ECLI:CZ:US:2024:4.US.2929.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2929/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, sídlem Jižní 1820/53, Česká Lípa, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 9 To 229/2023-51 ze dne 13. září 2023, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel požádal, aby Ústavní soud jeho stížnost projednal podle §39 zákona o Ústavním soudu mimo pořadí přednostně.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") č. j. 16 T 45/2022-349 ze dne 13. 10. 2022 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") č. j. 10 To 365/2022-430 ze dne 13. 12. 2022 shledán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §146 trestního zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 trestního zákoníku.
3. Okresní soud usnesením č. j. 0 Nt 8207/2023-21 ze dne 7. 7. 2023 zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, když pro obnovu řízení neshledal důvody podle §278 odst. 1 trestního řádu. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost.
4. Krajský soud napadeným usnesením stěžovatelovu stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel se ve velmi obšírné ústavní stížnosti, ve které vyjadřuje převážně nesouhlas s postupem orgánů činných v trestním řízení v jeho trestní věci, domáhá toho, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho stížnost. Uvádí, že v návrhu na povolení obnovy řízení označil nové skutečnosti a důkazy a odkázal na znalecké posudky, které podle jeho názoru prokazují jeho nevinu. Má za to, že rozhodnutí krajského soudu neobstojí z hlediska principů řádného procesu a pro nepřezkoumatelnost odůvodnění. Uvádí, že krajský soud nedostál své povinnosti chránit jeho základní práva a že svým postupem znemožnil využití procesního rámce, garantujícího ochranu jeho práv vyplývajících z čl. 6 odst. 1 Listiny a čl. 2 Úmluvy. Výklad relevantních podústavních právních předpisů, který zaujal krajský soud, podle stěžovatele nepřiměřeně omezil ochranu jeho oprávněných ústavních zájmů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní stížnost podal včas oprávněný stěžovatel, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je v části směřující proti usnesení krajského soudu přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře již mnohokrát konstatoval, že mu nepřísluší nahrazovat závěry trestních soudů konkluzemi vlastními a "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž trestní soudy dospěly. Pokud uvedený princip platí v řízení, při němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše v řízení o mimořádném opravném prostředku. I v řízení o povolení obnovy tedy přísluší obecným soudům, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 254/12 ze dne 21. 2. 2012; veškerá judikatura zdejšího soudu je dostupná na https://nalus.usoud.cz).
8. V posuzované věci se tak Ústavní soud soustředil na to, zda napadené rozhodnutí krajského soudu, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost, neslo znaky libovůle, popř. založilo porušení práv zaručených ústavním pořádkem. Nic takového však nezjistil.
9. Krajský soud stěžovateli srozumitelným způsobem popsal, proč okresní soud zvolil pro zamítnutí stěžovatelova návrhu postup podle §283 písm. d) trestního řádu ve spojení s druhou větou §286 odst. 2 trestního řádu. Dodal, že stěžovatel v návrhu na obnovu řízení ani nenavrhoval soudu dříve neznámé důkazy, neboť se všemi důkazy, které stěžovatel navrhoval, se již okresní soud v původním trestním řízení vypořádal. Navrhované důkazy tak nepředstavovaly nové skutečnosti. Krajský soud zdůraznil, že obnova řízení je mimořádný opravný prostředek, který slouží k nápravě vad ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu nebyly v době vynesení rozhodnutí známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé vnést odlišný pohled na skutkový stav věci, následné právní posouzení a výrok o vině a trestu. Dodal, že za nové okolnosti však nelze považovat skutečnosti, které byly soudu dříve známy, a navíc byla určitá skutečnost prokázána jinak (srov. odst. 8, 9 a 10 napadeného usnesení). V této věci Ústavní soud konstatuje, že napadené usnesení krajského soudu je řádně odůvodněné a logické, a stěžovatel v ústavní stížnosti ani žádnou relevantní ústavně právní argumentaci neuvádí, pouze opakuje námitky, s nimiž se již krajský soud vypořádal.
10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) jako návrh zjevně neopodstatněný. Pro postup podle §39 zákona o Ústavním soudu (přednostní projednání ústavní stížnosti) Ústavní soud neshledal důvody.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu