměl povinnost předat stěžovateli informace o zpracovávaných údajích označených v žádosti stěžovatelem. To již proto, že osobní údaje specifikované stěžovatelem nezpracovává. Podle §12i odst. 3 zákona o státním zastupitelství jsou v CESO evidovány pouze údaje ze spisů vedených soudy a státními zastupitelstvími (popř. evropským veřejným žalobcem), nikoli vedených Policií České republiky. Nelze tedy poskytnout informace o osobních údajích, které spravující orgán vůbec nezpracovává. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s tím, že stěžovatel zaměňuje pojmy správce a spravující orgán. Skutečnost, že je žalovaný správcem, neznamená, že je zároveň spravujícím orgánem povinným plnit povinnosti plynoucí z §28 až 30 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Tím by byl toliko ve vztahu k osobním údajům vkládaným a spravovaným jím samotným, ty však stěžovatel předmětem žádosti neučinil. Nejvyšší správní soud se nezabýval dalšími otázkami souvisejícími s dopady neveřejnosti CESO.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že mu Nejvyšší státní zastupitelství nesdělilo, že údaje do CESO nezaneslo, anebo že se v něm údaje zpracovávané Policií České republiky nenacházejí, protože se tam neevidují, ale sdělilo mu, že údaje neposkytne. Tento závěr nebyl podroben soudnímu přezkumu. Protože stěžovatel soudům sdělil množství nepřímých důkazů o tom, že jsou jeho osobní údaje orgány činnými v trestním řízení zpracovávány, je nepřijatelným formalismem, aby namísto sdělení této prosté skutečnosti byl stěžovatel odkazován na neveřejnost databáze. Nesprávný je závěr soudů, že Nejvyšší státní zastupitelství nemá postavení správce osobních údajů ve vztahu k databázi CESO. Uvádí, že Nejvyšší státní zastupitelství nakládá přímo s osobními údaji, bez ohledu na to, kdo je předal k založení a má tak postavení správce osobních údajů. Stěžovatel odkazem na pokyn obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně ze dne 19. června 2009, o centrální evidenci stíhaných osob, rozporuje to, že by se v CESO nenacházely žádné údaje o zpracovávání osobních údajů orgány policie. V souvislosti s neveřejností databáze upřesňuje, že se nedomáhal zajištění přístupu do databáze, ale sdělení případů, kdy byly zpracovávány jeho osobní údaje.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Je přípustná (stěžovatel neměl k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byla podána oprávněným navrhovatelem a včas. Stěžovatel je zastoupen advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihuje-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Ústavní soud tak zřetelně zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje argumenty vznesené v řízení před obecnými soudy, se kterými se soudy v odůvodněních svých rozhodnutí řádně vypořádaly. Krajský soud a Nejvyšší správní soud shodně uzavřely, že rozhodnutí vedlejšího účastníka bylo vydáno v souladu se zákonem a námitky uplatněné stěžovatelem nejsou důvodné. Ústavní soud neshledal v postupu soudů ani v jejich závěrech porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že vedlejší účastník ve skutečnosti nesdělil stěžovateli, že do CESO žádné údaje nezanesl, anebo že se v něm žádné údaje zpracovávané Policií nenacházejí, ale sdělil, že požadované údaje neposkytne. Tento závěr nebyl podroben soudnímu přezkumu. Z obou napadených rozhodnutí je však zřejmé, že se soudy důvody neposkytnutí požadovaných informací dostatečně zabývaly a stěžovateli vysvětlily, proč nelze vyhovět jeho žádosti. Nejvyšší správní soud stěžovateli vysvětlil, že nelze poskytnout informace o osobních údajích, které spravující orgán vůbec nezpracovává. Soudy v této věci odkázaly na §12i odst. 3 zákona o státním zastupitelství. V CESO se evidují vybrané údaje z trestního řízení. Stěžovatelem požadované informace mezi ně nespadají. S ohledem na obsah rozhodnutí vedlejšího účastníka nebylo nutné postupovat podle §28 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů a odůvodnit nevyhovění žádosti vedlejšího účastníka případy zde uvedenými.
9. Není pravda, že soudy odkazovaly pouze na neveřejnost databáze. Nejvyšší správní soud se neveřejností CESO, s ohledem na jeho závěry o tom, že vedlejší účastník nebyl ve vztahu ke stěžovatelem požadovaným osobním údajům spravujícím orgánem, pro nadbytečnost ani nezabýval.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti zaměňuje pojmy "správce osobních údajů" ve vztahu k CESO a "spravující orgán". Soudy osvětlily, že to, že vedlejší účastník je správcem CESO, tedy organizačně a technicky zabezpečuje provoz tohoto systému, neznamená, že je zároveň spravujícím orgánem. Tím je pouze ve vztahu k osobním údajům vkládaným a spravovaným jím samotným. Ty ale nebyly předmětem žádosti.
11. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu