ECLI:CZ:US:2024:3.US.91.24.1
sp. zn. III. ÚS 91/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Romana Šafáře, zastoupeného JUDr. Lukášem Havlem, advokátem, se sídlem Blanická 174, Trutnov, proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. listopadu 2023 č. j. 23 EXE 730/2021-156 a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka ze dne 20. září 2023 č. j. 220 EX 4120/21-155, za účasti Okresního soudu v Trutnově a soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, neboť má za to, že jím byla porušena jeho práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 31. 10. 2022 pod č. j. 23 EXE 730/2021-85 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2023 č. j. 25 Co 34/2023-110, zastavil exekuci proti stěžovateli pro částku 487 472,52 Kč (z celkové částky ve výši 580 228,81 Kč) a ve zbytku návrh stěžovatele zamítl jako nedůvodný. Okresní soud v Trutnově zamítl napadeným usnesením námitky stěžovatele proti napadenému příkazu k úhradě nákladů exekuce, kterým byly náklady exekuce stanoveny ve výši 7 199,50 Kč.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá pochybení soudního exekutora spočívající v přikázání úhrady nákladů exekuce stěžovateli, přestože došlo v převažující části sporu k zastavení exekuce a stěžovatel měl úspěch ve výši 84 %. Stěžovatel dále namítá, že ačkoli jeho námitky směřovaly proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, který vydal soudní exekutor dne 20. 9. 2023 č. j. 220 EX 4120/21-155, soud se ve svém rozhodnutí zabýval původním příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 11. 1. 2022 č. j. 220 EX 4120/21-71.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Zákonná úprava v občanském soudním řádu váže přípustnost opravných prostředků na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. ustanovení §202 odst. 2 či §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Bylo by proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně koneckonců k těmto sporům přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz čl. 35 odst. 3 písm. b) Úmluvy; v praxi pak např. rozhodnutí ve věci Kiousi proti Řecku č. 52036/09 ze dne 20. 9. 2011].
6. Právní hranice bagatelnosti nemusí být určující s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou. V prvé řadě může jít o situaci, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva. Do druhé skupiny je možno zařadit případy, kdy výsledky příslušného přezkumu, v němž jde o posouzení (a to nutno zdůraznit) otázky ústavněprávní relevance, mohou mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů. Dále lze o projednání ústavní stížnosti uvažovat i v situaci, kdy judikatura obecných soudů v totožných či obdobných bagatelních věcech není jednotná, a kdy tedy soudy vyšších stupňů nemohou zajistit sjednocování jejich rozhodovací činnosti, přičemž takto vzniklý stav narušuje princip právní jistoty jako neoddělitelnou součást pojmu právního státu [viz nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Žádná z výše uvedených situací v projednávané věci nenastala.
7. Ačkoliv lze stěžovateli přisvědčit, že okresní soud v napadeném usnesení neuvedl správně číslo příkazu k úhradě nákladů exekuce, z průběhu řízení a obsahu napadeného usnesení je zřejmé, že se jedná o formální písařskou chybu, která nemá za následek zkrácení na právech stěžovatele. Tuto chybu lze napravit opravným usnesením, přičemž toto pochybení soudu nedosahuje ústavněprávních rozměrů.
8. V nyní projednávané věci jde o částku 7 199,50 Kč, přičemž stěžovatel namítá porušení procesního základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové podle čl. 11 odst. 1 Listiny). Zásah do tohoto hmotného základního práva je v projednávané věci natolik nízké intenzity, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu.
9. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu