ECLI:CZ:US:2024:4.US.10.24.1
sp. zn. IV. ÚS 10/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti B2G s. r. o., sídlem Brtnická 1034/8, Praha 10, zastoupené JUDr. Vladislavem Prokůpkem, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2023, č. j. 17 Co 304/2023-150, a proti výroku III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. srpna 2023, č. j. 11 C 246/2022-120, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a J. F. L. A., jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že obecné soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne následující. Orgány činné v trestním řízení zajistily peníze stěžovatelky, které měla v různých měnách (v eurech, librách, amerických dolarech a českých korunách) na různých bankovních účtech. Později orgány činné v trestním řízení zajištění zrušily a složily peníze do úschovy soudu. Městský soud v Praze jako úschovní soud poté vyzval účastníky řízení (tedy i stěžovatelku a vedlejšího účastníka), zda souhlasí s vydáním peněz některým účastníkům řízení. Současně je poučil o možnosti podat žalobu na nahrazení vůle toho účastníka řízení, který nesouhlasil s vydáním úschovy. Krátce nato Městský soud v Praze vydal opravné usnesení, v němž stěžovatelku upozornil na stále se měnící okruh účastníků v řízení o úschově. Konečný okruh účastníků totiž závisel na podkladech od orgánů činných v trestním řízení. Do té doby se nelze úspěšně domáhat nahrazení souhlasu soudem.
3. Stěžovatelka ovšem nevyčkala a rovnou zažalovala vedlejšího účastníka. Stěžovatelka se domáhala nahrazení souhlasu s vydáním peněz jednak ve výši 20 tis. eur (kterou vedlejší účastník skutečně zaslal na její účet), jednak ve výši mnohonásobně přesahující původně zaslanou částku. Obvodní soud pro Prahu 3 žalobu rozsudkem ze dne 3. 8. 2023 zamítl (výrok I a II; k tomu srov. bod 44 rozsudku). Protože stěžovatelka v řízení neuspěla, musela vedlejšímu účastníkovi nahradit náklady řízení. Při stanovení jejich výše vycházel obvodní soud z celkového součtu všech peněz, jejichž vydání se stěžovatelka domáhala, resp. nahrazení souhlasu s jejich vydáním. Tarifní hodnota tedy po převodu na české koruny činila 22,2 mil. Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činila 258 tis. Kč (výrok III).
4. Proti nákladovému výroku se stěžovatelka odvolala. Městský soud v Praze napadený výrok usnesením potvrdil a uložil stěžovatelce povinnost nahradit náklady odvolacího řízení. Podle městského soudu není důvod, aby soudně moderoval výši náhrady nákladů řízení; v nynější věci totiž nevyvstaly žádné důvody hodné zvláštního zřetele. Stěžovatelka věděla, že vedlejší účastník řízení může vyjádřit nesouhlas jen k částce 20 tis. eur, přesto žádala víc, než mohla. Stěžovatelka také věděla, že případný okruh žalovaných osob je nejistý. Do doby, než se vyjasní, kdo všechno je účastníkem řízení o úschově, nelze rozhodnout o nahrazení souhlasu s vydáním peněz. Proto obvodní soud stěžovatelčinu žalobu zamítl. Stěžovatelka v této situaci nemůže namítat, že se řídila chybným poučením soudu.
5. Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatelka píše, že za její neúspěch může hlavně úschovní soud. Stěžovatelka podala žalobu jenom proto, že ji soud nesprávně poučil. Pochybení soudu tak představuje důvod hodný zvláštního zřetele, na jehož základě musel městský soud upravit (snížit) výši náhrady nákladů řízení. Stěžovatelka dále namítá, že obecné soudy vycházely z chybné tarifní hodnoty. Stěžovatelka se nedomáhala vydání všech peněz v úschově, nýbrž nahrazení souhlasu s jejich vydáním. To samo o sobě nemá žádnou peněžní hodnotu, proto je nutné vycházet z pevné tarifní hodnoty podle §9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Je pravda, že stěžovatelka žádala o nahrazení souhlasu ke všem peněžním částkám, neboť jí to tak přišlo logické: soud vedl peníze jako jednu úschovu, na jednom účtu a pod jednou spisovou značkou. To ovšem neodůvodňuje, aby tarifní hodnota vycházela ze součtu všech peněz v úschově; šlo nanejvýš o 20 tis. eur.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona).
7. Ústavní soud nevidí na rozhodnutí obecných soudů nic neústavního. Městský soud stěžovatelce podrobně vysvětlil, proč nemůže přistoupit k moderaci výše náhrady nákladů řízení. Nemá proto smysl, aby Ústavní soud stěžovatelce podruhé říkal, proč se stěžovatelka mýlí (srov. blíže body 8 až 13 usnesení městského soudu).
8. Ústavní soud jen ve stručnosti uvádí, že si stěžovatelka nepomůže ani povšechným odkazem na nález ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. III. ÚS 2856/21. Tento nález na ni nedopadá, protože stěžovatelka nemohla postupovat v dobré víře. Stěžovatelka věděla, že její žaloba je problematická. Na výzvu obvodního soudu, aby upřesnila tvrzení o okruhu účastníků řízení a pasivní věcné legitimaci, dokonce vůbec nereagovala a trvala na svém (srov. body 10 a 12 usnesení městského soudu, podrobně bod 38 rozsudku obvodního soudu).
9. Stěžovatelka rovněž neuspěje s námitkou chybně stanovené tarifní hodnoty. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil, že advokátní tarif stanoví jasnou posloupnost při určení tarifní hodnoty: nejdřív se vychází z hodnoty věci nebo práva podle §8 advokátního tarifu, není-li to možné, tak z pevné tarifní hodnoty podle §9 advokátního tarifu (nejnověji nález ze dne 7. 11. 2023 sp. zn. I. ÚS 1750/23, bod 18 a tam cit. judikatura). V nynější věci šlo o nahrazení souhlasu jiného účastníka řízení s vydáním dříve zajištěných peněz.
10. Ústavní soud tedy v nynější věci nezjistil žádné porušení základních práv stěžovatelky. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu