ECLI:CZ:US:2024:4.US.130.24.1
sp. zn. IV. ÚS 130/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele V. F., zastoupeného Mgr. Vítem Zahálkou, advokátem, sídlem Radyňská 479/5, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2023, č. j. 8 Tdo 1020/2023-196, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. června 2023, č. j. 8 To 121/2023-178, a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. března 2023, č. j. 6 T 96/2022-146, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Stěžovatel přečin spáchal ráno 14. 7. 2022 v Plzni, kde řídil osobní automobil po předchozím požití alkoholických nápojů (ještě hodinu po zadržení měl 2,18 g/kg alkoholu v krvi). Okresní soud odsoudil rozsudkem stěžovatele k trestu odnětí svobody v délce čtyř měsíců, který podmíněně odložil na zkušební dobu 2 let, dále mu uložil peněžitý trest a trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Krajský soud v Plzni k odvolání stěžovatele usnesením zrušil peněžitý trest, jinak zůstal rozsudek beze změny. Nejvyšší soud pak usnesením stěžovatelovo dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.
3. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti zpochybňuje skutková zjištění obecných soudů. Uznává, že byl ráno 14. 7. 2022 pod vlivem alkoholu, vozidlo však neřídil. Kritizuje způsob dokazování, kterým obecné soudy dospěly k závěru, že řidičem byl právě stěžovatel. Soudy prý v rozporu s jeho ústavně zaručenými právy neprovedly důkazy navrženým svědectvím osob, které by potvrdily, že stěžovatel vozidlo neřídil.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a splňuje procesní předpoklady řízení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma části rozsudku, kterým okresní soud uložil stěžovateli peněžitý trest. Tento trest totiž zrušil krajský soud jako soud odvolací (a Ústavní soud nemůže rušit, co bylo zrušeno). Stěžovatel je řádně zastoupen (§29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona).
5. Ústavní soud předesílá, že zásadně nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť nepředstavuje vrchol jejich soustavy, ale zvláštní soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 81, 83, 90 Ústavy). Do hodnocení skutkových otázek obecnými soudy zasáhne Ústavní soud jen tehdy, pokud by závěry obecných soudů byly neústavní [srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17) a navazující judikatura]. O takovou situaci však v posuzované věci nejde.
6. Ve věci rozhodovaly celkem tři soudy. Soudy se shodly ve všech podstatných otázkách na hodnocení klíčových důkazů. Sporné otázce, kdo automobil v dané době řídil, se detailně věnovaly, jednotlivě a ve vzájemné souvislosti hodnotily provedené důkazy. Soudy přesvědčivě vysvětlily, proč některé navržené důkazy (výslechy svědků) neprovedly - navržené důkazy totiž byly nadbytečné a skutkový stav byl zjištěn dostatečně (viz bod 12 usnesení krajského soudu, shodně bod 8 rozsudku okresního soudu). Sporné otázce se pečlivě věnoval i Nejvyšší soud, který svůj výklad podpořil též relevantní judikaturou Ústavního soudu. I v ústavní stížnosti stěžovatel argumentuje podobně jako před obecnými soudy, nemá proto smysl, aby Ústavní soud již počtvrté vysvětloval, v čem se ve své argumentaci stěžovatel mýlí a proč byl skutkový stav zjištěn obecnými soudy dostatečně.
7. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu