ECLI:CZ:US:2024:4.US.112.24.1
sp. zn. IV. ÚS 112/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného JUDr. Kateřinou Martínkovou, LL.M., MBA, advokátkou, sídlem Sokolská třída 966/22, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2023, č. j. 20 Co 263/2023-72, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2023, č. j. 75 EXE 985/2023-60, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti WETCO, spol. s r. o., sídlem V Podluží 672/4, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že na základě směnečného platebního rozkazu musí stěžovatel zaplatit vedlejší účastnici částku ve výši více než 3,5 mil. korun. Vedlejší účastnice podala jako oprávněná k vymožení směnečného platebního rozkazu exekuční návrh podle §37 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Soudní exekutor vydal k vymožení uvedené pohledávky a nákladů exekuce exekuční příkaz. Stěžovatel požádal soudního exekutora o odklad exekuce, exekutor však návrhu nevyhověl a věc postoupil Městskému soudu v Brně.
3. Stěžovatel uvedl tři důvody, proč si myslí, že návrh na odklad exekuce je důvodný. Zaprvé, jeho zdravotní stav je špatný, léčba je finančně náročná a jediným jeho příjmem je invalidní důchod. Zadruhé, vedlejší účastnice se nemá čeho obávat, neboť její pohledávka může být uhrazena v insolvenčním řízení (proti obchodní společnosti X, jejímž jediným společníkem byl stěžovatel). Zatřetí, stěžovatel podal ve věci směnečného platebního rozkazu dovolání. Dokud se dovolací řízení neskončí, je třeba exekuci odložit. Alternativně navrhl odložit exekuci do skončení insolvenčního řízení.
4. Městský soud stěžovateli nevyhověl a návrh usnesením uvedeným v záhlaví zamítl. Krajský soud v Brně pak usnesení městského soudu potvrdil. Oba soudy shodně uvedly, že stěžovatel předkládá argumenty, které neodůvodňují odklad exekuce. Stěžovatel uvádí, že se jeho zdravotní stav mimořádně zhoršil a léčba jeho zdravotních neduhů neurologického a urologického charakteru je velmi nákladná. Soudy ale upozornily, že nejde o dočasnou zdravotní indispozici, ale o dlouhodobý stav. Odklad exekuce nemůže trvat nekonečně dlouho; to by popřelo smysl a účel odkladu exekuce. K odkazu na insolvenční řízení soudy upozornily, že stěžovatel směšuje řízení insolvenční s řízením exekučním. V nynějším řízení jde o pohledávku ze směnky, nikoli o pohledávku z úvěrové smlouvy, která je uspokojována v insolvenčním řízení. Ani podání dovolání není bez dalšího důvodem pro odklad exekuce.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel setrvává na názoru, že jím předložené skutečnosti odůvodňují odklad exekuce. Kritizuje obecné soudy, že se řádně nezabývaly jeho argumenty. Kromě toho stěžovatel odkazuje na nalézací řízení, ze kterého vzešel směnečný platební rozkaz, tj. exekuční titul. Kritizuje obecné soudy za to, že v nalézacím řízení nedbaly jeho procesních práv.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona).
7. Stěžovatelova ústavní stížnost je pokračováním polemiky se závěry obecných soudů. Stěžovatel opakuje ty samé argumenty, které dříve vznesl před obecnými soudy. Ústavní soud ovšem zdůrazňuje, že není dalším článkem v soustavě obecných soudů. Jeho úkolem není přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, zda jsou správná či zda jsou v souladu se zákonem. Ústavní soud je v prvé řadě soudním orgánem ochrany ústavnosti [srov. více např. nález ze dne 4. 1. 2022 sp. zn. II. ÚS 2833/21, bod 13 a tam cit. judikatura].
8. Pokud by Ústavní soud přistoupil na stěžovatelovu argumentaci, fakticky by tím přepsal text zákona. Umožnil by, aby skutečnosti trvalého charakteru představovaly důvod pro odklad exekuce, byť zákon výslovně počítá jen s překážkami přechodné povahy (srov. §266 odst. 1 občanského soudního řádu). To samé platí též u argumentu dovoláním ve věci nalézacího řízení. Jak vysvětlil již městský soud, dovolání nemá odkladný účinek, ledaže vykonatelnost napadeného rozhodnutí odloží dovolací soud (viz bod 10 usnesení městského soudu a §243 občanského soudního řádu). Co se týče směšování exekučního a insolvenčního řízení, vše podstatné již uvedly oba obecné soudy (srov. zejm. body 9 a 12 usnesení městského soudu).
9. Stěžovatel nemá pravdu, že se obecné soudy dostatečně nezabývaly jeho argumenty. Jak městský soud, tak krajský soud stěžovateli srozumitelně vysvětlily, proč jeho důvody nestačí pro odklad exekuce (srov. blíže body 7 až 10 usnesení městského soudu a body 5 a 6 usnesení krajského soudu).
10. Napadená rozhodnutí tedy nijak neporušila stěžovatelova základní práva. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu