ECLI:CZ:US:2024:4.US.2634.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2634/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele L. B., zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlín, Sokolovská 5/49, proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách č. j. 2 T 113/2023-332 ze dne 24. srpna 2023, za účasti Okresního soudu ve Svitavách, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství ve Svitavách, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Soudkyně Okresního soudu ve Svitavách (dále jen "okresní soud") vydala trestní příkaz č. j. 2 T 113/2023-309 ze dne 27. června 2023, jímž uznala stěžovatele vinným a uložila mu podmíněně odložený úhrnný trest odnětí svobody. Proti trestnímu příkazu doručenému dne 18. července 2023 podal stěžovatel dne 18. srpna 2023 odpor spojený s návrhem na navrácení lhůty. Okresní soud napadeným usnesením navrácení lhůty k podání odporu nepovolil.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
3. Stěžovatel popisuje průběh doručování písemností okresním soudem a (stručně řečeno) namítá, že dne 18. nebo 19. července 2023 mu byla doručena pouze obžaloba, a proto předpokládal, že soudní řízení bude ještě probíhat. Teprve dne 18. srpna 2023 mu byl náhradně doručen trestní příkaz a usnesení okresního soudu č. j. 2 T 113/2023-315 ze
dne 9. srpna 2023, jímž mu byla uložena povinnost nahradit náklady soudního řízení. Stěžovatel odmítá názor okresního soudu, že trestní příkaz byl doručen již 18. července 2023 a nabyl právní moci dne 27. července 2023. Podle něj mohla lhůta k podání odporu začít běžet teprve po skutečném doručení, tj. 18. srpna 2023. Okresní soud, aniž by spolupracoval s obhájcem, provedl interní šetření týkající se odesílání písemností a na jeho základě vydal napadené usnesení. Stěžovatel považuje usnesení za zmatečné, neboť v jeho záhlaví je uvedeno datum 24. srpna 2023, na konci však 31. srpna 2023, rovněž postrádá rozhodnutí o odporu, pouze jím nebylo povoleno navrácení lhůty. Dále stěžovatel uvádí, v čem spatřuje důvody pro podání odporu (chování poškozené a "tvrzení proti tvrzení", namítaná podjatost vyšetřujícího policejního orgánu). Z uvedených důvodů se domáhá zrušení napadeného usnesení.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, ale jen tehdy, zjistí-li porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. nález sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. ledna 1995 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka nesprávnosti napadeného rozhodnutí a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného nebo procesního (podústavního) práva.
5. Ústavní soud si vyžádal spis okresního soudu sp. zn. 2 T 113/2023, ze kterého zjistil, že ač byl stěžovatel v průběhu trestního stíhání zastoupen obhájcem, bylo dne 3. května 2023 jeho zastupování ukončeno (č. l. 263), a proto byly následně veškeré písemnosti doručovány přímo jemu. Stěžovatel byl státní zástupkyní vyrozuměn o podání obžaloby (č. l. 303 až 306), kterou mu zaslal okresní soud spolu s trestním příkazem (č. l. 309). Zásilku stěžovatel převzal dne 18. července 2023 osobně, přičemž obálka (stejně tak i dodejka) obsahovala výčet zaslaných dokumentů. Po právní moci trestního příkazu bylo stěžovateli doručeno (vhozením do schránky dne 16. srpna 2023) usnesení o povinnosti zaplatit náklady soudního řízení se složenkou (č. l. 315). Dne 18. srpna 2023 obhájce odeslal (prostřednictvím datové schránky) odpor spojený s návrhem na navrácení lhůty (č. l. 320 a násl.). Podle úředního záznamu (č. l. 325) vydala soudkyně dne 22. srpna 2023 interní pokyn zajistit vyjádření pracovnic soudní kanceláře za účelem posouzení námitek stěžovatele; vyjádření jsou založena na č. l. 329 až 331. Na základě šetření bylo vydáno napadené usnesení, podle kterého nemá okresní soud žádný důvod pochybovat, že trestní příkaz byl doručen řádně dne 18. července 2023; tvrzení stěžovatele považuje okresní soud za účelové.
6. Se stěžovatelem lze sice souhlasit, že není správné, obsahuje-li napadené usnesení v záhlaví a na konci dvě odlišná data, z toho však nelze bez dalšího dovodit nesprávnost jakéhokoli dalšího postupu okresního soudu. Stěžovateli byly doručeny v rozmezí jednoho měsíce dvě doporučené zásilky s přesným označením obsahu, přičemž stěžovatel teprve po doručení druhé začal činit úkony, které založil na svém tvrzení, že teprve druhá zásilka obsahovala písemnost uvedenou na obálce/doručence zásilky první.
7. Stěžovatel se od Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů okresního soudu; skutečnost, že se s rozhodnutím okresního soudu neztotožňuje, však sama o sobě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou. Úkol Ústavního soudu nespočívá ani v přezkoumání věcné správnosti rozhodnutí okresního soudu, jak požaduje stěžovatel, ale jen v posouzení, zda byl postup okresního soudu extrémní či svévolný. Okresní soud však na námitky stěžovatele náležitě reagoval a své závěry řádně a srozumitelně odůvodnil. Ani Ústavní soud nepovažuje za logickou konstrukci stěžovatele, že pracovnice soudního oddělení opomenula odeslat trestní příkaz správně, a proto jej uložila a vyčkala na odeslání budoucí písemnosti.
8. Nelze přisvědčit ani tvrzení o zmatečnosti postupu okresního soudu, rozhodl-li v napadeném usnesení jen o nenavrácení lhůty (§61 odst. 1 trestního řádu), a nikoli též o odporu. Podle §314g odst. 2 trestního řádu, nebyl-li podán odpor řádně a včas, stane se trestní příkaz pravomocným a vykonatelným; tato skutečnost byla stěžovateli v usnesení sdělena spolu s datem právní moci trestního příkazu.
9. Právo na soudní ochranu nelze pojímat tak, že by stěžovateli zaručovalo úspěch v řízení nebo vydání rozhodnutí odpovídajícího jeho představám, nebo že je úkolem obecného soudu projednat veřejně každou námitku, se kterou se na něj účastník řízení obrátí. Obsahem tohoto ústavně zakotveného práva je zajištění práva na řádné soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při použití ústavních principů, což se v tomto případě stalo. Stěžovatel měl možnost uplatnit své argumenty a nepřesvědčil-li okresní soud o jejich důvodnosti, neznamená to, že byla porušena jeho základní práva.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu