ECLI:CZ:US:2024:3.US.37.24.1
sp. zn. III. ÚS 37/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti obchodní společnosti EDEBERA, a. s. v likvidaci, se sídlem Podbabská 1112/13, Praha 6 - Bubeneč, zastoupené JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem Trojanova 342/18, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2023 č. j. 33 Cdo 301/2023-142, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. září 2022 č. j. 16 Co 141/2022-116 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 31. března 2022 č. j. 137 C 14/2020-76, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a Psychiatrické nemocnice v Opavě, se sídlem Olomoucká 305/88, Opava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka (žalobkyně, zhotovitelka) se po vedlejší účastnici řízení (žalované, objednatelce) domáhala zaplacení částky ve výši 13 143 932 Kč s příslušenstvím z titulu doplacení ceny díla spočívajícího ve výměně rozvodů ústředního topení, teplé užitkové vody a měření a regulace. Nárůst ceny byl způsoben tím, že bylo třeba demontovat o 72 000 kg potrubí více, než vyplývalo z projektové dokumentace zpracované projektovou kanceláří. Rozsah potrubí, které bylo třeba demontovat, stěžovatelka zjistila až při předávání díla.
3. Okresní soud v Opavě (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 31. 3. 2022 č. j. 137 C 14/2020-76 žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že cena za dílo byla sjednána pevnou částkou, od níž se nebylo možno odchýlit, ledaže by se obě strany na tomto dohodly formou dodatku ke smlouvě o dílo, což se však nestalo, resp. vedlejší účastnici řízení nevyvstala ze zákona ani ze smlouvy o dílo povinnost dodatek ke smlouvě přijmout. Okresní soud dovodil, že stěžovatelce nesvědčí ani případná výjimka obsažená v §2620 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák."), neboť v posuzované věci nešlo o mimořádnou a nepředvídatelnou okolnost, když rozpočet vycházející z projektové dokumentace měla stěžovatelka již v době, která předcházela uzavření smlouvy o dílo.
4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 7. 9. 2022 č. j. 16 Co 141/2022-116 rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu. Nejprve se zabýval tím, zda smlouva o dílo nevyloučila možnost aplikace dispozitivního §2620 odst. 2 obč. zák. I kdyby však postup podle §2620 odst. 2 obč. zák. v této věci vyloučen nebyl, stejně nebyly splněny podmínky pro jeho aplikaci. Dotyčné ustanovení - jako výjimku z pravidla o závaznosti smluvních ujednání - je třeba vykládat restriktivně, přičemž by mělo jít o okolnosti blížící se vyšší moci [např. působení přírodních živlů nebo náhodu, kterou nebylo možné předvídat v rámci obecné zkušenosti a pečlivosti (§4 obč. zák.) nebo při výkonu potřebné péče stran (§2590 obč. zák.) v období před uzavřením smlouvy]. O nic takového však v posuzované věci nešlo. I kdyby dotyčnou chybu zpracovatele projektové dokumentace bylo možné považovat za zcela výjimečnou a bezprecedentní, tak rozdíl v hmotnosti demontovaného potrubí byl natolik významný (skutečný stav cca 486 krát převyšoval údaje v projektu), že jej stěžovatelka při zachování obvyklé míry opatrnosti a potřebné péče měla včas (tj. ještě před uzavřením smlouvy, popř. bezprostředně po zahájení provádění díla) zjistit a adekvátně na něj reagovat například postupem podle §2594 a 2595 obč. zák. Krajský soud nepřisvědčil argumentaci stěžovatelky, že jednala v dobré víře a ve snaze chránit zájmy vedlejší účastnice řízení, neboť by musel odhlédnout od uzavřené smlouvy a popřel by tak stěžejní zásadu soukromého práva, že smlouvy účastníky zavazují a mají být dodržovány (pacta sunt servanda). Nadto ani časové okolnosti neodpovídaly tomu, že by stěžovatelka při provádění díla postupovala s potřebnou péčí, když poprvé dotyčnou chybu (vadu) projektové dokumentace oznámila vedlejší účastnici řízení až při započetí předávání díla. Krajský soud dále dovodil, že z tvrzení stěžovatelky žádný závazný příslib uzavření dodatku ke smlouvě a doplacení ceny díla nevyplynul. Zdůraznil, že stěžovatelka mohla stěží očekávat uzavření dodatku navyšujícího cenu díla tak podstatným způsobem toliko na základě ústních příslibů některých pracovníků vedlejší účastnice řízení. Zároveň neshledal, že by bylo možno uvažovat o porušení předsmluvní odpovědnosti vedlejší účastnicí řízení. Pokud přes probíhající jednání k dohodě stran nakonec nedošlo, nemůže se stěžovatelka domáhat zvýšení ceny díla z žádného titulu, a to ani poukazem na dobré mravy nebo na zásadu spravedlivosti.
5. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 9. 2023 č. j. 33 Cdo 301/2023-142 zamítnul (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Nejvyšší soud připustil dovolání pro řešení otázky jím dosud nezodpovězené, zda chyba v projektové dokumentaci, která je součástí uzavřené smlouvy o dílo, spočívající v nesprávně uvedené hmotnosti demontovaného potrubí, je mimořádnou nepředvídatelnou okolností ve smyslu §2620 odst. 2 obč. zák., ale neshledal jej důvodným. Nejvyšší soud shrnul, že za zcela mimořádnou a nepředvídatelnou ve smyslu aplikovaného ustanovení lze považovat skutkovou okolnost, která podstatně ztěžuje dokončení díla, vznikla (zcela) mimo sféru kontroly zhotovitele, jejímu působení není ani nebylo možno zamezit při vyvinutí úsilí, které lze rozumně požadovat na osobě v postavení zhotovitele, a její vznik a skutečnost, že podstatně ztěžuje dokončení díla, nemohl zhotovitel v době uzavření smlouvy předpokládat (s adekvátní mírou pravděpodobnosti), a tato okolnost se svou mimořádností zcela vymyká okolnostem, k nimž v podobných situacích běžně dochází. Přeneseno do poměrů stávající věci konstatoval, že podmínky pro aplikaci §2620 odst. 2 obč. zák. splněny nebyly, neboť daná okolnost - demontáž většího množství potrubí, než je uvedeno v projektové dokumentaci - mimořádný charakter diskrečního oprávnění soudu nevystihuje. Za zcela mimořádnou a nepředvídatelnou okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, totiž nelze považovat situaci, kdy v průběhu díla vyjde najevo, že v důsledku vady v projektové dokumentaci (v němž není zahrnuta část díla) vyvstane potřeba dodatečných prací. Objeví-li zhotovitel v projektové dokumentaci vadu, potom (překáží-li taková vada v řádném provádění díla) na takovou situaci pamatuje úprava §2594 a §2595 obč. zák. Dalšími námitkami se pak Nejvyšší soud blíže nezabýval, neboť stěžovatelka jimi řádně nevymezila dovolací důvod, resp. vyšla z vlastní skutkové verze, kterou nelze podrobovat dovolacímu přezkumu. Vady řízení pak Nejvyšší soud v rozsudku krajského soudu rovněž neshledal.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve popisuje okolnosti, které předcházely jí požadovanému navýšení ceny za dílo a podání žaloby. Následně opakuje pasáže z rozsudku Nejvyššího soudu, přičemž s jeho závěry polemizuje. Vyslovuje přesvědčení, že v posuzovaném případě nebylo možné ze zadávací projektové dokumentace chybu odhalit, když ji neodhalila ani žádná ze společností, které se výběrového řízení účastnily. Chybu v projektové dokumentaci, která ztížila dokončení díla, považuje za bezprecedentní a naprosto mimořádnou. Nemohly proto obstát úvahy obecných soudů o zachování obvyklé míry opatrnosti. Ustanovení §2620 odst. 2 obč. zák. je podle stěžovatelky třeba interpretovat ve světle základních zásad, na nichž spočívá občanský zákoník, zejména zásady poctivosti. Jednání vedlejší účastnice řízení, která stěžovatelku po zjištění chyby v projektové dokumentaci ujišťovala, že dodatek ke smlouvě o dílo ohledně většího rozsahu uzavře, považuje za nepoctivé. Navíc nechtěla ohrozit provoz zdravotnického zařízení tím, že by pozastavila provádění díla. Podle stěžovatelky nebylo možné vycházet z ceny díla jako z ceny konečné. Stěžovatelka uzavírá, že zásadní chyba v projektové dokumentaci, v jejímž důsledku došlo ke zvýšení ceny díla o více než jednu třetinu a která nemohla být ani s vynaložením obvyklé opatrnosti zjištěna, představuje mimořádnou nepředvídatelnou okolnost podle §2620 odst. 2 obč. zák. Obecné soudy nehodnotily provedené důkazy řádně a v jejich vzájemné souvislosti, což mělo za následek extrémní nesoulad skutkového stavu na straně jedné a skutkových zjištění a z nich vyvozených právních závěrů na straně druhé.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud zdůrazňuje, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
9. Ústavní soud dále připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci obecných soudů, nedošlo-li jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, k zásahu do ústavně zaručených práv [srov. nálezy ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), ze dne 16. 12. 2004 sp. zn. III. ÚS 107/04 (N 192/35 SbNU 509) a ze dne 23. 10. 2018 sp. zn. III. ÚS 1329/18 (N 176/91 SbNU 205); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
10. Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení stěžovatelčiných námitek, jejichž těžiště představuje polemika s názory obecných soudů o tom, zda byly splněny předpoklady pro aplikaci §2620 odst. 2 obč. zák., tedy zda chyba v zadávací dokumentaci představuje mimořádnou nepředvídatelnou okolnost, pro níž je možno soudem rozhodnout o zvýšení ceny za dílo. Domáhá se přitom přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem, a to formulací argumentů, které by měly přisvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru.
11. Ústavní soud námitky stěžovatelky nesdílí. Závěrům obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu, který se zabýval zodpovězením jím dosud neřešené otázky, zda chyba v projektové dokumentaci, která je součástí uzavřené smlouvy o dílo, spočívající v nesprávně uvedené hmotnosti demontovaného potrubí, je mimořádnou nepředvídatelnou okolností ve smyslu §2620 odst. 2 obč. zák., není z ústavněprávního hlediska co vytknout. Obecné soudy se podrobně vyslovily k tomu, za jakých okolností přichází v úvahu aplikace §2620 odst. 2 obč. zák., a proto lze na jejich závěry v podrobnostech odkázat (viz body 12 až 17 rozsudku krajského soudu a str. 4 až 6 rozsudku Nejvyššího soudu).
12. Přestože byla v projektové dokumentaci stanovena výměra u položky demontáž stávajícího potrubí chybně, obecné soudy podložily své závěry o absenci mimořádných a nepředvídatelných okolností zjištěním vycházejícím z provedeného dokazování, že předmět díla byl podrobně vymezen také ve smlouvě o dílo a v technické zprávě, a to jako výměna potrubí spočívající v demontáži stávajících rozvodů a jejich nahrazení novými o celkové délce 2,1 km. Stěžovatelka nadto měla možnost prohlédnout si místo, kde bylo dílo prováděno. Za daného stavu, kdy stěžovatelka je osobou podnikající v příslušném oboru stavebnictví, tedy je odbornicí a skutečný rozsah výměny potrubí, jenž vycházel ze smlouvy o dílo i technické zprávy, mnohonásobně (téměř 500 krát) přesahoval hodnotu uvedenou v projektové dokumentaci, nelze přitakat argumentu stěžovatelky, že vadu v projektové dokumentaci nemohla odhalit i při dodržení obvyklé míry opatrnosti a pečlivosti. Nelze ani přisvědčit námitce, že by skutkové a právní závěry byly v extrémním rozporu se skutkovým stavem.
13. K uvedenému Ústavní soud doplňuje, že §2620 odst. 2 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jsou v daném případě dány mimořádné a nepředvídatelné okolnosti umožňující využití diskrečního oprávnění soudu, zákon nestanoví, z jakých konkrétních hledisek má soud vycházet. Každopádně literatura (i Nejvyšším soudem citovaná) i důvodová zpráva k §2620 obč. zák. se shodují v tom, že jde o případy ojedinělé, blížící se svou povahou zásahu vyšší moci. Dále platí, že okolnost umožňující aplikaci §2620 odst. 2 obč. zák. musí nastat po uzavření smlouvy o dílo a je smluvními stranami nepředvídatelná a neovlivnitelná. Z uvedeného je zjevné, že rozpor mezi projektovou dokumentací a stavem vyžadovaným smlouvou o dílo týkající se rozsahu díla, nespadá do kategorie okolností, pro něž by mohlo dojít k naplnění §2620 odst. 2 obč. zák.
14. Ústavní soud shrnuje, že stěžovatelka námitkami formulovanými v ústavní stížnosti toliko polemizuje se závěry vyslovenými v rozhodnutích obecných soudů. V podstatě zpochybňuje skutkové a zejména právní závěry obecných soudů (o nenaplnění předpokladů pro aplikaci §2620 odst. 2 obč. zák.). Takto pojatá ústavní stížnost však staví Ústavní soud, jak již bylo naznačeno výše, do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů. Rovněž výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti.
15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu