ECLI:CZ:US:2024:4.US.1844.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1844/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů Heleny Jandové a JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL.M., Ph.D., zastoupených JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, sídlem Jižní 1820/53, Česká Lípa, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2023 č. j. Nc 602/2022-39, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2022 č. j. 76 ICm 68/2019, 104 VSPH 367/2022-594 (KSLB 76 INS 22654/2011) a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. dubna 2022 č. j. 76 ICm 68/2019-578 (KSLB 76 INS 22654/2011), za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti KOPPA, v. o. s., sídlem Mozartova 679/21, Liberec, Mgr. Ing. Vlastislava Vlčka a Mgr. Ing. Martina Pinty, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ,,Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv podle čl. 11 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V doplňujícím podání stěžovatelé uvádějí celou řadu dalších ustanovení Listiny a Ústavy, aniž by však bylo zřejmé, zda práva v nich uvedená byla také podle mínění stěžovatelů porušena napadenými rozhodnutími.
2. Z ústavní stížnosti (včetně jejích doplnění) a jejích příloh se podává, že Vrchní soud v Praze (dále jen ,,vrchní soud") napadeným usnesením ze dne 20. června 2023 č. j. Nc 602/2022-39 odmítl podání stěžovatelů došlé mu dne 8. 10. 2022. Důvodem odmítnutí byla neurčitost a nesrozumitelnost tohoto podání. Ačkoli bylo podání na výzvu soudu doplněno, zůstalo i nadále nesrozumitelné. Nesrozumitelnost spočívala ve vnitřně rozporném (nelogickém) uvádění okolností, v nichž spatřují stěžovatelé, respektive stěžovatel důvod, pro který se obrací na vrchní soud. V podání bylo označeno množství rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího vydaných v řízeních vedených pod spisovou zn. 76 ICm 2783/2018 a 76 ICm 68/2019, vedle zmatečnosti původně tvrzené ve vztahu k vyloučení konkrétní soudkyně, došlo i k rozšíření podání o nepříslušnost nespecifikovaného soudu.
3. Stěžovateli napadeným rozhodnutím Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen ,,krajský soud") odmítl návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření. Důvodem odmítnutí byla opět nesrozumitelnost a neurčitost podání.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti podrobně (a mnohdy i opakovaně) rozebírají průběh řízení před obecnými soudy, v nichž byli společně nebo některý z nich účastníky řízení. Ústavní soud nepovažuje za nutné tento vývoj rekapitulovat, a to i s ohledem na to, že jednotlivá řízení, resp. rozhodnutí v nich vydaná, nejsou podstatná pro přezkum ústavní stížností napadených rozhodnutí. Stěžovatelé v ústavní stížnosti pouze polemizují s postupem obecných soudů a jejich závěry. Jde-li o napadená rozhodnutí, stěžovatelé v ústavní stížnosti ani jejích doplněních neuvádějí, v čem konkrétně spatřují porušení jejich ústavně zaručených práv.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Stěžovatelé v rubrice ústavní stížnosti ze dne 11. 7. 2023 uvádějí, že podávají ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 11. 4. 2022 č. j. 76 Icm 68/2019-578 (KSLB 76 INS 22654/2011) a usnesení vrchního soudu ze dne 20. června 2023 č. j. Nc 602/2022-39, obdobně tak činí i v samotném textu ústavní stížnosti. V petitu však navrhují i zrušení všech usnesení předcházejících usnesení vrchního soudu ze dne 29. 3. 2022 č. j. 76 Icm 68/2019 102 VSPH 368/2021-535 a na něj navazující 102 VSPH 369/2021, 102 VSPH 370/2021, 102 VSPH 371/2021 (KSLB 76 INS 22654/2011). Z ústavní stížnosti však není zřejmé, jaká konkrétní rozhodnutí navrhují stěžovatelé ke zrušení. Ústavní soud proto vyzval stěžovatele k odstranění nesrozumitelnosti podání spočívající v nesouladu petitu s ústavní stížností. Na tuto výzvu reagovali stěžovatelé podáními ze dne 31. 7. 2023 a 3. 8. 2026 (správně 2023). Stěžovatelé ve svých podáních uvádějí celou řadu rozhodnutí vydaných v řízeních, v nichž byli oba nebo některý z nich účastníky. V podání ze dne 31. 7. 2023 uvádějí výčet 20 ,,rozhodnutí", kdy tímto výčtem plní povinnosti z výzvy Ústavního soudu na odstranění vad podání. Tento výčet však obsahuje mj. i ,,nápad žalobců Žaloba o vypořádání společného jmění manželů" nebo "předvolání krajského soudu k jednání" a ,,dále 11 dalších méně podstatných". Z ústavní stížnosti však není zřejmé, zda se domáhají zrušení i těchto rozhodnutí a ústavní stížnost neobsahuje ani konkrétní relevantní ústavněprávní námitky vůči nim. Stěžovatelé tedy neodstranili Ústavním soudem vytýkané vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Ústavní stížnost proti rozhodnutím předcházejícím výše specifikovanému rozhodnutí vrchního soudu by byla také pravděpodobně zjevně opožděná. Jen pro úplnost Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost proti samotnému rozhodnutí vrchního soudu č. j. 76 Icm 68/2019 102 VSPH 368/2021-535, 102 VSPH 369/2021, 102 VSPH 370/2021, 102 VSPH 371/2021 (KSLB 76 INS 22654/2011) byla usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1021/22 odmítnuta jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, konkrétně nevyčerpala možnost podat žalobu pro zmatečnost.
6. Ústavní stížnost proti stěžovateli výslovně napadeným rozhodnutím krajského soudu a vrchního soudu má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí vrchního soudu č. j. Nc 602/2022-39, je přípustná (stěžovatelé vyčerpali zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a byla podána oprávněnými navrhovateli a včas. Stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu).
7. Jako přípustnou posoudil Ústavní soud i ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti rozhodnutí krajského soudu. Z ústavní stížnosti sice není zřejmé, zda stěžovatelka vyčerpala další zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv, tato skutečnost je však známa Ústavnímu soudu z jeho úřední činnosti. Stěžovatelka podala proti usnesení krajského soudu odvolání, o němž rozhodl vrchní soud usnesením ze dne 20. 5. 2022 č. j. 76 ICm 68/2019, 104 VSPH 367/2022-594 (KSLB 76 INS 22654/2011). Stěžovatelka pak napadla obě tato rozhodnutí ústavní stížností, která byla Ústavním soudem odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný (usnesení ze dne 6. 9. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1886/22). Ústavní stížnost v části směřující proti těmto rozhodnutím je však zjevně opožděná.
8. K podání ústavní stížnosti stěžovatele směřující proti usnesení krajského soudu (a potažmo i usnesení vrchního soudu ze dne 20. května 2022 č. j. 76 ICm 68/2019, 104 VSPH 367/2022-594 (KSLB 76 INS 22654/2011) stěžovateli brání nedostatek aktivní procesní legitimace. Podle §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Těmito rozhodnutími však bylo rozhodováno pouze o návrhu stěžovatelky na vydání předběžného opatření, nemohlo tedy dojít k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele a není tedy naplněn výše uvedený zákonný předpoklad pro podání ústavní stížnosti. V této části jde o návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo jsou v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.
10. Stěžovatelé ústavní stížností napadají usnesení vrchního soudu ze dne 20. 6. 2023 č. j. Nc 602/2022-39, kterým odmítl podání stěžovatelů ze dne 7. 10. 2022. Důvodem odmítnutí byla nesrozumitelnost a neurčitost tohoto podání. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že vrchní soud vyzval stěžovatele k doplnění podání a poučil je, jak konkrétně to mají učinit a jaké budou následky, pokud tak neučiní. Ten na výzvu soudu sice reagoval a podání doplnil, nicméně jím neodstranil nesrozumitelnost podání. Vrchní soud v rozhodnutí odkázal na stěžovatelem použitá vyjádření v podání i v jeho doplnění, stěžovatelé to nijak nerozporují. Ústavní soud konstatuje, že závěr obecných soudů o tom, že učiněná podání nejsou dostatečně srozumitelná, je ústavně souladný. Stejně tak jeho navazující postup spočívající v odmítnutí podání. Stěžovatelé v ústavní stížnosti ostatně závěr soudu o nesrozumitelnosti jejich podání nijak nerozporují. Je přitom ,,zásadně na stěžovateli, aby tvrdil, v čem konkrétně spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv, a Ústavnímu soudu předložil tomu odpovídající ústavněprávní argumentaci." (usnesení ze dne 21. 2. 2023 sp. zn. I. ÚS 3599/22). Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelů.
11. Ze všech výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle §43 odst. 1 písm. a) pro neodstranění vad návrhu, zčásti podle §43 odst. 1 písm. b) jako návrh opožděný, zčásti podle §43 odst. 1 písm. c) jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou a zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu